Lidi, nemračte se!

Jan Kříž je velmi zajímavá osobnost – přečíst si jeho životopis nebo soupis všech škol, školení a kurzů v mnoha zemích Evropy i USA je sám o sobě zážitek. Sejít se s ním a povídat si znamená mít stále o čem. Vypráví rád a s humorem, sem tam si vypomůže německým slovíčkem. Působil v mnoha oborech v Německu, Švýcarsku, Itálii, Skotsku… Nyní bydlí v Zadní Třebani. Je v Čechách krátce a už stačil vydat sbírku fejetonů nazvanou podle italské vesničky – Scarlino.

Vystřídal jste řadu povolání. Čím jste byl nejraději? Ve kterém povolání se odráží osobnost Jana Kříže?

Nejspokojenější jsem byl asi jako Branch office manager, česky asi ředitel, Johnson Controls v Zürichu. Měl jsem zodpovědnost za běh a úspěch firmy, získávání důvěry nových klientů a péči o ty stávající. Mimo to se jednalo o technickou práci na nejvyšším stupni, to znamenalo zodpovědnost za personál, že umí danou práci dělat a zároveň je spokojený s atmosférou ve firmě. A měl jsem k tomu báječnou podporu od amerických představených. Když jsem měl později svoji „einmann“ stavební firmu, byl to pravý opak, zodpovědnost jsem měl jen za svoji vlastní práci, a byl jsem také šťastný. Nebo u Knechta, kde jsme dělali počítačem řízenou regulaci. Co jsem prodal, to jsem musel udělat, od A do Z, od schémat napojení přes program až do uvedení do provozu. Knecht říkával: „Jediná hranice je naše fantazie: neuděláme jen to, co nás nenapadne.“ A nebylo dne, kdy bych se něco nepřiučil. Těžko na vaši otázku odpovědět. Vším jsem byl rád!

Působil jste v řadě zemí. Kdybyste měl možnost vytvořit si svoji zem, kde byste byl králem, které zákonitosti by v jejím zřízení neměly chybět?

Nejlepší zákonodárství bylo asi ve Švýcarsku: jednoduché a jasné. Neplatilo tam znění zákona, nýbrž jeho smysl. To ovšem předpokládá inteligentní a angažované soudce. Něco takového bych rád převzal. Měl by tam být zákon, že kdo není ochoten se přizpůsobit, podřídit se rozhodnutí většiny, má zemi opustit.

Studoval jste umění a historie je vám také blízká. Co bychom si jako Češi, jako národ, měli z historie určitě pamatovat, co neopomíjet?

Asi to, že žádná země nebyla vybudována dokonalá již za dvacet let (ani za devadesát). Švýcarsko existuje již 720 let a ještě zdaleka není dokonalé. Mít trpělivost, pokoru a snahu, ale hlavně úctu ke každému, kdo něco přinesl, kdo něco pozitivního zanechal (a ne k tomu, kdo odnesl), a respekt před vším dobrým, čeho jsme již předtím dosáhli.

Měřit lidi tím, co přinášejí, ne tím, co mají.

Která země a mentalita jejího národa je vám nejbližší?

S velkým odstupem Italové, i když je nepovažuji za dokonalé. Ale jejich lidskost jim to nahrazuje, kompenzuje jejich nedostatky. (Ostatně oni asi na mé ocenění kašlou, jsou spokojení s tím, jací jsou.) Moc se mi líbilo také v USA, byli otevření, upřímní a nekomplikovaní. A moji přátelé ve Skotsku byli také báječní, oceňuji hlavně jejich humor.

Pokud se řekne následující, jaká asociace se vám okamžitě vybaví?

Jazyk – komunikace, vztahy

Poslání – nevěřím moc na poslání, věřím na jakýkoliv přínos, podle příležitosti

Cestování – vidět, poučit se, srovnávat, potkávat lidi, „nebýt blbec“

Hory – nádhera (ta námaha za to stojí), pohled shůry neboli nadhled

Zpěv – podřídit se sboru, rozdávat společně radost

Víno – je moc dobrý nápoj k některým jídlům, nejde ale k bramborákům

Život – časově omezená příležitost být užitečným

Svátek – „Světit svátky tak, jak přicházejí.“ – německé přísloví

Jaké máte další plány, co se cestování nebo jiných činností týče?

Plány? Dokončit život co nejlépe, nejužitečněji. Ukazovat druhým, jak může být na světě krásně nebo jak už někde krásně je. Mít přátele, kteří to ocení. Rozdávat radost a dobrou náladu, jak to pěstují Italové. K tomu se nabízí příležitost v Letech v nově vzniklém rodinném centru. Také jsem přislíbil pomoc jednomu příteli, který staví dům na Kanárských ostrovech…

(bt)