Když si Susan Apltová po mateřské dovolené hledala práci, našla ji v administrativě pražského pohřebního ústavu. Nastoupila tam s tím, že si později najde něco jiného. Ale obor ji oproti očekávání začal zajímat, a tak víc a víc pronikala do tajů tabuizované smrti. Vystudovala podnikání v pohřebnictví a získala mezinárodní profesní kvalifikaci Poradce pro pozůstalé. Pomáhá už 32 let.
Na první pohled sympatická a na druhý velmi empatická žena dnes pracuje v Řevnické pohřební službě. Je k dispozici vždy, když ji lidé potřebují. Nejen kvůli převozu zemřelého, vyřizování pohřbu i jeho realizace včetně smutečního proslovu, přípravě a zajištění parte, ozdobné urny či památečního skla a šperků. „Vyhledávají mě i ti, kteří mají v nemocnici nebo v domácí péči nevyléčitelně nemocného, kde se úmrtí brzy očekává. Rozmluva s fundovaným člověkem o nepříjemných a bolestivých věcech jim ulevuje. A jsem tu i pro všechny, kteří mají potřebu se zeptat na cokoli ohledně umírání, smrti, pohřbívání a truchlení, i když se kolem nich nic takového aktuálně neděje,“ popisuje Susan Apltová.
Postavme se ke smrti čelem
Pokud to lidé nepotřebují, bojí se zjišťovat, co dělat a znát, když někdo zemře. Jenže tato nepřipravenost dostává umírající i pozůstalé do situací, které se těžko napravují. Na prvním místě je dobré uspořádat si vztahy a majetek ještě během aktivního života. A když je člověk vážně nebo nevyléčitelně nemocný, měli by se všichni v rodině bavit otevřeně. „Lidé mají snahu oddalovat úmrtí blízkého tím, že se s ním odmítají bavit o jeho smrti a co bude po ní,“ popisuje Susan Apltová z mnohaleté praxe a pokračuje: „Tím ale vytváří nepříjemné klima, neboť umírající by se třeba rád rozloučil, poděkoval, odpustil, aby odcházel z tohoto světa v klidu a pozůstalé nestavěl do situace, kdy si budou vyčítat, že babičce toho vlastně ještě tolik chtěli říct: že jim bude moc chybět, že jí za vše děkují a že pekla ty nejlepší švestkové koláče. A ona jim zase chtěla povědět, že ta kytka na okně v tom modrém květináči se musí zalévat jen jednou týdně a že ty vyšívané dečky mají dát její nejlepší kamarádce Andulce. A také ať nezapomenou poslat parte její lásce ze střední školy, panu Pepíčkovi. Aby věděl, že zemřela.“
Poslední rozloučení je důležité
Dotýkáme se také pohřebních obřadů, jejichž význam mnozí snižují. Navzdory tomu, že už naši předkové věděli, jak je důležité uzavřít jednu část života, aby mohla pokračovat další. „Je velmi smutné, že žijeme ve společnosti, kdy pohřbíváme jen kremací a urny s popelem si kolikrát ani nevyzvedneme. Vždyť pohřební rituál nám poskytuje prostor pro rozloučení, abychom vzdali dík našim blízkým za to, že nás vychovali, za vše, co pro nás udělali.
Poskytuje nám prostor pro sdílení zármutku se všemi, kteří se přišli rozloučit. Pozůstalí vidí, že na něj nejsou sami, a zároveň jim tato situace pomáhá pochopit, že smrt je definitivní. Usnadňuje jim to projít cestou truchlení.“ Věděli jste, že volba pohřební služby je jen na vás, i když zemřelého z místa úmrtí odvezla jiná služba? Že není problém v rámci možností zajistit i netradiční rozloučení? Ptáte se, jak se zajistí, že popel v urně je opravdu vašeho blízkého?
PORADCE pro pozůstalé vám pomůže:
- s veškerým zařizováním – přípravou smutečního rozloučení, pohřbu, administrativními záležitostmi, termíny, povinnostmi atd.
- po stránce psychické – naslouchá vám, pomáhá vám vyrovnat se s řadou emočníchsituací, je s vámi, dokud to potřebujete
- v ekonomické oblasti – s předobjednávkou pohřbu, pohřbem na splátky apod.
osvětlit vše, co vás zajímá – i když nemoc nebo úmrtí zrovna neřešíte
Řevnická pohřební služba
náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 43,
Řevnice (vchod z Opletalovy ulice)
Otevřeno: úterý a čtvrtek 7.30–15.30
607 751 882, 212 248 352 (Susan Apltová je vám k dispozici i mimo otevírací dobu k projednání pohřbu či jiných záležitostí)
susan.apltova@PAX.cz
PAX.CZ
pozustalym.cz
Nonstop převoz zesnulých při úmrtí doma, z domovů pro seniory, s pečovatelskou službou atd.: 603 551 034 a 603 551 032