Multiinstrumentalista a skladatel Jiří Stivín za poslední rok hodně odpočíval. Nejen kvůli pandemii, ale také se nepříjemně zranil. A při své otevřenosti se svěřil, co se mu v našem regionu líbí, i co by okamžitě změnil.
Kde v našem regionu žijete? Je nějaké místo, které zde rád/a navštěvujete?
Je otázka, co považujete za region. Od narození jsem jezdil k babičce do Černolic, což původně bývala obec s poštou v Dobřichovicích. Teď se ale černolická pošta úředně posunula dál – až na Řitku. Každopádně v oblasti se pohybuji celý život a posledních 23 let žiju ve Všenorech. Bydlím ve mlýně, který původně patřil mému otci. Samozřejmě byl znárodněn a po revoluci navrácen totálně zdevastován, takže ho už léta postupně dávám do kupy. Všenory ale znám a mám rád odjakživa, jezdil jsem sem na kole. Miluji zdejší krajinu, lesy, řeku, kopce, Brdy.
Neměnil bych nic – ale v Dobřichovicích, kam si často a rád zajedu do kavárny, na aperol nebo na vernisáže či divadlo, jsou lidé pospolitější. Nicméně tedˇ je snad naděje, že se to zlepší i ve Všenorech – rekonstruuje se legendární “kulturák” za bývalým hotelem Zdeňka, tak snad Všenory taky ožijí.
Na čem právě chystáte?
Pracuji na svých různých projektech vázaných spíše ke vzpomínkám na 70. léta. Díky vydavatelství Galén jsem vydal několik desek, např archivní nahrávky s M. Kocábem a O. Soukupem a chystají se další. Dá se říci, že se hrabu v archivech. Buhužel už skoro tři měsíce nemohu moc hrát, protože jsem si “rozbil hubu” a zlomil ruku na kole. V Líšnici, kudy léta jezdívám stejnou cestou, někdo z ničeho nic udělal na cestě zcela bez varování výkop – prý aby tam nejezdila auta. Nepochopitelné!
Také se teď realizuje spousta věcí, které se kvůli koronaviru odložily – např na podzim proběhne v Rudolfinu už potřicáté Pocta svaté Cecilii (patronce muzikantů, pozn. red.). Loni to bylo bohužel jen online – moje solo ze Všenor na YouTube. Doufejme, že letos koncert bude zase v plné parádě.
Co vám poslední rok dal a vzal?
Vzal mi třeba právě setkání s věrnými posluchači na „Cecilii“ a samozřejmě taky spoustu dalšího hraní. A to nejen kvůli koronaviru, ale i kvůli té mé bouračce. Měl jsem ale čas probírat se archivy, uklidit, srovnat a uklidnit se.
Na co bych se vás měla ještě zeptat?
Zeptal bych se rád já! Jestli by někdo konečně nedokázal vymyslet, jak zrušit silnici přes Všenory. Je to neskutečně frekventovaná úzká silnice a hlavní tah od Cukráku směrem na Beroun. Vždyť naším krajem probíhá jediná cesta na západ i po železnici! Po dvou kolejích trat’ Praha- Dobřichovice – Paříž (ale myslím, že jste řekl Dobříš?, pozn. autora)! A jsem moc zvědavý, jaká vylepšení přinese probíhající “optimalizace”.
Tedy ptám se, jestli by někdo nechtěl vymyslet sešup od Cukráku rovnou k Berounce? Nebo tunel skrz Brdy třeba do Řevnic?
Teď se u nás ve Všenorech dva dny asfaltovalo – a to bylo “žrádlo” bez aut! Jestli bych se neměl zařídit jako pán v Líšnici – udělat výkop přes cestu. To je samozřejmě legrace. Mrzí mě, že lidi myslí čím dál tím víc jen na sebe a vytrácí se odpovědnost za společnost.
Jiří Stivín (*1942) je český hudebník, pedagog, dirigent, multiinstrumentalista a skladatel, kultovní postava české hudební scény, nositel Státního vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Po studiu na FAMU (kamera) se věnoval výhradně hudbě, jeho hlavním oborem je především jazz. Jeho hudební projev charakterizuje nespoutanost, improvizace a časté přecházení mezi jednotlivými hudebními styly. V 60. letech založil soubor Jazz Q, V letech 1970–1973 účinkoval jako člen, sólista a nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. S Rudolfem Daškem utvořil uskupení System Tandem, které se setkalo s velkým úspěchem jak u odborníků, tak u veřejnosti. V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů. Jeho dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku. Od osmdesátých let se především se souborem Collegium Quodlibet věnuje klasické hudbě, v níž se specializuje na období renesance a baroka.
Od poloviny osmdesátých let také pedagogicky působil na Pražské konzervatoři, kde vyučoval hru na zobcovou flétnu. Věnuje se i tvorbě hudby pro film a divadlo. V roce 1999 založil Centrum pro improvizaci v umění se sídlem ve Všenorech u Prahy. Diskografie Jiřího Stivína zahrnuje více než 60 alb (např. Stivín & Co. Jazz System, Status Quo Vadis, Zvěrokruh, Vivaldiho koncerty, Inspiration by Folklore, Flétny v renesanční hudbě, Alchymia musicae, Pocta sv. Cecilii…)
Nahrál hudbu k téměř padesáti filmům (např Jako jed, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Co je vám, doktore, Občan Havel přikuluje…)
(kuku)
