ŘEVNICE – Na koncertních pódiích se kapela Epydemye pohybuje už patnáct let a má za sebou mnoho úspěchů. Ten nejvýraznější přišel v roce 2016, kdy získala žánrovou cenu Anděl v kategorii Folk a country za album Kotlina. Písně z tohoto alba i pár novinek určitě zaznějí na letošní Portě v Řevnicích. A nejen o tom jsme si povídaly se zpěvačkou Lucií Vlasákovou.
Měsíčník DOBNET je zpravodaj dolního Poberouní, tedy kraje kolem Berounky, od Prahy do Berouna. Jak dobře ho znáte a jak se vám tu líbí?
Tenhle kraj bychom chtěli ještě více prozkoumat. Jezdíme sem bohužel málo, nejčastěji právě na Portu do Řevnic. Ale vzpomínáme na krásnou přírodu v okolí zatopených lomů, výšlap na vyhlídkové místo u Svatého Jana pod Skalou a výlet do hornického skanzenu. A v Berouně žije náš kamarád, spolupracovník a kytarista Pepa Štěpánek.
Určitě sem zanedlouho zavítáte, protože 18. července vystoupíte s kapelou Epydemye na festivalu Porta. Již po třinácté se koná v Řevnicích. Těšíte se?
Těšíme se na všechny koncerty a vážíme si každého jednoho z nich. Tolik nám chybělo hraní a setkávání s lidmi. Porta je pro nás srdeční záležitost a Lesní divadlo v Řevnicích má úžasnou atmosféru. Koncert si užijeme naplno.
Co pro vás Porta znamená? Pomohla vám v něčem?
Porta je nesmazatelně zapsaná do historie naší skupiny. Jedním z našich prvních vystoupení byl soutěžní koncert na jejím jihočeském předkole. Byli jsme rozechvělá začínající kapela. Vítězství a postup do finále nás upřímně zaskočily. Ten den ve Strakonicích byl pro nás velký zážitek a impuls věnovat se muzice naplno.
Pamatuji si, že jste tu v roce 2015 pokřtili vaši třetí desku Kotlina. Tehdy jste asi netušili, jaký bude mít úspěch a že vaše příběhy z historie získají žánrovou cenu Anděl 2016 v kategorii Folk a country?
To jsme tedy opravdu netušili. Deska Kotlina nám dělala velkou radost už při natáčení. Netvořili jsme ji s žádnými ambicemi, jen jsme chtěli zachytit část historie naší země, příběhy hrdinů i obyčejných lidí. Byli jsme nadšeni, že se líbí také našim fanouškům, a žánrová cena Anděl od Akademie byla krásnou třešničkou na dortu.
Na desce Kotlina jsou skladby o Miladě Horákové, Adolfu Opálkovi nebo Janu Palachovi. Jak se stalo, že vznikla deska plná silných příběhů?
Prvotní byl asi zájem o historii. Míru Vlasáka i Honzu Přesličku zajímají příběhy 20. století. Pak už si kluci rozebrali jednotlivá témata a začaly vznikat písně. Nevěřila jsem, že něco takového mohou dotáhnout do konce. Spíše jsem to považovala za jeden z mnoha nápadů v dodávce cestou z koncertu.
Chystáte pokračování podobných příběhů o hrdinech naší historie? Námětů je určitě víc než dost.
Pár písniček ještě kluci napsali, je pravda, že o pokračování Kotliny uvažujeme. Zatím jsme to nikde veřejně nezmiňovali, doufám tedy, že by tato informace mohla naše fanoušky potěšit.
Před dvěma lety jste vydali desku s názvem Milé děti. Byli inspirací vaši potomci?
Inspirací byly naše děti, společné soužití s nimi, a hlavně ten proces, kdy se z vás stane rodič. Myslím, že je to spíš deska o rodičích a dětech. A nejlépe ji vystihuje refrén titulní písně: Milé děti, obracíte životy naruby, těch pár let, než si zase sami zbudem. Na albu nejsou ale jen skladby inspirované rodičovstvím.
Jak moc je nejnovější album odlišné od těch předchozích?
V době, kdy odpovídám na tyto otázky, se naše poslední album Prosklený nebe dokončuje. Bude hudebně trochu jiné, stejně jako se od sebe liší i naše předchozí desky. Každé album pojímáme trochu jinak. Kotlina byla akustičtější, Milé děti jsme více ozdobili elektrickými kytarami a Prosklený nebe bude o další krok dál. Rádi každou desku posouváme do trochu nových vod. Zůstává ale, že na prvním místě jsou písničky a jejich obsahu a sdělení se podřizuje hudební aranž. Zůstává také tým, s nímž pracujeme. Už potřetí spolupracujeme s producentem Daliborem Cidlinským juniorem, v jehož studiu album vzniká, a s vynikajícím kytaristou Josefem Štěpánkem.
Moc se těšíme. Můžete nám prozradit, kdo vymyslel název Epydemye?
Původně jsme měli vymyšlený jiný, řekla bych docela seriózní a líbivý název. Jenže první plánované vystoupení nám zhatila chřipka. Všichni jsme lehli s horečkami. Když jsme po několika dnech přijeli zahrát na jeden malý rodinný festival, vtipálek pořadatel nás zapsal jako kapelu Epydemye. Nám se to docela líbilo a poté, co nás spousta lidí začala odrazovat, že je to moc agresivní, že to budou všichni špatně psát a plést, jsme se rozhodli Epydemye zůstat. Takže taková pubertální, trochu vzdorovitá volba, která nám rychle přirostla k srdci.
V kapele je vás teď pět. Kdo tvoří písně?
Písničky skládají oba kytaristé a zpěváci Mirek Vlasák a Honza Přeslička. Je skvělé mít v kapele dva autory, kteří se navzájem ctí i inspirují.
Hrajete na kontrabas. Učila jste se už jako dítě, nebo v dospělosti?
Ke kontrabasu jsem přišla někdy v pubertě, když jsem začala hrát v bluegrassové kapele. Ze začátku jsem ten nástroj neměla ráda. Byla to pro mě velká neforemná skříň, od níž bolely prsty. (smích) Dlouhou dobu jsem byla samouk, později jsem absolvovala několik lekcí se skvělým kontrabasovým mistrem panem Bondarenkem. Do kontrabasu jsem se postupně zamilovala a už bych nikdy neměnila.
A chtěla jste být zpěvačkou?
Nechtěla. Ale nakonec jsem. To se tak někdy přihodí.(smích)
V létě máte v plánu mnoho koncertů. Kdy budete hrát kromě Porty poblíž našeho kraje, aby si vás lidé mohli poslechnout naživo?
Poblíž budeme například 24. července na festivalu Ranch Hořovice.
Kapela Epydemye
- Pochází z jižních Čech.
- Nyní hraje ve složení Jan Přeslička, Mirek Vlasák, Lucie Vlasáková, David Landštof a Josef Štěpánek, který žije v Berouně.
- Vydala čtyři desky, pátou připravuje.
- Za album Kotlina získala žánrovou cenu Anděl 2016 v kategorii Folk a country.
