Mnoho z nás prochází kolem domu, na němž je název DOB-Invest, a. s., a možná ne všichni tuší, že uvnitř se ukrývá funkční elektrárna. Jejím provozovatelem je pan Antonín Havlík, který ji ve svých 91 letech s pomocí vnuka udržuje v chodu.
Pán, který i přes potíže s chůzí má stále jiskru v oku a spoustu informací, o nichž rád hovoří, nám prozradil, jaká je historie elektrárny a jaký vztah k ní má jeho rodina.
Jak se vaše rodina dostala k mlynářskému řemeslu a jak dlouho ho dělá?
Můj praděd František, který roku 1856 zakoupil mlýn v Dobřichovicích, pocházel z mlýna z Bezdědovic u Blatné. Mlýn v Dobřichovicích pak přecházel z generace na generaci až do znárodnění. Pod národním podnikem byl jeho provoz ukončen až na začátku šedesátých let dvacátého století. V objektu zůstala v provozu elektrárna. Náš rod je v domě s jedním z nejnižších čísel popisných v Dobřichovicích (č. p. 2) již 160 let.
A jaký vy máte vztah k tomuto řemeslu?
Rodinný, byla to součást mého života i života celé rodiny.
Co bylo důvodem, že se vaše rodina rozhodla z mlýna vytvořit elektrárnu?
Impulsem byl technický rozvoj ve dvacátém století a možnost využití vodního zdroje k počátku elektrifikace. Ale nejprve šlo hlavně o pohon mlýna. Několik původních vodních kol bylo v roce 1886 nahrazeno jedním velkým, které sloužilo do roku 1923. Až poté vodní kolo nahradila Francisova turbína od firmy Kohout ze Smíchova. V roce 1931 k ní přibyla i druhá turbína.
Můžete popsat počátek elektrifikace v Dobřichovicích?
Mlynář Karel Havlík (můj děd, který mlýn zdědil po otci roku 1884) pořídil v roce 1908 stejnosměrné dynamo, které pohánělo vodní kolo a rozsvítilo tak ve mlýně první žárovky. Jeho syn Karel (tedy můj otec) převzal mlýn v roce 1920 a ještě toho roku mu obec propůjčila právo postavit rozvodnou síť. První žárovky v obci byly v roce 1920 na restauraci Na staré poště a na velkostatku řádu křižovníků.
Jak vnímáte přínos elektrárny pro Dobřichovice?
Elektrifikace začala být nezbytností a bylo jen otázkou času, kdo ji u nás provede. Tím, že můj otec byl podnikavý mlynář a měl vodní zdroj, byla v Dobřichovicích rozvodná sít výrazně dřív, než by sem dorazila budovaná velkými elektrárenskými společnostmi.
V době, kdy vaše rodina elektrárnu založila, to nebyla obvyklá činnost. Jaké překážky vaše rodina musela překonávat?
Naopak soudím, že to právě tehdy byla obvyklá činnost – většina mlynářů šla touto cestou, protože měli k dispozici vodní zdroj energie. Celkově se naráželo na problémy tehdejší běžné administrativy a svoji negativní roli mohl hrát případný zájem velkých společností podílet se na elektrifikaci později.
Narazili jste na něco takového? Myslím tím tlak na to, aby elektrifikace proběhla v Dobřichovicích později.
Otec to natolik předběhl, že tady ten zájem ještě vůbec nebyl.
Dočetla jsem se, že elektrifikace vznikla mimo jiné z podnětu občanů. Byly na její vznik také negativní reakce?
Konkrétní podnět nebo nějaká iniciativa občanů nebyly. V té době obecně vznikala potřeba osvětlení, a například když se sedělo v hospodě, diskutovalo se o tom, že by bylo dobré mít zde žárovku. A tak se vedly dráty po stromech. Reakce na to byly pouze pozitivní.
Co se dělo s elektrárnou v době totality?
Jde o to, jakou máte na mysli. Za německé totality vzrůstala potřeba elektřiny, všechny malé elektrárny byly připojovány do celostátní sítě a jejich přebytky z výroby do té sítě šly. Po válce, vzhledem k rozsáhlému budování těžkého průmyslu, potřeba elektrické energie ještě vzrostla a v padesátých letech byla vyhlášena takzvaná mobilizace malých vodních děl. V té době byly všechny rozvodné sítě a zdroje znárodněny. Provoz za komunistické totality je kapitola sama pro sebe. O tom spíš až v jiném rozhovoru.
A po revoluci?
Jako dědicové (tedy já a má sestra Jarmila Sikytová) jsme požádali v restituci o navrácení mlýna s elektrárnou. Byl nám ve velmi špatném stavu vrácen na přelomu let 1991 a 1992. Podíl Jarmily Sikytové pak odkoupil můj syn Daniel s manželkou.
Baví vás stále tato práce?
Jako práce pro jedenadevadesátiletého důchodce je to stále zajímavá činnost. A od restituce do dnešních dnů prošel celý dům i elektrárna značnými změnami.
Jak byste shrnul tyto změny, a pokud jde o provoz elektrárny, kam se technologie posunuly?
V roce 2004 proběhla velká rekonstrukce jedné turbíny a celková automatizace elektrárny, v roce 2005 pak rekonstrukce další turbíny a následně montáž čističe česlí. Z podstatné části je teď elektrárna řízena počítačem. Zatímco dnes si v mnohém technologie poradí sama, dřív se vše muselo pečlivě hlídat okem a rukou. Celá řada oprav byla provedena svépomocí s klíčem, kladivem a dalším nářadím, přičemž v dnešní době je třeba spolupracovat s drahými programátory i jinými profesionály. V několika etapách proběhla také přestavba celého objektu dnes již bývalého mlýna.
Jak nyní elektrárna funguje?
Pokud není porucha nebo z jiného důvodu nestojí (například příliš mnoho nebo málo vody), je v provozu čtyřiadvacet hodin denně.
Kterou oblast zásobuje elektřinou?
Elektrárna je propojená s celostátní sítí a veškeré přebytky do ní dodává.
Takže se nedá říci, že byste dodávali elektřinu přímo pro Dobřichovice?
Vzhledem k tomu, že dodáváme do sítě NN, tedy do sítě nízkého napětí, a jsme zapojeni přímo do dobřichovické kabelové sítě, v praxi se námi vyrobená elektřina do místních domů dostává.
Pokračuje rodinná tradice?
Na obsluze elektrárny dnes spolupracuje vnuk Martin.
Musíte být určitě rád, že máte nástupce přímo v rodině. Vedl jste ho nějak od dětství nebo ho to začalo bavit jen tak?
Ano, samozřejmě jsem rád. Martin se zde pohybuje od svého narození a na zbytek by bylo lepší ptát se přímo jeho.
Jak si pamatujete Dobřichovice z dětského pohledu a jak je vnímáte nyní?
Byla to vesnice s blátem na ulicích i chodnících, kdežto dnes jde o hezké městečko.
A na závěr bych vám ráda položila jednu otázku. Prostor elektrárny a okolí je velmi krásný, máte tu i malé muzeum. Je možné, aby si ho zájemci prohlédli?
Teoreticky to možné je. V minulosti se na strojovnu byla podívat celá řada exkurzí ze škol. Muzeum je skutečně malinké a jde spíš jen o rodinnou záležitost a žádné běžné návštěvní hodiny tu určitě nebudou. Nicméně v případě zájmu se po individuální dohodě dají malé prohlídky čas od času bez problémů realizovat.
Zajímá vás, co zbylo z mlýna, jak funguje elektrárna a jak to v ní dnes vypadá? Pokud nám to okolnosti umožní, můžete se v budoucnu těšit na reportáž z krásného prostředí mlýna/elektrárny z dílny DOBNET TV.
Lucie Macášková Hejbalová
