Zveme vás do Loděnice, proslulé nejen výrobou gramofonových desek. Během výletu vás čeká kus filmové historie, geologické naleziště, jedna z posledních populací sysla, klášter i klid údolí Kačáku.
Obec nedaleko našeho regionu protíná D5 i železnice. Vyrazili jsme vlakem s přestupem v Berouně. Jestliže zvolíte stejnou cestu, rozhlédněte se hned po výstupu na loděnickém nádraží. Je výjimečné. Režisér Jiří Menzel tu natáčel podle novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky, které měly premiéru v roce 1966 a o dva roky později získaly Oscara. Slavný snímek i zdejší trať dnes připomíná malé muzeum přímo v nádražní budově. Stejně jako její okolí prošla rekonstrukcí.
Z luk až do prvohor
Poté už hurá do přírody! Vydejte se po modré turistické značce stoupající směrem na Špičatý vrch. Na cestičce mezi loukami zbystřete. Můžete totiž zahlédnout charakteristickou siluetu sysla obecného, jak mizí v trávě nebo ve své noře. Doporučujeme udělat si na chvíli přestávku na okraji louky a tiše pozorovat okolí. Syslí louky o rozloze necelých pět hektarů jsou přírodní památkou. Právě zde se dochovala jedna z původních populací kriticky ohroženého sysla obecného.
Po dalších asi dvou a půl kilometru dorazíte na Špičatý vrch (414 m n. m.) s krásným výhledem na Loděnici a okolí. Na jihozápadním svahu se nachází další přírodní památka: Barrandovy jámy. V paleontologickém nalezišti silurského stáří jsou dodnes patrné dvě řady starých sběratelských jam. Joachim Barrande a jeho následovníci v těchto místech získávali zkameněliny z období starších prvohor. Lokalita je bohatá například na trilobity, graptolity, ramenonožce nebo korály a patří mezi významná naleziště pražské pánve. Odtud pochází dosud nejstarší známá zkamenělina suchozemské cévnaté rostliny na světě, Cooksonia barrandei. Podle vědců uvázla v sopečném popelu před 432 miliony lety.
Od výhledů ke klášteru
Ze Špičatého vrchu sice lze pokračovat na Bubovice, my jsme se ovšem vydali zpět do Loděnice, abychom se občerstvili a prozkoumali okolí na druhé straně obce. Modrá vede přes Husovo náměstí, v jehož spodní části jsou na výběr dvě restaurace i oblíbený stánek Na správné vlně, mimo jiné s hýskovskou zmrzlinou. Kousek od něj je veřejná zahrádka s lavicemi a stolem, kde si sníte zakoupené jídlo i vlastní zásoby.
Krátkou odbočkou z modré jsme se po Plzeňské vydali k výrazné neorenesanční stavbě na kraji obce připomínající zámek. Vznikla ve druhé polovině 19. století jako reprezentativní vila. Říká se jí zámek Vinice, dnes však slouží jako pravoslavný monastýr sv. Václava a sv. Ludmily. V objektu je ženský klášter a ve sklepních prostorách rozsáhlá kaple. Veřejnosti sice přístupný není, ale dá se obdivovat zvenčí, a pokud přijdete před bohoslužbou, uslyšíte i zvonkohru.
Podél Kačáku za dalšími objevy
Návrat zpět na modrou značku, jdoucí souběžně s červenou, nás odměnil příjemnou procházkou podél Loděnického potoka zvaného Kačák. Protéká přímo obcí a jeho střední tok pokračuje přes Chrustenice rozsáhlým přírodním parkem s řadou vzácných živočichů i chráněných druhů rostlin. Zajímavostí je, že jde o úsek tzv. Vintířovy stezky, zhruba 300 kilometrů dlouhé poutní cesty, která vede od benediktinů z bavorského kláštera Niederalteich až do Prahy.
V Chrustenicích se modrá a červená rozdělují. Za obcí můžete z červené odbočit vpravo po neznačené cestě do Havlovy rokle pod vrchem Blýskavka a pokochat se listnatým lesem s převahou lip, habrů a javorů, kam míří biologové za vzácnými společenstvy lesních měkkýšů. Nebo se po modré vydat směrem do Berouna. Či se jen tak brouzdat údolím potoka a pak se vrátit do Loděnice.
Od zdánlivě nenápadného nádraží tak během pár hodin projdete místy spojujícími hned několik odlišných světů. Je jen na vás, kolik z nich během jediného dne objevíte.
Největší poklad, který skrývají dvě malé místnosti Muzea trati a Ostře sledovaných vlaků v Loděnici, je živý výklad. Původně jsme si mysleli, že jen nakoukneme a pofrčíme dále. Ale vyprávění velmi milé paní průvodkyně nás naprosto uchvátilo. Je dobré si nechat chvíli času a při příchodu říci, jak dlouho se zdržíte. Pak už jen nasloucháte, touláte se očima po stěnách a necháváte se unášet příběhy z minulosti. O trati, spisovateli Jaroslavu Haškovi, zámku Vinice, legendě Antonínu Cífkovi, výrobě gramofonových desek, režiséru Jiřím Menzelovi a natáčení jeho filmu… Nechybějí ani staré kinosedačky, z nichž zhlédnete předání Oscara, který zamířil do tehdejšího Československa, nebo některý z delších dokumentů.
Když zavoláte předem, může být výklad o to zajímavější. Otevřeno mají o víkendech a státních svátcích až do konce října vždy od 9 do 17 hodin, po dohodě na telefonních číslech 737 177 100 nebo 606 651 697 také v jiný den. Vstupné je dobrovolné.
