ŘEVNICE – Po deseti letech se do řevnického kina vrací půvabná divadelní hra Louskáček, i tentokrát v pompézní podobě. Užít si ji můžete v pátek 12. prosince v 19:30 hodin, v sobotu 13. prosince v 16 a v 19 hodin a také v neděli 14. prosince v 11 a ve 14 hodin. Máte se na co těšit!
Režisérka Louskáčka Lucie Kukulová připravuje rozsáhlý projekt, který propojuje Dětský divadelní soubor Kukadýlko, orchestry ZUŠ Dobřichovice a ZUŠ Řevnice, Taneční studio Dobřichovice při SVČ DODO a dospělé herce z Dobřichovické divadelní společnosti. Na scéně se setká bezmála stovka účinkujících a už teď je jasné, že prosincová premiéra bude jednou z událostí roku v našem regionu. Co nám už teď řekla režisérka Lucie Kukulová?
Lucko, po deseti letech znovu oživuješ Louskáčka – opět ve velkolepé podobě. Co tě přimělo vrátit se právě k této inscenaci?
K Louskáčkovi se člověk vrací rád. Je to příběh, který v sobě spojuje kouzlo Vánoc, dětskou fantazii a při troše dobré vůle z té záplavy sentimentu lze vyšťourat i hlubší poselství o odvaze a proměně. Ale Louskáček samozřejmě není jen můj projekt, podílí se na něm stejnou měrou dirigent Dušan Navařík a choreografka Hanka Tuháčková. Po deseti letech nastal čas znovu spojit síly s lidmi z našeho okolí – s dětmi, které tehdy hrály a dnes už jsou dospělé, i s novou generací, která přichází po nich.
Na projekt jste také spustili sbírku prostřednictvím platformy HitHit. Proč jste se k tomu rozhodli a jakou roli hraje to vaše vtipné video?
Ano, sbírku jsme spustili hlavně proto, že musíme pokrýt obří náklady na pronájmy, autobusy, výjezd na Monínec, kostýmy, scénu a hlavně na techniku. Všechno je letos mnohem dražší než před deseti lety. Sbírku zároveň bereme i jako způsob, jak do projektu zapojit širší veřejnost. Naše „žebrací“ video je vlastně parafrází na to, které jsme natočili s velkou dávkou nadsázky před deseti lety. Tehdy natáčet videa ještě vůbec nebyla taková samozřejmost. Když měla Hithit platforma požadavek na video, rozčilovala jsem se, co jako v tom videu máme říkat?! Že potřebujeme peníze? A jelikož jsem v tu chvíli měla v hlavě Pochod z Louskáčka, okamžitě se mi to spojilo a „hit“ Potřebujeme vaše peníze byl na světě – původně ironicky, ale nakonec jsme si řekli, že tahle prvoplánová drzost možná zabere. A zabrala. Chtěli jsme, aby z videa bylo cítit, že jsme parta nadšenců, co to dělá srdcem a hlavně s humorem. Stejně tak je to i letos. Song ve videu jsme s radostí recyklovali a moc prosíme o sdílení a podporu. Odkaz na sbírku i s videem najdete například na našich stránkách www.kukadylko.cz.
Jak se nový Louskáček liší od toho předchozího? Co sis z minulé zkušenosti ponechala a co jsi chtěla udělat jinak?
To je záludná otázka. Zůstává poetika, hra s představivostí a hudba Čajkovského. Poprosili jsme dramatika Tomáše Vůjtka, který nám před deseti lety scénář napsal „na míru“, aby ho trochu aktualizoval. Po hudební stránce uslyšíte více skladeb a ty původní budou trochu jinak rozložené. Jiní jsou letos samozřejmě i herci. Krásné ovšem je, že děti, které v Louskáčkovi hrály před deseti lety, v něm letos hrají dospělé: maminku, tatínka a hubaté tety.
Propojuješ dětský divadelní soubor, dva orchestry, taneční studio a dospělé herce. Jak se ti daří skloubit tak pestrý soubor lidí všech věkových kategorií?
Je to jako řídit malou vesnici (smích). Ale právě to propojení generací je na tom krásné. Děti se učí od dospělých, dospělí se nechávají strhnout jejich nadšením. A všichni táhneme za jeden provaz. Je to obrovská energie, která se, doufejme, přenese i na diváky.
Kolik lidí se celkem na projektu podílí a jak vypadá vaše organizační zákulisí?
Když to všechno sečtu (herci, muzikanti, tanečníci, pomocníci, technici i kostymérky), dostaneme se určitě ke stovce lidí. Máme organizační tým všech tří zúčastněných subjektů. Organizačně (a režijně) se asi v největší míře angažuji já, v kuchyni musí být zkrátka jen jedna paňmáma, ale jinak je to inspirativní a rovnocenné partnerství. Každý má svůj úkol a přináší svůj pohled – divadelní, hudební i taneční. Navzájem se doplňujeme.
Co bylo pro tebe jako režisérku nejtěžší? Logistika, koordinace umělců, nebo práce s tolika dětmi?
Tak nějak všechno dohromady! Ale zároveň mě to nesmírně baví. Při každé zkoušce se stane něco, co člověka překvapí, a to udržuje projekt živý. Děti mají neuvěřitelnou schopnost přinášet radost i v chaosu. Moc se těším na naše tradiční soustředění na Monínci, tentokrát si pronajímáme skoro celý areál (smích).
Jak vnímáš samotný příběh Louskáčka dnes, po deseti letech? Změnil se tvůj pohled na jeho symboliku?
Vlastně ano. Dřív jsem ho vnímala hlavně jako pohádku o odvaze, dnes v něm vidím i téma dospívání, okamžik, kdy dítě překročí hranici snu a skutečnosti. Je to příběh o proměně, která se děje v každém z nás. O to víc, když vidím na podiu „své“ dospělé děti…
Má i tvůj Louskáček nějaký současný přesah?
Určitě. V dnešní době, která je často uspěchaná a plná hluku, chceme připomenout sílu imaginace a společného tvoření. Všechno, co děláme, vzniká ze spolupráce a dobrovolné energie lidí z našeho krásného regionu, to je poselství samo o sobě. A pro zúčastněné děti je krásná zkušenost vidět, jak spolu tvoříme s respektem a radostí.
Zazní Čajkovského hudba v původní podobě, nebo jste sáhli po úpravách?
Základ tvoří originální hudba Čajkovského, ale některé části jsou zkrácené nebo přearanžované, aby lépe sloužily našemu scénickému tvaru. To všechno s nesmírnou trpělivostí (a obrovskou invencí) přepracoval Dušan přímo pro svůj ansámbl. Děti z orchestru tak hrají skutečné pasáže z baletu, což je pro ně obrovská zkušenost. Máme ale i dvě úplné hudební novinky, Pjotr Iljič s nimi nemá nic společného a snad nám odpustí…
Dětské publikum i účinkující dnes žijí v jiném světě než před deseti lety. Jak pracuješ s jejich pozorností, fantazií a tempem dnešní doby?
Musíme být dynamičtí a autentičtí. Děti mají úžasnou představivost, jen ji často nikdo nerozvíjejí. Když jim dáte důvěru a prostor, dokážou neuvěřitelné věci. Na zkouškách často z jejich strany vznikají úžasné nápady, někdy nás to s Kačkou až dojímá (Kateřina Filla Věnečková je též vedoucí Kukadýlka a asistentka režie, pozn. red.).
Premiéra vás čeká v prosinci – co bys chtěla, aby si diváci z Louskáčka odnesli domů?
Pocit kouzla. To, že i v dnešním světě může být něco poetického a opravdového. A taky hrdost, že u nás u Berounky máme potenciál společně kulturně žít.
A nakonec – pokud bys mohla poslat vzkaz svému „já“ z roku 2015, které připravovalo tehdejší verzi, co bys mu řekla?
Další záludná otázka! Jestli čekáš nějakou romantiku typu: Neboj se snít ve velkém, tak v téhle fázi příprav jsem v situaci, kdy si spíš říkám: Jak jsi stará, tak jsi blbá! Už tehdy to totiž bylo trochu nad moje síly. Takže teď nejspíš: Hlavně se nepo… Ale to se bavíme jen o organizačních věcech. Aby to nevypadalo, že nějak fňukám, tak to ne! Protože když se jedná o divadlo, tak veškerá tvůrčí energie samozřejmě proudí sama.
Premiéra Louskáčka 2025 bude 12. prosince v 19:30 hodin v Bio Divadle Řevnice. Vstupenky lze zakoupit prostřednictvím Hithit kampaně a také v předprodeji v síti webticket.
