DOLNÍ BEROUNKA – Na jaře vyrážíme do přírody častěji než dosud. Sami, s rodinou, přáteli, pěšky, na kole… Zároveň jde o období, kdy se rodí mláďata. Některá mohou vzbudit obavu, že jsou opuštěná. Pokaždé tomu tak není. Poradíme vám, jak se zachovat, když narazíte na osamělé nebo zraněné zvíře. A přiblížíme činnost zvířecího záchranáře.
Pokud naleznete spokojené mládě, je dobré nechat ho na místě, matka se o něj postará. Samozřejmě jen v případě, že není zraněné, zapadlé nebo zamotané. Také při nálezu dospělého jedince je třeba použít zdravý selský rozum a zasahovat jen v případě, kdy je to opravdu třeba. Ideální je zvíře vyfotit a poslat dotaz nebo zavolat na místně příslušnou záchrannou stanici. Poradí vám. Jde o světový unikát! Všechny stanice najdete na webu Zvirevnouzi.cz.
Pro náš region je spádová Záchranná stanice živočichů Rokycany. Ročně přijímá kolem 500 až 600 zvířat, hlavně ptáků. „Jedná se především o dravce, sovy, ale i opeřence, kteří jsou v přírodě schopni přežít několik dnů, tedy o větší ptáky. Ti menší někam zalezou, popřípadě se stanou potravou někoho jiného. Nejčastěji zachraňujeme mláďata, která jsou nalezena a někdy přinesena zbytečně,“ popisuje vedoucí záchranné stanice Pavel Moulis. Kromě běžných druhů, mezi něž patří poštolky, káňata či kosi, se k nim občas dostanou i vzácní živočichové, jako vydra, ledňáček nebo kulíšek. Dospělí jedinci mají hlavně popáleniny od sloupů elektrického vedení či zranění po střetu s nejrůznějšími dopravními prostředky.
Zbytečné odebrání mláďat znají také v Pražské zvířecí záchrance. Expresně vyjíždějí na pomoc divokým zvířatům v hlavním městě, kam mnoho z nás dennodenně dojíždí, a v našem okrese Praha-západ. „Klasicky se opakují případy s malými zajíčky, kteří přes den sedí sami přikrčení ve své jamce a čekají na matku. Ta se ovšem objeví až v noci, kdy ustane největší shon. Zajíc v trávě vypadá osaměle a mnozí neodolají jeho roztomilosti a odnášejí si ho domů. Pak volají, co s ním. Jenže to už je většinou pozdě a mládě tak zbytečně přijde o matku,“ popisuje koordinátorka záchranky Katka Landová. Dále upozorňuje na to, jak důležitá je pomoc nálezců, jestliže ji zvíře opravdu potřebuje. „Po domluvě s námi je třeba například sehnat papírovou krabici a pacienta do ní zajistit, počkat na místě a zvíře pohlídat, ochránit od nebezpečí, podávat průběžné informace… Zavolat a odejít od zraněného mnoho nepomůže. Když má nálezce možnost sledovat instrukce do našeho příjezdu, je to radost. Dojezdové časy bývají do půl hodiny, v sezoně se kvůli vytíženosti mohou protáhnout.“
Zachraňují i děti
Často se prokáže, že skvěle pomoci mohou všichni bez rozdílu věku. „Jako například mladá slečna z páté třídy, jež našla autem sraženého racka chechtavého. Sama zvládla najít správné číslo na internetu, zavolala, bravurně zajistila zvíře do papírové krabice, ochránila jej před psy a zvědavými lidmi a pohlídala do našeho příjezdu. Do telefonu zněla velmi dospěle, jaké bylo překvapení, když jsme se sešli s desetiletou zachránkyní. Starší lidé nám dávají najevo svou vděčnost, což člověka skoro rozpláče. Nabízejí upečenou buchtu nebo cokoliv, co najdou doma, včetně finančních darů ze svého malého důchodu,“ vypráví záchranářka Katka.
Ne všechny případy zvířecí záchranky končí předáním záchranné stanici nebo specializovanému veterináři. Někdy stačí zvíře šetrně vyprostit ze světlíku, sítě, z pletiva, kanálu, odchytit v obchodě, bytě, ve vnitrobloku, zkontrolovat a vypustit na vhodném místě. Čas je ale u každého případu velmi důležitý a pohotovostní výjezdy snižují dobu stresu pro zvíře a do poskytnutí odborné veterinární pomoci.
„Domů“ se vrací polovina nalezenců
Z živočichů přijatých do rokycanské stanice se zhruba 50 procent podaří zachránit a vrátit do volné přírody. Třetina i přes veškerou péči uhyne, dalších 20 procent sice žije, ale zpět do přírody se vydat nemůže. „Z těchto jedinců sestavujeme nepříbuzné páry a snažíme se je rozmnožovat. Nebo je nabídneme případným zájemcům, vše samozřejmě dle právních předpisů,“ vysvětluje Pavel Moulis. Pokud je to možné, zvířata se vracejí tam, kde byla nalezena. Jen když tomu něco brání, vybírá se jiná lokalita. U části mláďat se využívá adopce ke stejným druhům. Některé záchranné stanice mají obrovské areály a mohou zvířata vypouštět přímo v nich.
O stav zvířátek se lidé, kteří je našli, většinou zajímají. Hlavně u savců nebo když finančně přispějí na léčbu či pobyt zraněného. „Ne vždy je lze informovat, neboť práce máme nad hlavu. Také většinou chtějí slyšet jen dobré zprávy, například že jejich chráněnec je v pořádku, což se pokaždé nepodaří,“ popisuje z praxe rokycanský záchranář. Už od mládí se zajímal o přírodu a pořádal rozličné akce. Kvůli kvalifikaci musel složit nejrůznější zkoušky. A jak říká, „… když pak nebyl nikdo, kdo by stanici vedl, musel jsem já“.
Každé zvíře má svou povahu
Vybrané záchranné stanice pečují také o handicapované živočichy. A přestože rokycanská stanice je poměrně malá, i ona takové pacienty má. Maskotem je káně, která je schopna postarat se o čerstvě vylíhlé dravčí mládě. Jde o velkého pomocníka. Nesmazatelně se zapsala do zdejší historie, stejně jako nespočet dalších příběhů. „Například jsme přesouvali třináct zmijí ze šachty, kde byl vodoměr. Paní při odečtu z jejich přítomnosti nebyla nadšená. Zajímavý byl i odchyt rysa, kterého zranil pes, nebo jezevce, jehož srazilo auto,“ vzpomíná Pavel Moulis. Zvláštní skupinu odchytů tvoří exotická zvířata.
Katku Landovou nejvíce překvapilo, jak se chovají jednotlivé druhy zvířat i přímo jedinci. „Například kachny mají neuvěřitelně silný mateřský pud. Nechají vás přiblížit se k hnízdu na pár kroků, žádná následující reakce však není stejná. Některá je spíše nervózní, jiná obranářská. Navíc jsem zjistila, jak silně zapáchají jejich výkaly, ‚provoní‘ vám auto na několik dní… Určitá zvířata nesnesou lidský dotek, jiná jej v konkrétních případech vyhledávají. To vás ve škole nenaučí, je potřeba si to zažít.“
Zvířecí záchranáři se nezastaví. Lidé volají během všedních dnů i ve svátky prakticky kvůli všemu, co se týká přírody. Kromě odchytu psů a koček informují například o týraných zvířatech, kácení zeleně, různě zraněných, zachycených a nalezených živočiších. Je to práce „na plný úvazek“ s velkým srdcem.
Jak můžete zvířatům pomoci právě vy
- Kdo nemá vztah k přírodě, pomoc zvířeti nezavolá. Choďte ven, všímejte si, co žije ve vašem okolí, pozorujte, jak se divoká zvířata chovají, berte s sebou ideálně i děti, ať si vztah k přírodě budují od brzkého věku. Lidé, kteří tyto základy získali v dětství, jsou k přírodě vnímavější a také si lépe všimnou, když se zvíře chová divně či je v potenciálním nebezpečí.
- Volejte, než něco uděláte. Česká republika je rozdělena na území působností záchranných stanic pro volně žijící živočichy. Všude je tedy možnost obrátit se na odbornou pomoc. K dispozici je i pohotovostní centrální dispečink 774 155 155. Můžete si také nainstalovat aplikaci Zvíře v nouzi, budete tak mít správný kontakt stále při ruce.
- Mějte své zahrady i pro potřeby volně žijících živočichů. Tu divoký koutek, jezírko, tam vysoká tráva či louka s lučními květy, původní keře, ovocné a dutinové stromy, zahrada s kompostem a bez chemie. Takové území může být lokální oázou pro zvířata, která se špatně vyrovnávají se změnami v krajině i klimatu. Při dnešním zemědělství a hospodaření jim mnoho vhodných míst a zdrojů nezbývá a zahrady mohou hodně pomoci.
- Podpořte svou lokální záchrannou stanici (nebo i zvířecí záchranku). Jsou to organizace neziskové a péče o svěřence je finančně i personálně velmi náročná, často závislá na dobrovolnické práci, darech a podpoře z vybojovaných dotačních programů. I symbolický pravidelný příspěvek může být kapkou v moři, jež udrží stanici v chodu. Například v Británii je přispívání drobnými částkami na ochranu přírody standardem a součástí národní hrdosti Britů. O to se snaží i čeští zvířecí záchranáři, aby každý rok nemuseli bojovat o přežití.
Kontakty:
www.Zvirevnouzi.cz (všechny záchranné stanice v ČR pro volně žijící živočichy)
Záchranná stanice Velký Chlumec (pro Prahu-západ)
www.zachrannastanice.com
zvireci.pohotovost@seznam.cz
725 240 122
Záchranná stanice Rokycany (pro Berounsko, Hořovicko a Rokycansko)
www.csop.erc.cz
pavel.moulis@tiscali.cz
371 722 686, 603 239 922
Pražská zvířecí záchranka (vyjíždí v Praze a do okresu Praha-západ)
www.zvirevnouzi.cz/prazskazvirecizachranka/
774 155 185 nonstop
FB Záchrana zvířat v Praze
IG @zvirecizachranka
TT @prazskazvirecizachranka
