Festival Porta letos začíná 28. června. V Řevnicích se koná od roku 2008. Tehdy se na ní po vyhraném pražském kole objevil Ondřej Ládek alias Xindl X a s písničkou Dysgrafik zvítězil.
Ondro, pamatuješ si pocit zpívat na Portě v Lesním divadle a vyhrát?
Ano, dost jasně. Na Portu jsem se přihlásil tak trochu z recese. A bylo pro mne překvapení, jaká tam byla atmosféra. Říkal jsem si, že když zahraju písničky s kytarou, tak to přece stačí. Jenže najednou jsem cítil, že jsem víc folkáč, než jsem si myslel. A mohla za to ta skvělá atmosféra Lesního divadla a lidé i muzikanti kolem. A to už se nezapomíná…
Byla pro tebe Porta 2008 důležitá, nebo to byl jen jeden ze střípků při vstupu na hudební scénu?
Porta byla pro mě opravdu milník. Vstup na jeviště, sám s kytarou a k tomu několik dalších důležitých okolností, které se musí sejít, aby se nakopl úspěch. A vím, že Porta k nim patří. Sešly se, zafungovaly ve mně i v mém pocitu, že jsem tady na jevišti správně.
Tvou cestu zná mnoho lidí a příznivců tvé tvorby… Máš pocit, že jsi toho napsal dost a můžeš teď jen zpívat, co máš hotové?
To by mě hodně nebavilo. Těší mě tvorba a uchopení toho, co nás trápí nebo co v nás bouří. Témat je kolem nepřeberné množství, a tak se jich dotýkám po svém. Cítím, že lidé chtějí alespoň ode mne slyšet nové věci, co a o čem budu zpívat. Nehledě na to, že bez skládání bych se nudil. A na to teď nemám chuť.
Jak jsi vnímal nárůst popularity? Některým interpretům trvá deset let, než si jich někdo opravdu všimne a stanou se oblíbenými a žádanými. U tebe to byl opravdu raketový nástup produkce a odezvy posluchačů.
V mých 27 letech, kdy jsem z reklamního prostředí, kde jsem psal slogany a reklamní vzkazy, vstoupil na pódia, jsem měl dost rozumu, abych to bral jako přízeň osudu. Neplánoval jsem to, ale chtěl jsem zpívat a skládat hlavně pro lidi. Bavilo mne dělat to intenzivně a nečekat, že se samo něco stane. Strategický PR plán jsem neměl. Potkalo se několik věcí, které jsou asi potřeba, aby se plamínek rozhořel. Prošel jsem obdobím hraní zadarmo, pak za peníze, dostal jsem se na internet a pak do rádií celkem krok za krokem… Bylo to postupné, ale intenzivní, a tak asi ani nenastal okamžik, kdy bych se vnitřně rozložil a neustál to. Jsem rád, že mám možnost dělat muziku tak, jak chci. A přeji to každému, kdo má chuť a odvahu nést vlastní kůži na trh. Nebojte se jít na Portu do soutěže. Mně to pomohlo.
Lucie Hochmalová
