Příjemné setkání s jednou z nejvýraznějších českých hereček Klárou Issovou se uskutečnilo v druhé polovině dubna v KanclíkObchůdku v Dobřichovicích.
Během dvou hodin se příchozí dozvěděli zajímavosti z jejího profesního i soukromého života.
Snídaně s hosty pořádají majitelky KanclíkObchůdku už nějaký čas. Tentokrát si na besedu pozvaly devětatřicetiletou herečku Kláru Issovou, která mimo jiné prozradila, že se jí v našem kraji moc líbí.
Jaký máte vztah k Poberouní?
Vždy jsem se sem ráda jezdila koupat do Berounky, do Mokropes a později i do Dobřichovic. Zdejší kraj je velmi krásný a má zvláštní energii. Navíc tu mám kamarádku, zpěvačku a herečku Barboru Valentovou, ke které jezdím a pomáhám jí třeba na zahradě. V blízké době plánuji i částečné přestěhování do Dobřichovic. Líbí se mi možnost pohodlné dostupnosti v klidu vlakem.
Co ráda děláte ve volném čase?
Cvičím jógu, zdokonaluji se v angličtině, pracuji na sebevzdělávání, hereckém nebo třeba ohledně zdravého stravování. Nyní ve volném čase vypomáhám v kuchyni makrobiotického bistra v Praze, krájím zeleninu atd. Moc mě to baví a chutná! Baví mě také začátky, starty, kreativní věci, jako nyní třeba rozvíjení působnosti do USA a Anglie.
Jaké teď máte pracovní aktivity?
Úplně jsem upozadila divadlo, abych se mohla věnovat zahraniční kariéře, která mě velmi láká a motivuje k tvůrčí činnosti, mám agenta v Anglii a v USA.
Jak probíhají castingy v zahraničních produkcích?
Zahraniční castingy teď probíhají úplně jinak než dřív. Někam mě pozvou, dostanu text v angličtině, ten se během dvou až čtyř dnů naučím, projdu si ho s angličtinářkou kvůli akcentu, poté si pozvu domů kameramana, sama si připravím make-up a kostým, pro sebe si vytvořím příběh, aby se mi lépe hrálo. Pak všechno natočím a pošlu do zahraničí mailem. Vše dnes funguje velmi rychle, třeba při výběru do role se klidně hned za šest týdnů začíná točit. Proto by se mi tato práce špatně kloubila s divadlem, je stresující hledat za sebe rychle náhradu.
To musí být docela zajímavé…
Tato kreativita mě velmi baví. Nežene mě honba za rolemi a vyhrávání konkurzů, beru to tak, že jestli mám roli hrát, dostanu ji, pokud ji má vyhrát někdo jiný nebo ji potřebuje, přeji mu to. Zkoušela jsem zahraniční castingy už na začátku své herecké kariéry, ale nebylo to příjemné, pohlíželi na nás tehdy jako na ty z východu a cestování letadlem bylo velmi finančně náročné a stresující. Takže jsem to vypustila a teprve po letech jsem opět pocítila chuť to zkusit. A začaly přicházet příležitosti, například nabídka od agenta v Londýně.
Co vás na hraní baví?
Poznávání lidí a povah skrze role, možnost si vyzkoušet různé polohy, zlost a podobně. Velmi důležité je ale umět z role zase vystoupit zpět do svého života.
(ph)
