V červnu jste s námi putovali za pozoruhodnými lidovými stavbami a lidmi, kteří je zachránili, do Olešné, nejzápadnější obce Berounska a také Středočeského kraje.Vydejte se s námi ještě jednou na výlet s novou knihou Tajemná místa Podbrdska od spisovatele Otomara Dvořáka. Tentokrát zamíříme kolem Červeného potoka, významného přítoku Litavky, do obce Praskolesy. Jako obvykle začneme pověstí.
Kdysi prý kníže Oldřich z rodu Přemyslova lovil v hlubokých lesích pod Otmíčskou horou. Utrmácený se zastavil na vysokém, skalnatém břehu nad Červeným potokem. Rostl tam prastarý dub, jehož stín ho zlákal k odpočinku. Usnul a ve snu spatřil svatého Prokopa, jak vede na řetězu ďábla a zvedá dva prsty k přísaze. V téže chvíli probudil knížete hlas zvonu. Kde by se v hlubokém lese vzal zvon? Oldřich se posadil a udiveně se rozhlížel kolem. A pak si povšiml, že jeho kůň, který se volně popásal opodál, udeřil kopytem do země – a opět se rozlehl jasný kovový zvuk. Ukázalo se, že na tom místě je zahrabán zvon, přivázaný řetězem ke kořenům dubu. Kníže Oldřich to považoval za Boží znamení a nechal na tom místě postavit kapli k poctě svého přítele, sázavského opata Prokopa. O několik století později byl nedaleko kaple zbudován velký kostel, zasvěcený dalšímu krotiteli ďáblů – svatému Mikuláši. Podle tradice byl na jeho věž zavěšen onen legendární, koněm nalezený zvon, který na sobě neměl žádné znaky ani nápisy, ale všichni ho nazývali „zvon knížete Oldřicha“.
Tolik uvádí pověst.
Doložitelné údaje jsou mnohem skromnější. Podle dispozice místa lze odhadnout, že nad brodem přes Červený potok vedla cesta od starověkého „průmyslového centra“ u nedaleké Tihavy, kde se zpracovávala zde těžená železná ruda, k hradišti na hoře Otmíči. Tam býval pravděpodobně opevněný dvorec. Na svahu skály na druhé straně potoka, v místech pohanského obětiště (odkud bylo nutno vyhnat ďábly!), vznikla, zřejmě v první polovině 14. století, gotická kaple sv. Prokopa, možná jedna z prvních křesťanských svatyní v celé oblasti. Postupně zde pod ní u brodu vyrostla malá osada Lhota Praskoleská (Pražskoleská), která je spojována s dnešními Praskolesy. Zásadní změna v její počáteční historii nastala roku 1357. Tehdy založil císař Karel IV. karlštejnskou kapitulu, převedl Praskolesy do její správy a „na věčné časy“ je osvobodil od všech poplatků a daní. Obec se stala letním sídlem karlštejnských děkanů, kteří si na zdejším dvorci zřídili svou rezidenci. A také tady, v děkanské hrobce na praskoleském hřbitově, nacházeli místo „posledního odpočinku“.
Kaple starší než kostel
Návštěvník, který nic netuší o pozoruhodnostech malé obce Praskolesy, zůstane ohromen, když spatří, jak se na příkrém návrší nad můstkem přes Červený potok a nad návsí s barokní výklenkovou kapličkou sv. Jana Nepomuckého tyčí monumentální kostel s barokní bání, obkroužený kamennou zdí, k němuž svahem stoupá kryté schodiště se šindelovou střechou, jakási zmenšenina proslulého schodiště z příbramské Svaté Hory.
Jeho zasvěcení sv. Mikuláši poukazuje ke stejnojmenné karlštejnské kapli, takže na jeho založení se patrně podílela karlštejnská kapitula. Dominantní chrám i jeho interiér si jistě zaslouží podrobnou prohlídku, ale hlavní pozornost návštěvníků se vzápětí upne k mnohem menší stavbě, která skrývá mimořádný poklad.
Jen několik kroků nad kostelem, zcela nejvýše v areálu zaniklého hřbitova, se krčí nenápadná malá kaple sv. Prokopa. Možná právě ona je dědičkou oné legendární Oldřichovy kapličky. Každopádně jde o nejstarší zachovalou stavbu v posvátném areálu, s původními gotickými stěnami, okny a vstupním portálem. Skrývají se v ní hrobky karlštejnských děkanů. Za největší vzácnost kaple byla až do nedávných převratných objevů považována dřevěná gotická soška svatého Prokopa, řezbářská práce z konce 14. století. Podle legendy ji vyřezal sám císař Karel IV.
Později se soškou pohrdalo pro její „ošklivost“, a tak stávala ve výklenku „zastrčená v koutě“. Z těch dob se zachovala žertovná historka o zedníkovi, jenž bílil kapli a z bujnosti pomazal ústa dřevěného Prokopa povidly z vdolků, které měl na svačinu. Jenže Prokop si to nenechal líbit, a když se zedník večer vracel podle potoka do Kotopek, zjevil se rozhorlený světec před ním, zvolal mocným hlasem: „Tys mi dal najíst a já ti teď dám napít!“ Načež jediným máchnutím berle srazil zděšeného muže do mlýnské strouhy. Chybělo jen málo, aby se nešťastný hříšník utopil. Pověst sice přiznává, že zedník před svou „zázračnou příhodou“ vydatně popíjel silné pivo v praskoleské hospodě, ale to nic nemění na poučení, které z příběhu vyplývá. Dnes je ovšem „opovrhovaný“ dřevěný Prokop uložen jako veliká vzácnost v depozitáři pražského arcibiskupství.
Překvapivé objevy unikátních fresek
Přišel rok 2006 a v kapli sv. Prokopa došlo k senzačnímu objevu, jenž z ní rázem učinil jednu z nejcennějších památek Středočeského kraje a možná celé České republiky. Vše začalo docela nenápadně. Občanské sdružení „Praskoleská společnost sv. Prokopa“, jehož cílem je organizace kulturního života v obci a záchrana zdejších památek, se tehdy spolupodílelo na opravě chátrající kaple. Napřed byl restaurován barokní dřevěný parapet kruchty s půvabnými vyobrazeními dvanácti apoštolů. Při té příležitosti se obec s ústavem památkové péče dohodla na provedení důkladnějšího restaurátorského průzkumu, jehož cílem bylo ověření, zda se pod letitými vrstvami různých nátěrů nezachovalo také něco z původních gotických omítek. A právě tento průzkum přinesl ono ohromující odhalení!
Restaurátor Miroslav Slavík, který je jedním z iniciátorů záchrany kaple a členem Společnosti sv. Prokopa, o tom vypráví: „Vpravo od jižního okna jsem zachytil stopy staré gotické malby. Rozpoznal jsem postavu muže v poustevnickém hábitu. Stojí před jeskyní na trávě, některá stébla trávy jsou dosud krásně zřetelná, v jedné ruce má berlu a v druhé, pozvednuté drží patrně kříž. Kromě něho tady vidíme tři různě velké čerty, jak vylétají a vylézají z jeskyně a jeden dokonce z díry v zeleném drnu. Okamžitě mi bylo jasné, že jde o scénu, v níž svatý Prokop vyhání ďábly. Scénu patrně stěžejní. Vzhledem k umístění však nemohla být jediná. A skutečně! Navazovaly na ni další fresky!“
Postupně se na světlo vynořovala barevná nádhera souvislého pásu obrazů, jakéhosi gotického „komiksu“ z doby kolem roku 1380. Tehdy, možná na přímý příkaz císaře Karla IV., byla na stěnách kaple, nebo spíše kostelíku, zachycena v sérii zhruba čtrnácti obrazů celá legenda o svatém Prokopovi. Unikátní soubor gotických fresek, ač místy poškozený (některé fresky také zanikly proražením dodatečných okének či pozdějším vsazováním náhrobních desek děkanů), se přesto zachoval v celistvosti, jež nemá v Čechách obdoby. Běží ve dvou pásech nad sebou po celém obvodu kaple: obraz za obrazem vypráví příběh o životě svatého Prokopa, založení Sázavského kláštera a o zázracích, které se tam odehrály.
Restaurátor Miroslav Slavík se svými spolupracovníky fresky pečlivě očistil od nánosů pozdějších nátěrů a zakonzervoval, aniž by zasahoval nějakým doplňováním poškozených míst do jejich původní podoby. Všichni členové občanského sdružení i obecní úřad věnovali práci na obnově vzácné památky stovky hodin ze svého volného času. Proto se dnes v již opravené kapli mohou konat přednášky a koncerty. Stala se také vyhledávaným výzkumným cílem historiků umění a vysokoškolských studentů, i když kolem ní zůstává ještě spousta nezodpovězených otázek. Pro zájemce je kaple otevřena po dohodě s obecním úřadem na tel. čísle 311 510 671 nebo e-mailové adrese z.drabkova@praskolesy.cz.
Každý, kdo zhlédne krásně opravenou kapli s jejími nástěnnými freskami o příběhu svatého Prokopa, si uvědomí, co vše v této malé obci dokázali pro záchranu nenahraditelné památky, která by jinak propadla zkáze.
Zkrácený text podle knihy Otomara Dvořáka a Marie Holečkové Tajemná místa Podbrdska (Hořovicko, Zbirožsko, Cerhovicko), která právě vychází v Nakladatelství MH a je k dispozici v kanceláři Dobnetu v Dobřichovicích.
Foto exkluzivně pro Dobnet Marie Holečková