Zima přeje zvídavým a také fotografům – odhalí něco, co je obvykle ukryto za korunami starých lip nebo dubů.Krásu obnažených vrstev pradávných hornin, šikmo se vzpínajících k nebi nebo se valících jako obří sudy údolím můžete právě v lednu objevit na prvním zimním výletu. Doprovodí nás Otomar Dvořák, jenž je autorem řady zajímavých publikací věnovaných Berounsku.
K takovým zajímavým geologickým útvarům nemáme daleko – vydejme se třeba údolím proti proudu Radotínského potoka k radotínské cementárně. Je to paradox současné doby – jedno z nejkrásnějších a nejtajemnějších míst v okolí Radotína s objeveným keltským opevněním na Hradišti, návrší hned naproti halám závodu, se dnes stalo „chrámem technického božstva“, které jako úlitbu hltá stále tisíce tun vysoce kvalitních vápenců, tvořených miliardami zvápenatělých ulit pravěkých vodních tvorů, abychom z jejich rozemletých pozůstatků mohli stavět „chrámy sportu, peněz nebo vzdělání“.
I když vápence kvůli těžbě stále ubývá, bílý kámen se tvoří i dnes – spadlé větvičky a listy se ve zdejších potocích rychle obalí travertinem a „zkamení“. Že by se v nich ale válely kamenné sudy? To se budeme muset vydat výše do údolí Radotínského potoka. Cestou se pak můžeme zastavit u několika „fotogenických“ a z hlediska geologie jedinečných míst.
Radotínská skála
První u silnice ve směru od Radotína objevíme pozoruhodnou Radotínskou skálu, jejíž odhalená monumentální struktura vápencových usazenin tvoří obří bílé desky, nebo nedaleko od cementárny malý Ortocerový lom, který nese svoje podivné jméno podle pravěkých hlavonožců – ortocerů. Jejich kuželovité vápenité schránky se zde nacházely vrostlé do skalní stěny v celých shlucích. Všechny byly také úhledně srovnány v jednom směru, jak je sem poskládala proudící voda. To posloužilo paleontologům ke zkoumání hydrologických podmínek v teplém silurském moři.
Černá rokle
Za skutečným unikátem odbočíme z Radotínského údolí do údolíčka s téměř zlověstným názvem – Černá rokle. Dostala jméno podle vápence černé barvy, vzniklého usazováním temného bahnitého kalu. Černý vápenec se ještě v nedávných dobách používal na výrobu černých dlažebních kostek. Sláva těchto kostek však přesáhla Radotínské údolí díky v nich nalezeným unikátním zkamenělinám – například dva druhy pravěkých ryb se podle místních prvních nálezů nazývají Radotina a Kosorapis.
Zkamenělé sudy
„Ale pojďme dál! To největší tajemství, za nímž jsme se sem vydali, nejlépe spatříme v celé kráse už zdola od silnice na Kosoř,“ uvádí Otomar Dvořák, autor knihy Dolní Berounka. „Nad námi se objeví příkrý svah se šedavými jazyky kamenných sutí, jakýsi kotel, jehož horní hrana je lemována souvislou řadou podivných skal, připomínajících obrovské sudy. Jeden za druhým vystupují vypouklé sudovité boky z okraje srázu, každý je od svého souseda oddělen hlubokou svislou rýhou. Na tělech sudů je přitom zřetelně vidět, jak jsou poskládány z vodorovných vrstev. Na vzniku těchto zvláštních útvarů se zřejmě podílela vodní eroze, přesto nebyl dosud odborníky princip vzniku ‚kamenných sudů‘ přesvědčivě objasněn.“
„Nahoře na sudovitých útesech se krčí vesnička Kosoř, která je prodchnuta atmosférou čehosi dávného – když vyšplháte klikatou pěšinkou mezi sutí až k prvním domům na okraji srázu, otevře se před vámi úžasné panoráma kotliny, svažující se až k Radotínu a k řece Berounce. Nález zbytků rozsáhlé pravěké osady z doby knovízské (10. století před naším letopočtem), důkazy o pozdější přítomnosti Keltů, slovanský dvorec z 10. století, proměněný ve středověkou tvrz a později barokní zámeček, a také poutní kaple sv. Anny (pravděpodobně v místech pohanského obětiště) potvrzují, jak obyvatele středu Čech odjakživa vábilo toto zvláštní místo…,“ uzavírá Otomar Dvořák své vyprávění.
O autorovi
Otomar Dvořák je autorem řady dalších zajímavých publikací věnovaných Berounsku. Například tituly Po stopách českých králů pěšky a na kole, Dávnou vodní cestou za tajemstvím zlaté kačice nebo Řeka sedmi jmen. S vydavatelkou a fotografkou Marií Holečkovou společně připravil i druhé doplněné vydání již před lety zcela vyprodané publikace Dolní Berounka.
Marie Holečková