Házenkář Petr Holý z Řevnic se házené věnuje od šesti let.Národní házená je náš jediný národní sport. V republice už ale moc rozšířená není. I proto můžeme být hrdí, že v našem regionu se národní házená stále hraje. Už od roku 1926 má tradici v Řevnicích.
Jedním z dlouholetých hráčů a členů oddílu řevnické házené je Petr Holý. Dnes je jednatelem oddílu a také rozhodčím, píská hlavně zápasy mládeže. Ale občas si ještě zahraje.
Petře, ty jsi rozený Řevničan…
Ano. A pořád na hřišti. (smích)
Kdy jsi začal hrát házenou?
V sedmi, možná v šesti letech. Od té doby jsem na hřišti zůstal. A už tam asi umřu. Když jsem začínal, hrávalo se tady za budovou Lidového domu.
Tady dřív bývalo hřiště?
Jistě, tady se dřív, než vzniklo hřiště nahoře pod lesem, odehrávalo všechno. Byla zde škvára a jeden kohoutek na mytí a chodilo sem i tisíc diváků! Hřiště potom chátralo, až z něj město nakonec udělalo parkoviště. Pak jsme začali stavět hřiště nahoře, tam byla napřed rokle. V době, kdy „marešák“ zabrali hasiči a prvomájový průvod přišel o shromaždiště, stavěla se tribuna na „hokejáku“ a nastrojení občané mnohdy stáli v bahně. Tehdy tam předseda Zdeněk Zrostlík nechal udělat asfalt.
Hřiště pod lesem vypadalo už tehdy stejně jako dnes?
Kdepak, nejdřív ho vysypali škvárou a později na něj navezli jemný písek (to tam ještě bývaly mantinely), který, když zmokl, byl jako beton, v mantinelech se držela voda. Mantinely jsme pak odvezli, protože se staly nebezpečnými, a udělal se zmiňovaný asfalt. Současný gumový povrch se pokládal v roce 2003. Tribuny a zázemí byly stavěny postupně. Po úpravách v letech 1988 a 1989 to vypadalo jako nyní.
V době, kdy jsi začal s házenou ty, byl ve zdejší škole nějaký kroužek?
Kroužek ne, i když se školou tehdy házená souvisela. Strůjcem všeho byl pan profesor Josef Šafránek, který sem přišel z pohraničí, učil na škole tělocvik a češtinu a každý, kdo do školy chodil, musel projít hřištěm. Tedy nemusel, ale měl pak lehčí učení, i když na druhou stranu mu nebylo nic odpuštěno a naopak kvůli špatné známce nemohl jít odpoledne na hřiště hrát turnaj. V letních měsících se během hodin tělocviku trénovala házená. Pokud se nenacvičovalo na spartakiády. V zimě se trénovalo v sokolovně, ale nářadí se také hodně využívalo, ne jako dnes. Kdo neudělal výmyk na hrazdě nebo nevyšplhal po laně, jedničku nedostal.
To tehdy muselo hrát házenou hodně dětí…
Hrálo. Pan Šafránek pořádal turnaje, jmenovaly se SHM – sportovní hry mládeže. Každá třída si postavila svoje družstvo kluků a holek a hrál se školní turnaj. To byly souboje mezi třídami! Já jsem chodil do šestky a porazili jsme obě sedmičky a s áčkem osmáků jsme skórovali 1:1, to bylo něco! Šafránek uspořádal 44 ročníků SHM, pak ze školy odešel a já jsem jeho práci převzal. Dělal jsem to ještě jedenáct let, než se zapojily dívky, které teď trénují, ale po 55. ročníku turnaje zahynuly, protože ve škole už je nikdo neorganizoval.
Kdy začaly děti, které hrají házenou, ubývat?
Po odchodu pana Šafránka. Brzy zemřel, ani se nedožil sedmdesátky. Nedostatek dětí je ale problém ve všech klubech, někdy máme obavy, zda se přihlásí aspoň tři mládežnická mužstva, aby se vůbec mohla hrát soutěž.
Ty jsi prošel žáky, dorostem, muži… Od šesti let jsi hrál neustále?
Přemýšlím o nějakém výpadku, ale… Nějaká zranění mě neminula, takže jsem asi čtyři zápasy nehrál. A to je tak všechno. Jinak jsem vždycky na hřišti byl. Dokonce i na vojně jsem utíkal na tréninky, pak mi je ale zlegalizovali, a když jsem přijel na opušťák, hurá na házenou.
Teď ještě hraješ?
Hrál jsem poslední zápas v Modřanech vloni v červnu, než jsem si v srpnu zlomil nohu, od té doby jsem v dresu nebyl. Mám sen zahrát si se svým synem v béčku, ale to se mi zatím nesplnilo, v béčku hrají dorostenci, ti jsou trochu rychlejší, a tak mě mezi sebe už nechtějí pustit. Ale možná ještě někdy dojde k tomu, že dres obléknu.
Na jakém postu hraješ?
Vždycky v útoku. Jeden čas jsem patřil mezi nejlepší střelce. Ten můj šlajs ale nemůžu nikoho naučit. Když jsem trénoval, pokaždé jsme dvacet minut trénovali šlajsy.
Je v Řevnicích ještě někdo, kdo by u házené vydržel takhle dlouho?
Na hřišti asi nikdo, to bude nejspíš řevnický rekord.
Jsi tedy zasloužilý házenkář.
Je pravda, že už jsem se asi třikrát loučil, ale vždycky mě přemluvili, protože jich bylo málo. Zasloužilý jsem jenom funkcionář. Získat titul mistra národní házené není jednoduché, musí se splnit 100 bodů, což lze jen v 1. lize, kde jsem odehrál pouze jeden zápas jako mladý „dorostenčík“.
Připadá mi, že házenou hrají celé generace, muži sem přivedou své děti a ty pak také…
Samozřejmě, na tom žijeme. Potomka to ale musí trochu bavit, nemůže přijít z donucení. Letos jsme během sezony měli málo dětí, kéž by jich k nám chodilo víc. Trochu se blýsklo mezi kluky, snad u toho děti vydrží. Dívky však v nadcházející sezoně nebudou!
Myslíš, že se házená v Řevnicích ještě nějakou dobu udrží?
Musí, aspoň těch dvacet let, nebo kolik tady budu!
Lucie Paličková