Stálice české country a folkové scény Věra Martinová letos oslavila půlkulaté životní jubileum. Kromě jiných vystoupení si v dubnu nadělila také slavnostní koncert v pražském Divadle Hybernia. A co ji čeká v létě? Třeba festival Porta v řevnickém Lesním divadle, kde ji uslyšíte 27. června.
Jak nejspíše víte, zpěvačka a kytaristka Věra Martinová působila po absolutoriu konzervatoře jako zpěvačka v Orchestru Gustava Broma, pak se stala členkou dívčí country kapely Schovanky. Od roku 1986 začala vlastní sólovou uměleckou dráhu. Žije v Černošicích.
Hudbě se věnujete už dlouho. Vyrůstala jste v muzikantské rodině?
Ne. I když maminka krásně zpívala, žádné hluboké muzikantské kořeny nemáme.
Kdy jste dostala svou první kytaru?
V osmi letech. Hru na kytaru jsem pak vystudovala na brněnské konzervatoři.
Vydala jste mnoho alb, máte spoustu hitů. Plná hezkých písní je i nejnovější deska s názvem Meritum.
S touto deskou to bylo velmi náročné. Vyšla v roce 2020, do toho přišel covid a všichni víme, co následovalo. Dva roky se nic nedělo, společenský život ustal. Teprve v roce 2022 jsme mohli začít koncertovat a desku trochu představit.
Jak dlouho hrajete s vaší současnou kapelou, která se jmenuje stejně jako album, tedy Meritum?
Kolem deseti let. A už jsem vystupovali i na Portě, minimálně dvakrát.
Těšíte se v červnu do Lesního divadla?
Moc. Je tam nádherné prostředí plné zeleně, a pokud přeje počasí, nemá akce chybu. Věřím, že i letos se vydaří, zdejší místo si to zaslouží. Jezdím tam strašně ráda, je to můj kraj, protože bydlím nedaleko. A navíc se těším na všechny organizátory a lidi kolem, které znám, dříve jsem na Portě i porotcovala. Je to pro mě vždy moc milé setkání.
Kdy jste na Portě hrála poprvé, vzpomenete si?
Asi v roce 1984 se Schovankami. To už je doba…
Porta už přečkala několik historických milníků. Co si o ní myslíte?
Jde o soutěžní festival, nové kapely a noví zpěváci tam mají možnost se představit. Vzešlo odtud mnoho lidí, kteří jsou dnes legendami. A vždy se najdou nové talenty, třeba Tereza Balonová, která na Portě začínala. Bohužel většina festivalů odpadla a já si vážím Aničky Roytové, Jirky Vondráčka a všech ostatních, co Portu nenechají padnout. Musí v tom být hodně lásky, aby měl člověk sílu bojovat se všemi nepřízněmi a s problémy a táhnout to dál.
Má tedy v dnešní době podobný festival ještě smysl?
Ano a velký, protože dnes se všechno děje přes internet, přes sociální sítě, YouTube… Ale vjem, kdy na pódiu stojí živý muzikant, je úplně jiný, než když si člověk poslechne něco na sociální síti.
Takový je podle vás přínos všech festivalů?
Samozřejmě. Pro diváky je důležitý přímý kontakt. Poslouchání jen přes sociální sítě mi připadá nezdravé.
Bez sítí to ovšem zase nejde, že?
Určitě ne. Pro naši generaci, která v sobě neměla „čip“, s nímž se rodí dnešní děti, je složité potýkat se se vší tou technikou. Je to únavné, tedy pro mě ano. Mám raději živý koncert, sociální sítě mě moc nebaví. Ale chápu, že to bez nich nejde. Jak jinak se o nových zpěvácích a nadějných muzikantech ostatní dozvědí?
Zmínila jste, že bydlíte nedaleko. Jak se vám v našem kraji žije? Máte tu své oblíbené místo?
Jistě, je jich spousta. Když mám málo času, vyjedu si nahoru na kopec nad Vonoklasy, pak se toulám na vršcích. Mám také moc ráda cestu z Bubovic do Svatého Jana pod Skalou, to jsou moje nejoblíbenější místa. Potom ještě Krásná Stráň, hezká procházka.
Co je pro vás kromě hudby v životě důležité?
Přirozeně zdraví, pro koho by nebylo. Potřebuji být pohyblivá, nemám ráda, když mě něco omezuje. Ráda chodím, hraji tenis. Jezdím na tenisovou akademii do Přerova, kde mám mnoho kamarádů a kolegů a kde se z nás léta snaží udělat tenisty. Je to roztomile nemožné, ale fajn. Budu šťastná, dokud se budu moci hýbat a žít po této stránce plnohodnotný život.
Letos jste pořádala jubilejní koncerty, na nichž zpívaly třeba Pavlína Jíšová, Tereza Balonová nebo tam měl být Tomáš Klus. Tereza před pár lety vyhrála Portu, už jsme o ní mluvily. Jak k vaší spolupráci došlo?
Občas samozřejmě sleduji sociální sítě, nechávám vše probíhat kolem sebe, a když mě něco zajímavého cvrnkne do ucha, začnu se o to zajímat. Na sociálních sítích a na YouTube jsem objevila i Terezu Balonovou. Pak jsme se shodou okolností potkaly na předávání cen Nočního proudu, zjistily jsme, že se máme rády, a tak jsem ji pozvala na svůj jubilejní koncert. Je to skutečně bezvadná holka a výborná muzikantka. Pavlínu Jíšovou znám spoustu let, je moje kamarádka a kolegyně, jsme si hodně blízké. Napsala mi několik nádherných textů a kdysi jsme spolu měly i pořad. Nesmí chybět na žádné významné akci, a proto byla na velkém koncertě v Hybernii.
A Tomáš Klus?
Tomáš měl také vystoupit, ale před Hybernií onemocněl těžkou angínou, nakonec tedy přijít nemohl. Napsal pro nás ale duet a slíbili jsme si, že ho natočíme.
Máte dceru Anežku, je jí 32 let. Věnuje se muzice?
Má ji moc ráda, krásně zpívá, hraje na kytaru, cajon i bicí. Začíná všechno objevovat až teď, za což jsem ráda. Těšilo by mě, kdyby jí muzikantství zůstalo, ale profesionálně se mu věnovat asi nebude. Budu mít radost, když pro ni hudba zůstane koníček.
Hudba je vůbec nejlepší jako koníček. (smích)
Jaké máte plány na další měsíce? Připravujete novou desku?
Desku zatím ne, to je problém. Spíš se vydáme cestou singlů, ale i na to si ještě počkáme, není teď doba. Možná to uděláme společně s duetem s Tomášem Klusem.
Proč je to problematické? Kvůli penězům?
Ano, vydat desku je dnes finančně hodně náročné. Lidé si všechny písničky najdou na Spotify a YouTube, takže je jednodušší vydat jen singl, točit písničky po kouskách. Mám s tím velmi dobrou zkušenost už ze svých začátků, protože moje první deska s názvem Dál jen vejdi byla v podstatě souborem skladeb, které lidé už dobře znali a měli oblíbené.
Na co se vás nikdy nikdo nezeptal?
Já se na to připravím a příště vám řeknu. Na druhou stranu nevím, jestli jsou to věci, na které bych chtěla odpovídat. (smích)
FESTIVAL PORTA
27.–29. 6. 2025
Lesní divadlo Řevnice
