Zapomenuté pohanské božiště.
Zelené údolí s bělostným kostelíkem na malém návrší jako by patřilo spíše do jihočeské krajiny než na samý okraj Prahy. Ano, velkoměsto se už z dálky hlásí svými výškovými domy, které při sjezdu z dálnice k vesnici Třebonice jako temná hradba obkružují tento ostrůvek starých časů.
Ten si přesto dodnes uchoval svoje tajemství téměř nedotčené. Už jen jeho název – Krteň – zní velmi starobyle. Jde o pozůstatek zaniklé vesnice z doby třicetileté války. Z ní se zachoval jen osamělý románský kostelík z počátku 13. století, postavený na nápadném pahrbku, připomínajícím spíše umělé návrší podobně jako „Homole“ v nedalekých Dušníkách u Rudné. Byla zde snad také původně mohyla? Na to dodnes nikdo neodpověděl, historie nynější křesťanské svatyně, zasvěcené svatým Janu a Pavlovi, má jistě hlubší kořeny. Několik pověstí by tomu nasvědčovalo.
Zázračné uzdravení Karla IV.
Tu nejzajímavější zaznamenal před dvěma sty lety páter Václav Krolmus, který považoval ve svých spisech starodávnou Krteň za význačné kultovní místo. V lesíku u posvátného jezírka pod mohylou tu údajně velký kouzelník uzdravoval všeliké neduhy. Nedaleko pod návrším prý poutníky přitahovala i zázračná studánka.
Sláva pohanského poutního a léčivého místa přetrvala staletí – přesvědčila podle nejstarší verze pověsti i královnu Elišku, manželku Karla IV., aby modlitbami a vzýváním svatých, především sv. Zikmunda, přivolala pomoc těžce nemocnému králi, jenž se uchýlil na Karlštejn. Síla prosby a místa, proslulého zázraky, skutečně pomohla. Karel IV. se zotavil a tuto radostnou zprávu se královna dozvěděla, když se při návratu od hrobu sv. Zikmunda na Pražském hradě zastavila právě v Krtni. Na počest zázračného uzdravení milovaného chotě obdařila Eliška krteňskou svatyni bohatými důchody. Tato stavba, původně malá románská rotunda, byla později doplněna románskou čtverhrannou věží a ještě později zrekonstruována v pseudorománském slohu. Pozoruhodná původní výzdoba klenutého presbyteria se ale zachovala dodnes. Je symbolické, že znázorňuje výjev křtu Krista, vjezd Ježíše do Jeruzaléma a ojedinělé ztvárnění starozákonního Josefova snu se zjevením anděla. Z románského zdiva dodnes zůstal presbytář a spodní část věže i kostelní lodě.
Novodobé menhiry
Vraťme se ale k pozoruhodnému jménu místa – Krteň. Někteří jazykovědci v něm nalézají dokonce základ keltského slova ker, označujícího mohyly, snad v něm zaznívá i staroslovanské krpatý – hrbatý. V Čechách najdeme podobné názvy především v oblastech osídlených dávnými kmeny Chorvatů – v okolí dnešních Strakonic, na Rakovnicku a v severních Čechách. Bylo by dobré jít po této stopě, ale nelze přehlédnout ani poznatek jednoho z nejpoučenějších znalců pohanských ritů – sběratele staré slovesnosti a básníka Karla Jaromíra Erbena. Ten tvrdil, že Krt bylo jméno nejvýznamnějšího božstva západoslovanských kmenů, jako boha hojnosti. Krt či podle jiných Krodo zde shlížel na úrodná pole, chráněná ze severu zvýšenou náhorní planinou nad budoucí Prahou.
Je zajímavé, jak dodnes působí tento malý kout země na příchozí – především dualita temnější skupiny vzrostlých vrb a olší na vlhkém břehu Dalejského potoka,snad novodobá ozvěna bývalého svatoháje, proti prosluněnému a holému návrší s kostelíkem. Bažina, která zbyla po bývalém proslulém jezírku, je napájena další, ve skruži uzavřenou studnou. Novodobí Keltové zde vztyčili i několik malých menhirů, které dotvářejí tajemnou atmosféru místa.
Tajemná podzemní chodba
Krteňský kostelík, který najdeme nedaleko dalších záhadných svatyní, například v Ořechu nebo v Chotči, rovněž postavených na pradávných základech pohanských svatyní, se vymyká všem právě svou jedinečnou polohou, která vás při zimní nebo jarní procházce jistě nadchne.
Veřejnosti je kostel přístupný pouze 26. června, jindy po individuální dohodě, ale výhled od něj do krajiny i na hájek dole u Dalejského potoka vám také poskytne porci mimořádného zážitku. A ještě jedna záhada na závěr – další pověst vypráví o podzemní chodbě, která spojovala krteňský kostelík s kostelem Stětí sv. Jana Křtitele v Ořechu, jenž rovněž skrývá mnohá tajemství. Tam bychom se snad mohli vydat příště.
Jak se ke krteňskému kostelíku dostaneme? Pokud se nám podaří spletí dálničních přivaděčů odbočit na silnici spojující Řeporyje a Třebonice, máme vyhráno. Ideální je zaparkovat na starobylé návsi v Třebonicích a zhruba kilometr ujít po silnici k návrší s kostelem, nebo dojet až pod něj. Doporučuji podrobnou mapu a ještě lépe navigaci.
Z připravované knihy Otomara Dvořáka a Marie Holečkové Tajemná místa Berounska III, která vyjde v květnu 2014, volně zpracovala a pro DOBNET zpravodaj exkluzivně fotografovala Marie Holečková.