Bluegrassová kapela COP se na koncertních pódiích pohybuje už pětačtyřicet let a má za sebou bohatou historii včetně mnoha úspěchů a alb. Písně z nich i pár novinek určitě zaznějí také na letošní Portě v Řevnicích, která se koná od 28. do 30. června ve zdejším Lesním divadle a jeho okolí.
Frontmanem kapely je Miroslav „Míša“ Leicht, nejen hudebník, ale i moderátor a dramaturg rádia Samson. Jeho kapelu si můžete poslechnout na festivalu Porta v pátek 30. června po obědě.
DOBNET je zpravodaj z dolního Poberouní, tedy kraje kolem Berounky od Prahy do Berouna. Znáte to tu dobře, líbí se vám tady?
V tomto úseku Berounky je spousta míst, kde jsem, ať se skupinou COP či sám, hrál. Řeku a její okolí znám díky rybolovu podrobněji spíš od Berouna k nám do Plzně.
Zanedlouho vystoupíte na festivalu Porta, který se již po šestnácté koná v Řevnicích. Těšíte se?
Samozřejmě. Portě vděčíme za mnohé a rádi se k ní do Řevnic i celorepublikově vracíme.
V Lesním divadle v Řevnicích jste už hráli, že?
Ano, dokonce jsme zde před dvěma lety obdrželi Zlatou Portu za zásluhy ve folk a country muzice.
Jak se vám líbí zdejší atmosféra a diváci?
Atmosféra je specifická pro tyto lesní amfiteátry, tedy famózní, a publikum rovněž.
Máte spočítáno, kolikrát už jste na Portě hráli?
Ani ne. Ale vím, že jsme dostali v roce 1979 Zelenou Portu, pak celostátní interpretační Portu v letech 1980, 1981, 1986 a v roce 2022 Zlatou Portu. Já sám jsem byl jako porotce a sólo účinkující na spoustě Port po celé zemi.
Prestižní sošku Porty jste získali už dva roky po založení. Jak na to dnes vzpomínáte?
Jako na jeden velký mejdan. Spousta šťastných fanoušků, ale také skřípění zubů některých partajních činovníků.
Co pro vás Porta znamená: pomohla vám v něčem?
Porta byla v dobách našich začátků v podstatě jediný možný festival a zároveň soutěž, kde si mohla kapela zahrát před publikem na aparaturu, aniž by měla přehrávky a zřizovatele. My s naší americkou muzikou a postoji jsme s těmito kritérii měli trochu problémy, takže jsme této benevolence rádi využili. Díky našim úspěchům už k nám pak byly úřady shovívavější. Portě tedy vděčíme za pozdější legální fungování.
Vydali jste mnoho alb. První v roce 1991 a poslední před dvěma lety. Co se za těch více než třicet let změnilo?
Pro nás celkem nic. Muziku děláme se stejným nasazením a s láskou jako dřív. Samozřejmě vypadáme trochu jinak. (smích)
Během té doby jste obdrželi také žánrovou cenu Anděl v oblasti folk a country. Jak ji vnímáte?
Vážíme si jí stejně jako všech našich ocenění, která jsme za ta léta dostali. Ale abych byl upřímný, žádné z nich by nám nebylo k ničemu, kdyby na nás nechodili lidé. To je pro nás nejpodstatnější.
Vzpomenete na začátky kapely COP? Nedlouho po jejím vzniku většina členů emigrovala do zahraničí a vy jste skupinu znovu založil…
Začátky byly veselé, euforické a divoké. Ovšem neobešly se bez zájmu represivních orgánů tehdejší moci. Po emigraci většiny kapely to bylo ještě těžší, ale veškerá vítězství na Portách nám hodně pomohla. Hráli jsme, jak nám podmínky dovolovaly. Vše se v dobré obrátilo až v roce 1990, kdy jsme mohli začít točit desky, cestovat, hrát a prezentovat se, jak se nám zlíbí. To byl ten pravý „fofr“…
Můžete nám prozradit, kdo vymyslel název COP? Je to zkratka?
Vymyslel ho zakládající člen Bohouš Chaloupek. COP je pletenec vlasů a na začátku měl čtyři prameny (členy), každého z jiné kapely.
V kapele je vás teď pět. Kdo především skládá písně?
Jirka Vopava a já.
Jak přicházejí nápady na texty a hudbu?
Nemám na to žádný „recept“. Jakmile něco přiletí, nahraju to do telefonu a od stolu dotvořím.
Hrajete na kytaru a zpíváte. Bavila vás hudba, když jste byl dítě?
Oba rodiče byli muzikanti, měli kapelu, takže jsem byl konfrontován odmala. Sám jsem začal hrát až ve třinácti letech. Pak to šlo rychle.
A chtěl jste být zpěvákem?
Ani ne, mně stačilo hrát na nástroj. Ale časem to přišlo samo.
V létě máte v plánu mnoho koncertů. Kdy budete hrát kromě Porty poblíž našeho kraje, abychom si vás přišli poslechnout?(Nerad bych něco popletl. Vše je uvedeno na našich webových stránkách www.copmusic.cz.
