DOLNÍ POBEROUNÍ – Když se nebudete chtít spálit na vodní hladině, co se vydat na výlet, navíc trochu netradiční cestou? Nebo na místo frekventované, ale s novou informací? Pojďte do toho. Přinášíme tři tipy od spisovatelky a nakladatelky Marie Holečkové.
Jedním můžete zaperlit na císařském hradě, druhý je pro zkušenější chodce a třetí vede na místo, kde vám možná půjde mráz po zádech. Západní část Českého krasu totiž byla vždy považována za záhrobní.
Meditační místnost Karla IV.
Karlštejn je tak „profláklý“, že se zdá, že už nemá tajemství. Ale když jsme se mu s Otomarem Dvořákem v rámci psaní knihy věnovali, objevili jsme mnohem duchovnější a zároveň záhadnější komůrku, než je proslulá Zlatá kaple. Tu místnůstku bral Karel IV. jako svůj azyl. Údajně v ní nepil, nejedl, nespal a jen meditoval. Nazýval ji božím hrobem a byla vtěsnána mezi tři metry silné zdi.
Stala se takovou duchovní pokladnicí. Moc se o ní nemluví, protože není příliš přístupná. Velmi nás v ní zaujal symbol Medúzy, jíž se připisuje magická síla a pevnost. Je usazený ve svorníku „kaple“, což znamená, že jí císař přikládal velkou váhu. Jak víte, traduje se, že kdo se podívá do očí Medúzy, zkamení. Ona síla má proto mnohoznačný význam. Je to zajímavá, démonická hlava, ďábelská hvězda, pod jejímž pohledem je 6 kamenů. Mohla to být jak určitá pocta této Medúze, zvláštní bohyni, tak i varování vetřelcům. Karel nechtěl, aby mu tam kdokoliv vstupoval.
Ke „krvavému“ prameni
Mimořádným zážitkem pro poutníky jsou Stradonické vodopády. Také o nich se málo ví. Když jdete po červené ze Stradonic směrem na Nižbor, hned za Stradonicemi odbočíte do rokle s chatami. Vine se v ní potůček s načervenalou barvou. Kdo má odvahu, dobré boty a umí chodit, prodere se údolíčkem až k prameni. Je úplně krvavý. Zhruba v polovině jsou neskutečně fotogenické vodopády. Pramen teče z bývalé štoly a zbarvení vypadá až hrůzostrašně.
Doporučuji dojít až nahoru na Hradiště. Je tam keltské oppidum, dodnes poskytuje řadu zajímavých nálezů. I když od dob proslulého pokladu v roce 1877, kdy se našlo asi 200 zlatých mincí, takzvaných duhovek, jež odstartovaly zlatou horečku, už bylo téměř vše vypleněno. Na místě je o nálezech spousta informační cedulí. Jde o jedno z největších evropských keltských hradišť, které kupodivu zpopularizoval francouzský vědec. Ti naši by ho snad i zapřeli.
Záhadami opředený kopec
A pro milovníky záhad je vrchol Bacín. Kousek od Berouna, respektive Litně. Jde o nejvyšší bod Českého krasu s 499 m n. m., nikterak nápadný, mimo jiné je spojován s rituály. Řeknu vám osobní historku. Vydali jsem se tam jako skupina natáčet a fotit, dobře vybaveni a připraveni do terénu. I já měla plně nabitý foťák. Došli jsme až pod obětiště, což je takové prostranství v lesíku, téměř rovné, obklopené kameny s kalným jezírkem uprostřed. Přímo u něj jsme chtěli spustit kameru, ale baterie byla najednou vybitá, stejně jako v mém foťáku! Nefungovalo vůbec nic.
Nad jezírkem je průrva, v níž zkoumání archeologů, například Václava Matouška, odhalila kostru z doby až 9 tisíc let před n. l. Byli tam pohřbeni dospělí i děti a předměty dokazující, že místo bylo využíváno nejméně 12 tisíc let. To je naprostý unikát! Je zajímavé, že tam lidé putovali ze všech směrů. Bez navigace. Přitom mezi nimi bylo třeba tisíc let rozpětí v době, kdy nemohli nechat zprávu. A zase došli na toto místo. Duchovní či někdo, kdo je vedl, k tomu musel mít cit.