LETY – Zlatou medaili z říjnových světových závodů v rychlostní kanoistice přivezl do Letů patnáctiletý Oliver Král. Světový závod Olympic Hopes Regatta Poznaň / Malta 2023, který je zároveň nominací na olympiádu, odstartoval bronzem na 500 metrů a hned druhý den přidal zlato na 200 metrů. (Markéta Huplíková pro Letovák)
Gratulujeme k obrovskému úspěchu! Jaká byla tvá první myšlenka v cíli?
Když dojedete do cíle, žádné myšlenky v hlavě po té fyzické zátěži nemáte, spíše jen emoce. A tou jedinou byla obrovská radost.
A tvá očekávání?
Na kilometrové trati mi bylo jasné, že na „bednu“ nedojedu, ale čekal jsem to horší, byl jsem ve finále sedmý. Na 500 metrů mě 3. místo velice překvapilo a myslím, že i všechny, kteří se koukali, když jsem v cíli na poslední chvíli výkopem lodi předstihl maďarského závodníka. Na 200 metrů jsem si velmi věřil. Odmala mám tuhle trať rád. Jsem prostě sprinter, tak mi nejvíc sedí. Popravdě jsem nečekal 1. místo, ale kvalitní výsledek ano.
Jak byly pro tebe tyto závody důležité?
Velmi! Byly první celosvětové. Na tuto chvíli jsem čekal od začátku mé kanoistické kariéry.
Atmosféra závodu?
Atmosféra byla nejlepší, jakou jsem kdy na závodech zažil. Češi fandili dost hlasitě, troubili na vuvuzely, řehtali na řehtačky a křičeli. Atmosféru ale umocňovali i fanoušci z Kanady, Japonska, Brazílie a dalších zemí, kteří přijeli svým závodníkům do Polska fandit.
Jaký byl průběh?
Na dvoustovce jsem pokazil start, protože jsem vystartoval o půl sekundy pomaleji než ostatní. Tuhle ztrátu jsem naštěstí rychle dohnal a prakticky celý závod jsem pak vedl. Posledních sto metrů tady bylo v každém závodě velmi obtížných, protože kanál, na kterém se jelo, má v tomto úseku vybetonované břehy, které odrážely nepříjemné vlny. Ty s kánoí pořád hýbaly a záběry pádlem tak byly velmi náročné.
Co bylo obtížné, co šlo naopak s lehkostí?
Nepříjemné byly startovací kapsy, do kterých musí lodě před startem zajet a jsou tam fixovány až do odstartování závodu. Ty kapsy byly velmi velké a po odstartování uvolňovaly loď se zpožděním. A samozřejmě i ty zmiňované vlny na posledních sto metrech. Abych byl upřímný, tak s lehkostí nešlo vůbec nic. Bylo to velmi náročné.
Jak jsi se připravoval?
Celé léto jsem trávil buď v loděnici dvoufázovými tréninky, nebo na soustředěních na kanále v Račicích, kde se jezdí Mistrovství ČR na krátkých tratích. Tam už byly tréninky trojfázové.
Od kdy se věnuješ kanoistice?
Od svých osmi let.
Kde trénuješ a jak často?
Trénuji v loděnici Klubu vodních sportů v Praze 4 pod vedením Sebastiana Maiznera z Dukly Praha. V loděnici trénuji obvykle čtyři až pětkrát týdně. Tím to ale nekončí, pětkrát týdně chodím cvičit i do zdejšího fitka Sokolu Lety.
Jak jde vrcholový sport skloubit se školou?
Jde to těžko. Ale jelikož jsem v národní reprezentaci, tak mně na Klasickém gymnáziu Modřany, kam jsem nastoupil letos do 1. ročníku, vyšli od začátku studia maximálně vstříc. Na tréninky a soustředění mě ochotně uvolní, ale veškeré učení pak musím dohnat.
Jak tě podporuje rodina?
Rodina mě podporuje hodně. Jezdí se mnou na všechny závody, byť to pro mě není vždy úplně příjemné, ale prostě rodina je rodina. Prožíváme to spolu.
Máš čas i na něco jiného?
Po trénincích a učení mně zbývá čas tak akorát na to, jít si zacvičit do letovského fitka.
Co bys doporučil dětem, které by chtěly s kanoistikou začít?
Přijít k nám do KVS a vyzkoušet si to.
Tvé cíle do budoucna?
Rád bych se příští rok dostal na Mistrovství Evropy a Mistrovství světa juniorů v olympijských disciplínách. A dál se uvidí. Samozřejmě tento sport je fyzicky velmi náročný, moje tělo dostává dost zabrat.
Držíme palce!
Foto: z archivu rodiny Králových
