Pražská Winternitzova vila má velmi smutnou historii. Stejně tak pohnutý je i osud židovské rodiny, která si ji nechala postavit, ale moc šťastných let v ní neprožila. Nyní dům znovu patří rodině Winternitzů, a navíc je otevřen veřejnosti, aby mohl vyprávět svůj příběh.
Klasik moderní architektury Adolf Loos navrhl v první třetině dvacátého století mnoho významných staveb. Stojí ve Vídni, v Plzni, Náchodě a také v Praze. Winternitzova vila na pražském Smíchově je jeho posledním dílem z roku 1932.
Štěstí jen na krátký čas
Pražský právník Josef Winternitz zadal projekt své vily v září roku 1931. Loos na stavbu dohlížel ještě na podzim 1932, ale většinu povinností už zastával jeho spolupracovník Karel Lhota. Poté Loos odjel na léčení do rakouských sanatorií a o necelý rok později zemřel. To už ale ve vile bydlel Josef s manželkou Jenny, dcerou Suzanou a synem Petrem.
O osm let později se osud rodiny dramaticky změnil. Vilu zabavili nacisté a Winternitzovi byli v roce 1943 posláni do koncentračního tábora v Osvětimi. Vrátily se však jen Jenny se Suzanou a do své vily se bohužel už nikdy nepodívaly. Československý stát sice uznal jejich nárok, ale na dědičky uvalil milionářskou a dědickou daň (navíc se Praze dům hodil). A protože Jenny žádné peníze neměla, nabídla státu vilu výměnou za zrušení všech pohledávek. Poté se do ní přestěhovala mateřská škola.
Sametové revoluce se dožila pouze Suzana, ale své rodině se až do roku 1991 o vile nezmínila. Teprve v roce 1997 se potomci svého majetku dočkali a rozhodli se dát budově původní podobu. Členové rodiny v čele s vnukem Ing. Stanislavem Cysařem se pustili do rekonstrukce a 2017 ji otevřeli pro veřejnost.
Dům jako prostorový zážitek
Adolf Loos dům koncipoval stejně jako mnoho svých dalších. Uplatnil takzvaný Raumplan, tedy nezvyklé uspořádání vnitřních prostor na několika úrovních, Vyskytuje se zde mnoho schodů a zákoutí, vestavěný nábytek, barevné rámy oken nebo různorodé obklady stěn.
Typický pro Loose je i vstup do domu, malý a nenápadný. Když vejdete (v zádveří je dnes pokladna, šatna a záchod), vůbec nepoznáte, že se uvnitř skrývá taková nádhera. Dostanete se do suterénu a zvýšeného přízemí. Suterén vypadá docela obyčejně, je tu bývalý byt domovníka s pokojem a kuchyní, kotelna i prádelna.
Zato hlavní prostor v přízemí o rozloze 100 metrů čtverečních vás rovnou vtáhne do třicátých let minulého století. Obývací pokoj má dvě úrovně, Oddělují je schody, sloupy a dřevěné stěny. Spodní část má výstup na zahradu s terasou a krb, v horní je jídelna, kuchyně a menší obývací pokoj. Jsou ovšem určeny pouze rodině, nahlédnout se do nich nedá.
V dalších patrech jsou pokoje, původně sloužící rodině a personálu, kuchyně s menším obývacím pokojem, koupelny i záchody a samozřejmě velká terasa v každém patře. Najdete tu i výstavu fotografií a historii rodiny a vily. Přestože nábytek i vybavení už nejsou původní, rodina dokázala vše zařídit tak, že se zde cítíte jako před téměř sto lety.
A pomník Winternitzovy rodiny, pokud vás zajímá, najdete na nedalekém hřbitově na Malvazinkách.
Praktické informace
- Adresa Winternitzovy vily: Na Cihlářce 10, Praha 5.
- Otevřeno je od neděle do středy od 12 do 18 hodin, kdy není nutná rezervace. Komentované prohlídky jsou i v sobotu.
- Vstupné činí 180 Kč, pro děti, studenty a seniory 100 Kč, děti do 6 let zdarma.
- Vilu dnes můžete navštívit v rámci prohlídek, probíhají v ní i různé kulturní a společenské akce.
- Je možné zde přespat nebo si prostory zamluvit na svatbu či firemní večírek
