A to pod vedením Lucie Kukulové. Jak se v našem údolí vychovávají malí ochotníci a co všechno ještě připravují pro tento podzim?Jste členkou Dobřichovické divadelní společnosti, tedy aktivní ochotnice. Můžete popsat, jak jste se k divadlu dostala? Kdy to bylo a kdo za tím stál?
K ochotnickému divadlu jsem si přičichla už jako malé dítě – do divadla mě přivedl tatínek, aktivní ochotník. Je to vlastně taková naše rodinná tradice. Ochotničila i babička a její tatínek Václav Čekan nechal v Řevnicích postavit lesní divadlo… Je to teď trochu úsměvné, ale má první role byl vodník Michal v Lucerně v roce 1982. S divadlem jsem pak už vlastně nikdy nepřestala. Po ochotnické pauze, kdy jsem se mimo jiné věnovala divadlu profesionálně (v muzikálech 451° Fahrenheita, Jesus Christ Superstar a Vlasy), jsem zase dostala roli od Petra Říhy v Broukovi v hlavě. Od té doby hraji pravidelně a musím přiznat, že divadlo bylo i jedním z důvodů, proč jsem přesídlila z Prahy zpět sem.
Jak vás napadlo založit dětský dramatický kroužek Kukadýlko? A kdy se tak stalo?
Ten nápad vlastně nebyl z mé hlavy, mezi dobřichovickými divadelníky bylo několikrát řečeno, že by se mělo podchytit mládí, aby tu divadlo mělo kontinuitu. No a protože s dětmi pracuji moc ráda (několik let jsem učila angličtinu a hudební výchovu), vzala jsem tento úkol na sebe. Jasné rozhodnutí padlo loni při Svatojanské slavnosti 24. června (to je dětský divadelní den pořádaný Dobřichovickou divadelní společností), kdy mě to mezi dětmi moc bavilo. A druhý den jsem učinila první krok a oslovila ředitele ZŠ Dobřichovice.
Jak staré děti do kroužku chodí, odkdy se mohou hlásit? Kolik dětí kroužek navštěvuje?
Do kroužku se loni přihlásilo dvanáct dětí od první do páté třídy, měli jsme i jednoho sedmáka, ten ale ve druhém pololetí nehrál, a moc mne potěšil, protože když viděl představení Malý princ, slíbil, že se k nám letos zase přidá – aspoň na Vánoční hru, kterou budeme opakovat. Myslím, že se nám podařilo vytvořit dobrou partu a malí herci se krásně profilují. Nové děti samozřejmě přibíráme, mohou se hlásit ve škole v Dobřichovicích, ale rozhodla jsem se, že nabíráme nováčky až od druhé třídy, aby už děcka uměla číst.
Co jste v loňském roce nastudovali a jaká představení plánujete ještě do konce roku?
Jak už jsem říkala, loni to byla Vánoční hra aneb O tom slavném narození autora Tomáše Vůjtka. Tato „hra se zpěvy“ má kořeny v tradičních staročeských barokních vánočních hrách. Budeme ji pro velký úspěch letos před Vánocemi opakovat, a pokud by měla nějaká škola či školka zájem, rádi s divadlem přijedeme. Kontakt na mne je na stránkách školy či v redakci Dobnetu. Po Vánocích jsme začali s Malým princem, chtěli jsme hrát už v dubnu, ale pro velkou nemocnost a neúčast na zkouškách jsme museli premiéru odložit až na červen. Malého prince budeme opakovat 23. září v kině v Řevnicích od 17 hodin.
Pomáhá vám někdo s vybíráním a úpravou scénářů? S nacvičováním jednotlivých kusů?
Malého prince jsem měla v hlavě už dlouho, a vzhledem k tomu, že se stejným nápadem za mnou přišel tatínek dvou našich hereckých hvězd Daniela a Davídka Reneltových, rozhodla jsem se zapátrat po scénáři a pustit se do díla. S nacvičováním Prince i Vánoční hry mi velice pomáhala Vlaďka Cvrčková, maminka Adámka a Jíry. Při představení se neobejdeme bez inspicientů – mé veliké díky zaslouží opět Vlaďka Cvrčková, Robin Renelt a Jitka Hájková, maminka Barunky, představitelky Malého prince. Ostatní rodiče se též skvěle zapojují například s výrobou kostýmů (díky hlavně paní Mackové, mamce Kačenky).
Spolupracujete s nějakým dalším subjektem nebo o tom uvažujete?
Spolupracujeme hlavně s Dobřichovickou divadelní společností, půjčujeme si techniku i s obsluhou v osobě nesmírně obětavého Jana Kuny, kostýmy i herce (pro Vánoční hru jsme zlanařili pány Šafránka, Seidla, Kaplana a Geisslera). Jelikož Veronika Kunová začala hrát divadélko s dětmi v Letech, domluvily jsme se, že můžeme zkusit oba soubory propojit. Konkrétní nápady však ještě nepadly.
(bt)