Na hranici obcí Lety a Dobřichovice se k 1. lednu 2006 otevřely brány moderního komplexu budov dětského domova (DD). Jedná se o dětský domov rodinného typu, kam může být umístěno maximálně 36 dětí. Jsou tu děti od 4 do 20 let. Mgr. Tomáš Řezníček, vedoucí DD v Letech, vyprávěl o životě v domově, o dětech a jejich rodinách i o skvělém týmu vychovatelů, na který je patřičně hrdý.Jak se děti do DD dostanou?
Zákonný postup je takový, že dítě s nařízenou ústavní výchovou nebo předběžným opatřením ze zákona jde na dva měsíce do diagnostického ústavu. Tam na základě diagnostiky – pozorování a hodnocení – po dvou měsících pobytu dítěte rozhoduje pedagogická rada, jaké zařízení je pro konkrétní dítě nejlepší. Existují domovy rodinného typu, což je náš případ, DD se školou, tzn. zařízení, kde děti mají přísnější režim a méně volnosti, existují specializovaná pracoviště jako DD se školou s léčebně výchovným režimem, což je pro děti se zvýšenou lékařskou péčí. To jsou základní varianty. Diagnostika je velmi důležitá, já sám s ní mám jen dobré zkušenosti, a to jsem v oboru už 18 let. Nedovedu si představit situaci, kdy by existovala „velká sociální pracovnice“, která od stolu určí, kam které dítě patří. Jestli potřebuje menší kolektiv, nebo přísnější řád, protože samo nedojde do školy či se z ní nevrátí.
Jak probíhá život v DD, jaké je jeho uspořádání?
Domov v Letech byl stavěn účelově jako DD rodinného typu pro 36 dětí. Máme čtyři řadové domky, v každém bydlí osm dětí, o které pečují tři dospělí. Takže je zde 12 vychovatelů, kteří se střídají ve službách. V každém okamžiku je v domečku jeden. O každý domek v zásadě pečuje muž a dvě ženy. Každé dítě má svého patrona, tedy svého dospělého, který se o něj stará – chodí na třídní schůzky, nakupuje oblečení. Každé dítě tak ví, „čí je“, na koho se v těchto otázkách obrátit. Rodinnost tohoto DD je v tom, že se snažíme, aby to u nás jako v rodině fungovalo. Děti si samy uklízí, ve spolupráci s dospělými vaří, perou, žehlí atd. Slaví spolu narozeniny, svátky. Za našimi dětmi chodí kamarádi, spolužáci. Platí to i naopak – naše děti mohou navštěvovat rodiny svých kamarádů, pokud je to domluveno s jejich rodiči. K domovu patří i krásné dětské hřiště, kam může přijít, kdo chce, DD má brány dokořán. Dále je součástí DD chráněné bydlení, což jsou čtyři jednolůžkové pokoje. Chráněné bydlení využívají nejstarší děti, které jsou většinou v domově dobrovolně na základě smlouvy se zařízením.
Jak dlouho dítě v DD setrvává?
Ze zákona do 18 let. Tedy pokud do jeho plnoletosti neskončí nařízená ústavní výchova – neobjeví-li se příležitost vrátit dítě do jeho vlastní funkční rodiny nebo do pěstounské rodiny. Pokud dítě však nemá kam jít, rodina nevytváří podmínky, může zůstat v DD i po završení 18 let na základě smlouvy se zařízením s dodatkem – pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání. Pak může setrvat v DD do 26 let. Ta nevýhoda, kterou tato podmínka s sebou nese, je následující: Dítě, které dostuduje střední školu, snaží se dostat na vysokou školu a nepodaří se mu složit přijímačky na první pokus, odchází pracovat. Uplyne rok, než nastane příležitost pokusit se o přijímačky znova. Pak je podmínka nepřetržitosti porušena a takový člověk musí z DD odejít. Já si naopak myslím, že DD by si měly tyto potenciální vysokoškoláky hýčkat. V současné době má DD tři adolescenty starší 18 let, kteří studují na gymnáziu nebo na učilištích.
Jakým způsobem se děti mohou dostávat zpět do rodin?
Snažíme se o to, aby se děti dostávaly zpět do rodin, ať biologických či náhradních. Samozřejmě ideální by bylo, pokud by se děti mohly vrátit do svých rodin, což je ne vždy možné. Některé rodiny nemají zájem, nestojí o dítě nebo ho týraly a zneužívaly, nejsou schopny vytvořit podmínky pro to, aby tam jejich dítě mohlo zpět jít. To znamená, že rodiče nemají kde bydlet, nemají zaměstnání apod. Naší snahou je rodiče navést tak, aby přišli na to, co je potřeba pro opětovné vrácení dítěte, ale některé rodiny nechtějí, nespolupracují, nesnaží se. V takových případech hledáme ve spolupráci s krajským úřadem péči hostitelskou či následně pěstounskou.
Jak probíhá spolupráce s rodinami dětí zde umístěných?
Snažíme se o vytváření dobrých vztahů s rodinami našich dětí. Ukazuje se, že rodiče nám začínají po určité době důvěřovat, zjišťují, že nejsme nepřítel, ale přítel, že se snažíme, aby pobyt v DD dával smysl. Pak jsou ochotní opravdu s námi spolupracovat.
Když se k nám dítě dostane, tak sem rodiče zvu, protože bych chtěl, abychom se na něčem domluvili. Jejich reakce je zprvu zpravidla velmi nepřátelská. Ale po určité době, když dítě jede na 3., 4. dovolenku k rodičům, oni zjišťují, že se některé věci mění, že dítě víc poslouchá, že je na něj větší spoleh. Pak důvěra rodičů v nás narůstá. Třetí rok realizujeme projekt „Návrat domů“, který spočívá právě na vytvoření důvěry mezi námi, dítětem a jeho rodinou. Snažíme se, aby s námi rodiče poté, kdy dítě odejde domů natrvalo, podepsali jakousi dohodu, že za nimi můžeme zhruba rok v určitých intervalech jezdit a sledovat, jestli vše funguje, jak má, jestli můžeme nějak pomoci apod. A zároveň rodič má možnost kdykoli zavolat, pokud se něco nedaří. Zkušenosti ukazují, jak taková spolupráce skvěle funguje, protože rodiče nemusí vyhledávat jinou odbornou pomoc, nemusí někomu jinému znovu vyprávět svůj příběh, protože my ho už známe. Pokud však rodiče zájem nemají, pak s tím neuděláme nic.
Jak je to se zájmy a zálibami vašich dětí?
Chci, aby každé naše dítě mělo aspoň jeden kroužek. Není snadné na to sehnat peníze. Ale děti kroužky potřebují. Naše děti nemají zkušenost s kroužky z ranného dětství, takže u nich vydrží kratší dobu – rok, maximálně dva. Pak už mají tendenci to měnit. Netrvám na tom, aby celou dobu dělali jednu věc, někteří se mohou cítit nucení do nějaké aktivity, ale pak je to baví. Velmi důležitý je příklad – pokud se najde někdo, kdo je v kroužku úspěšný, baví ho to, pak dokáže strhnout i další. Významně to funguje především u těch mladších – teď některé naše děti navštěvují soubor Proměny v Řevnicích. Holky mají opravdu zájem tančit a moc je to baví. Dvě naše slečny hezky zpívají, staly se součástí Chorus Angelus. Začleňování do kolektivu jde lépe, pokud děti s kroužky začínají v ranějším věku. Starší děti mají s kroužky málo zkušeností a potom se jim do nich moc nechce. Což je pochopitelné.
Máte mnoho rozběhnutých projektů, na kterých často participují i samotné děti – Rozlety, už zmíněný Návrat domů, Múzy dětem atd. Připravujete ještě něco nového?
Snažíme se pracovat na tom, abychom i dál mohli dětem poskytnout bydlení ve chvíli, kdy ukončí školu. Většinou po ukončení učiliště děti získají hned i práci. Pak se ukazuje, že největší problém mají s nalezením vlastního bydlení. Máme představu mít pro takové děti k dispozici dva až tři maličké byty o velikosti 1+kk, kde by mohl takový člověk 2-3 roky bydlet. Nájem by platil přes DD, abychom my měli přehled, že platby probíhají tak, jak mají. Občas by tam někdo z nás zajel a zjišťoval, že vše je OK. Po třech letech fungování v zaměstnání lze pak snáze získat úvěr na malý byt. To si myslím, že je možné. Když dostudují, tak jim nikdo nic nepůjčí. Sociální byty nejsou a naše děti nechtějí do „domů napůl cesty“, protože je to opět do „ústavu“. Takže je velká pravděpodobnost, že se vrátí do své původní rodiny. A pokud jsou to rodiny, které nefungují, jak mají – proto také ty děti u nás zůstaly tak dlouho – tak ve velkém procentu tyto děti selžou. Přestanou chodit do práce, protože se nechají stáhnout do špatných vzorců chování své rodiny. Samy děti říkají, že mají strach odejít z DD, že neumí žít bez dozoru, mají strach, že selžou. Je to výsledek toho, že se to neměly v dětství kde naučit, jejich rodina jim byla špatným příkladem – rodiče nechodili každé ráno do práce, vyhýbali se povinnostem a zodpovědnosti. Některé děti jsou tady tři, čtyři roky, ale přišly až ve 13, 14 letech. Ony vidí, že my zajišťujeme chod DD dennodenně, s pravidelným řádem, ale to, co si přinesly z vlastního domova, je v nich až příliš hluboko zakořeněné. Tak, taková je moje představa. Oslovil jsem starosty v okolí, developerské firmy. Aktuálně mi spolupráci nabídl pan starosta Pánek – takový byteček by se mohl vybudovat v naší blízkosti. Což by bylo skvělé. A podařilo se mi přesvědčit i paní starostku v Rudné. Aktuálně by byly k dispozici obecní byty. Jsou však ve stavu, ve kterém tam nemůže nikdo bydlet. Je třeba sehnat peníze na rekonstrukci.
Možná pomoc
Zde je také prostor pro firmy, které by mohly finančně nebo realizačně pomoci při budování bytů popsaných výše. Další záležitostí, která je pro DD značně zátěžová, je placení kroužků pro děti, letních táborů, soustředění či nákladů na školy v přírodě. Toto je konkrétní pomoc dítěti, která by mohla být zajímavá pro potenciální donátory ochotné udělat dobrý skutek. Více informací naleznete na adrese www.dd-lety.wz.cz.
Ptala se a za rozhovor děkuje Barbora Tesařová 4. září 2009