Karel Plíhal už od loňska zase pilně koncertuje. Také chystá CD Vzduchoprázdniny.Před časem vydal knížku veršů „Jako COOL v plotě“, kterou vřele doporučuji na zahnání chmurů a těžkých myšlenek. Verše z ní i nové písně z připravovaného alba (jak sám říká) „postupně venčí“ na svých koncertech, kterých je ročně kolem sedmdesáti.
Písně na koncertech prokládá právě veršováním, podobně střídá také kytary – co píseň, to změna nástroje. Proč? To se dočtete níže. Podle jedné z kritik je „evidentní jeho směřování k maximálnímu zjednodušení, ke zkratce. To lze nejlépe ilustrovat na vtipných „veršovánkách“, kterými tradičně prokládá písně.“ Názorně to také předvedl na následujícím rozhovoru.
Byla jsem na to připravena, takže k obvyklým šesti otázkám, které ve většině případů i s odpověďmi zaplní místo pro rozhovor určené, jsem přidala další čtyři. Ve výsledku jsem s takovou úsporou místa ovšem nepočítala. O to delší je úvod k rozhovoru.
Nicméně Karel Plíhal jako vtipný glosátor nezklamal. Jako podstatnou součást přípravy jsem si naordinovala zážitek z koncertu, který se konal v polovině května v Branickém divadle (pozn. koncert nebyl hrazen redakcí). Ve zkratce: Byl famózní!
V úvodu koncertu jste říkal, že stále bojujete s trémou, jak zabral čaj na spánek a nervy, která složka převážila (působil-li čaj vůbec)?
Čaj zapůsobil, koncert jsem, spolu s většinou diváků, prožil v příjemném polospánku.
Váš scénář koncertů je vždy podobný – střídáte písně s básničkami. Střídáte také kytary. Proč?
Protože každá z nich má jinou barvu, celý koncert pojímám rafinovaně jevištně výtvarně.
Své básničky a slovní hříčky čas od času zaměříte i na výpočetní techniku. Jako například tato:
Nikam už si nedosáhnu,
klouby tonou ve rzi.
Pane Bože, kde si stáhnu,
aktuální verzi?
Jste pokládán za romantického folkaře. Jak přistupujete k počítači, je to Váš kamarád nebo soupeř?
Už si zase raději v noci čtu knížky, webové stránky tak příjemně nešustí a nevoní.
Nedávno jste vydal humornou knížku veršů Jako COOL v plotě, o které píšete, že je to Vaše „druhá prvotina, jelikož ta první žije svým vlastním životem tak různě po internetu“. Máte o ní, jako správný otec, alespoň zdánlivý přehled?
Verše jsou už dost staré na to, aby se o sebe postaraly samy, cestu do svého rodného harddisku mají vždycky otevřenou.
Knížku ilustroval Miroslav Barták, spolu plánujete vydat i zpěvník, kdy se to asi povede?
Aha, zpěvník, díky, že jste mi to připomněla.
Určitě máte ohlasy od svých fanoušků, které vaše písničky či básničky se nejvíce líbí jim? Které máte nejraději naopak Vy sám?
Žádné konkrétní jméno ze mne nedostanete, to bych potom s těmi ostatními nevydržel.
Jak to vypadá s Vaším připravovaným albem Vzduchoprázdniny? Některé písničky z něj již posluchačům na koncertech představujete. Musíte ještě něco dopsat nebo je již CD plné?
Tak nějak pomalu se mi tohle album uzavírá, písniček mám nových asi čtrnáct, ještě čekám, až se uráčí těm posledním pěti, které tam chci mít.
Vašim písničkám i vtipným říkačkám se líbí občas v kavárnách s přáteli. Je nějaká obzvlášť poetická, kde se jim daří nejlépe? A potřebují vyhraněnou společnost, aby si tak s lehkostí vyrazily do světa?
Otázku jsem nepochopil, Vy ano?
Na co se mohou návštěvníci Porty v Řevnicích letos těšit, na jaké písničky? Jaké kytary s sebou vezmete?
Mohou se těšit na hezké počasí, usilovně na tom pracuju, ale jaké písničky budu hrát a na jaké kytary, to bohužel nejsem schopen ovlivnit.
Děkuji za rozhovor.
Ptala se Barbora Tesařová
