S příchodem nového roku si pokaždé všichni přejeme, aby ten příští byl lepší. Tytéž naděje vkládáme i do roku 2025, který uzavře první čtvrtstoletí třetího tisíciletí. Co pro to můžeme udělat?
Rádi bychom byli zdrávi, modlíme se, aby už se nezdražovalo ani nezvyšovaly daně a naše děti nemusely polovinu platu dávat za nájemné, abychom za práci dostali lépe zaplaceno, mohli si sami zvolit odchod do důchodu podle toho, jak potřebujeme, aby se politici nehádali, ale pracovali, a ve světě skončily války… Jenomže ve světle zpráv, které se na nás valí ze všech masmediálních kanálů, se naše touhy zdají liché.
Jak si zachovat reálný optimismus a nepropadat skepsi? „Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Cituje v úvodu našeho povídání prezidenta Václava Havla dobřichovický psycholog Tomáš Zuda.
Jakým způsobem se obrnit proti negativním zprávám valícím se na nás ze světa i z domova?
Abychom mohli být platnou součástí světa, je důležité vnímat zprávy ze světa kolem nás. Jenomže žijeme v době, kdy možných zdrojů zpráv je přehršel a hodně z nich je zaměřených na ty negativní, často ještě nafukované a skandalizované tak, že stres a strach v nás často i přímo vyvolávají. Příkladem jsou algoritmy sociálních médií, které nám nabízejí právě to, co nás pravděpodobně rozhořčí, naštve a vytočí. Podobné je to s většinou televizních zpravodajství či bulvárním tiskem. Výběr zdroje, odkud zprávy čerpáme, je zásadní, stejně jako jejich přiměřené dávkování. Doporučuji nějaký čas sledovat třeba jen ČTK. Jsem přesvědčen, že po pár dnech začne svět vypadat poněkud jinak. Nebo do své zpravodajské diety cíleně zařadit pozitivní zprávy, například kanál Uplifting news platformy Reddit. Zprávy o zdražování, válkách a zločinech je vždy dobré vnímat v širším kontextu. Je samozřejmě nepříjemné, že si nemůžeme koupit vše, na co jsme byli ještě nedávno zvyklí, ale zároveň nikdo z nás nehyne hlady. Pokud by třeba evropská ekonomika klesla i o několik desítek procent, dostali bychom se na životní úroveň konce dvacátého století. I když tu dobu kazil zločinný komunismus, z hlediska přežívání to zas nebyla až tak náročná doba.
Máte radu, jak rozlišit to, co můžeme sami ovlivnit, od toho, co nevyřešíme a jen nás paralyzuje?
V zásadě máme jen máloco opravdu pod kontrolou. Na ostatní věci máme buď větší, menší, nebo mizivý vliv. Musíme volit, čemu se budeme věnovat. Je dobré si vybírat podle toho, co přinese největší užitek a na co máme reálný vliv. Je to tedy částečně o rozlišování a částečně o rozhodování. Například na politiku máme vliv jen při volbách, jinak ho většina z nás má mizivý. Můžeme se ovšem rozhodnout zanechat zaměstnání a vrhnout se do politiky. Nebo na barikády, což může nějaké změny přinést. Většina z nás to neudělá, což znamená, že rozčilovat se kvůli politice není smysluplné a je dobré se o ni zajímat jen do určité míry, abychom příště u voleb věděli, koho volit…, ale také, jestli už náhodou nenastává čas jít na ty barikády.
Co si počít s násilím, vražděním, s tím, že humánní hodnoty, v nichž vyrůstáme a k nimž vychováváme naše děti, lidstvo v praxi pošlapává a neřídí se jimi?
To, že se lidé k sobě navzájem často chovají s krutostí a bezohledností, nás provází celou lidskou historií. Je dobré si připomenout, že tendence chovat se k druhým krutě je v každém z nás a psychologie dokazuje, že za určitých podmínek je většina lidí schopna chovat se „nelidsky“. Jako u mnoha dalších témat je i tady dobré začít u sebe a hodnoty lidskosti, laskavosti a ohleduplnosti především pěstovat v sobě. Většina lidí páchajících krutosti se při tom cítí oprávněně a má pocit, že napravuje nějaké bezpráví ve smyslu „to oni si začali“. Je dobré takové pocity v sobě sledovat a hlídat, aby nepřešly k agresivitě, i když jde jen o útok slovní. Zranění často zraňují, zneužívaní zneužívají a šikanovaní šikanují. Je na každém z nás, abychom tyto tendence zastavili především v mysli, a nemlčet, když se něco takového děje kolem nás. Někdy nezbývá, než proti zlu jednat.
Jakou formou vysvětlovat rozpor mezi ideály a skutky svým dětem?
V určitém věku dětí narazí člověk při jejich výchově na otázky pravdy a lži. Ať chceme či nechceme, předkládáme jim své hodnoty, svůj pohled na svět a na lidi kolem nás a děti ho přejímají. Často se proti nám vymezují, ale každopádně jsou námi ovlivněny. Být pro své děti dobrým příkladem je jedna z hlavních výzev rodičovství. Myslím, že je správné ukazovat dětem náš postoj ke světu a k jeho rozporům. Dobrý postoj je realistický optimismus: brát věci a události takové, jaké jsou, se sebedůvěrou, že i v budoucnu si dokážeme poradit a pracovat s nimi.
Co nám pomůže udržovat si psychický i fyzický balanc?
Je dobré, že dáváte do souvislosti fyzickou a psychickou kondici. Dobrá fyzická kondice nám totiž umožňuje snáze pracovat s psychikou. První doporučení je dostatek pohybu a fyzické aerobní zátěže. Když máme štěstí a žijeme v tak krásném a míru plném prostředí jako tady u nás u Berounky, máme to k pohybu mnohem blíže než mnozí jiní. Psychika také potřebuje cvičit, nejlépe se aktivně zapojit do něčeho, co není naše práce ani to nejsou rodinné problémy. Aktivně neznamená jen konzumovat audio či video. Zkusme tedy občas, ve volných dnech, dělat aspoň pár hodin něco nového, co normálně neděláme. Další dobrý způsob, jak si psychickou kondici posílit, je trávit čas s lidmi, s nimiž je nám dobře. A stejně důležité je nekazit si psychickou a fyzickou kondici nadměrnou konzumací čehokoliv, zejména pak alkoholu.
Jak zvládat stres?
Velká část stresu, který prožíváme, je výsledkem toho, jak si svět kolem nás vykládáme, co si představujeme a čeho se obáváme. Stresuje nás pocit přehlcení z toho, co všechno ještě musíme udělat a zařídit. Proto je tak důležité mít dostatek volna, kdy mohu věnovat pozornost jiným věcem než práci, domácnosti či napětí ve vztazích. Dopřát si volno je skvělá příležitost a takové okamžiky by neměly chybět v žádném dni. Druhým zásadním zdrojem stresu jsou vztahové problémy. Doporučení je nabíledni: „Mějte dobré vztahy!“ Je ovšem potřeba na nich pracovat dlouhodobě i s vědomím, že některé ze vztahů si nevybíráme a nemáme moc šancí je ovlivnit. Velkou pomocí k psychické pohodě je udržovat si vděčnou mysl: uvědomovat si a sdílet s ostatními, za co jsem dnes vděčný, může se jednat o malé i velké věci. Vždy se dá se něco takového najít, i v těžkých chvílích.
A jak přistupovat k novým médiím, aby nás podporovala a nestresovala?
Stačí se rozhlédnout ve veřejném prostoru a je jasné, že telefony a na nich zobrazovaná sociální média zabírají hodně času, během něhož si nejsme plně vědomi svého okolí a lidí kolem nás. Sociální média jsou návyková. Jak nás ovlivňují? Záleží i na tom, jak se po jejich konzumaci cítíme. Obávám se, že celkově je jejich vliv negativní. Pozor bychom si měli dávat na množství času, který se sociálními médii strávíme, a na to, abychom měli dostatek osobního kontaktu s lidmi. Dobrý nápad je třeba vyhradit si na sociální média určitou chvíli a nevěnovat se jim neustále. Zkusili jste někdy sociální média na více dní nebo týdnů úplně vypustit? Při takovém půstu si můžeme všimnout, jak je v mnoha ohledech život bez sociálních médií příjemnější.
Má či nemá smysl dávat si předsevzetí do nového roku?
Jistě jde o dobrý způsob, jak do nějaké míry podporovat svou vůli k něčemu, co určité nucení se nebo zakazování si vyžaduje. Je dobré, aby předsevzetí byla realistická a člověk zvážil své budoucí priority. Plán z období volna může potom v plném pracovním a rodinném vytížení rychle skončit. Ale třeba záměry o zlepšení životního stylu jsou dobré, a to vždy, nejen na Nový rok. I když vydrží jen nějaký čas.
Dáváte si vy nějaká předsevzetí?
K Novému roku ne, ale snažím se minulých dvanáct měsíců v myšlenkách zpětně projít a uvědomit si, co mi rok přinesl. A potom si srovnám možná očekávání, na jaká se těším v novém roce. Mám takové všeobecné předsevzetí dobře využít čas, který je přede mnou, a pokud možno si ho užít.