Rozhovor s oblíbeným nejen divadelním hercem Jaroslavem Pleslem, který je od roku 2001 členem souboru Dejvického divadla.V Lesním divadle v Řevnicích ho můžete vidět v obou představeních Dejvického divadla, které festival Lesní slavnosti divadla uvede, ve hře Dealer’s choice, (28. nebo 29. 8.) a Ucpanej systém (30. nebo 31. 8.).
Dejvické divadlo zaujímá specifické postavení, co se divácké obliby týče, i personální kvalitou souboru. Jaká byla vaše cesta do tohoto divadla?
Po absolvování JAMU v roce 1999 jsem dostal angažmá ve Zlíně a na konci první sezony tam hostoval Mirek Krobot. Inscenoval v české premiéře hru Coline Serreau Chytrolín a hňup. Obsadil mě tehdy do role Chytrolína a po této spolupráci přišla nabídka na angažmá v DD. Byla tam tehdy ještě taková komplikace, a sice, že jsem byl ve Zlíně na civilce a musel jsem si tam odkroutit ještě jeden rok. A Mirek Krobot ten rok počkal a v roce 2001 jsem nastoupil do DD.
Festival Lesní slavnosti divadla a Dejvické divadlo již neodmyslitelně patří dohromady. Letošní osmý ročník nabídne hned dvě přestavení vašeho souboru. První bude hra Dealer´s Choice, pojednávající o partě zaměstnanců jedné londýnské restaurace, kteří jsou závislí na pokeru. Hrajete sám poker, nebo jste se musel během zkoušek tuto hru naučit? Bylo to pro představení nutné?
Poker nehraju. Vůbec. A nikdy jsem ho nehrál. Nerad v životě hazarduji a už vůbec nejsem příznivcem hazardních her. Ale nekritizuji to. Ve zdravé míře to může být velice vzrušující zábava. Nicméně pokerové mistrovství je fascinující. Kamenné tváře, soustředění, taktika a vášeň pro hru. To mě zajímá a může být pro mě inspirující. Před začátkem zkoušení jsme prošli vlastně takovým workshopem s Davidem Novotným, který je znamenitý karbaník. A díky němu vím alespoň základy toho, jak se ke kartám a jako hráč chovat. Nicméně ani Davidova snaha a ani samotné představení mě ke karetním hrám nestrhly.
Druhým představením Dejvického divadla na letošních Lesních slavnostech divadla bude hra Ucpanej systém, inspirovaná scénářem kultovního filmu Acid House. Představení je inzerováno jako nejsprostší kus Dejvického divadla vůbec. Jak jste se s tím jako herec vyrovnával? Nestává se vám, že po představení mluvíte poněkud hruběji?
S vulgarismy nemám vůbec žádný problém. Naopak. Myslím, že je v nich jakási pregnantnost a schopnost vyjádřit situaci, vztahy nebo postoje rychle, přesně, vtipně a upřímně. A navíc v kontextu Welschových povídek a scénáře Danka Majlinga vyznívají až poeticky a nesmírně zábavně.
Sehranost s vašimi kolegy v představení Ucpanej systém působí naprosto dokonale. Nakolik se vždy držíte textu a nakolik do představení vstupuje improvizace?
Scénář je velice pevný a prostor na improvizaci v něm moc není. Ono vlastně každé slovo, nebo věta, která v něm zazní a není od autora, je trochu navíc. Scénář je sám o sobě skvělý a není dobře ho zanášet vlastními invencemi. A když se ještě vrátím k Welschovi, tak tomu jsem úplně propadl. Koupil jsem si a přečetl komplet všechny jeho knihy a jsou opravdu geniální. Nejradši mám Noční můry s čápem marabu. Tuhle knížku kupuji a dávám svým přátelům.
V Dejvickém divadle již máte za sebou hezkou řádku představení. Na které z nich nejraději vzpomínáte, nebo ještě jinak, v jaké roli jste se cítil (cítíte) nejlépe?
To je těžké nějak strukturovat. To je jako říct, kterého z mých přátel mám nejradši. Ke každé roli projdete nějakou cestou. Více či méně těžkou. S každou rolí máte spojené zážitky, lidi. Navíc každé představení je jiné, takže jeden večer se vám představení vydaří a pak máte pocit, že tahle role je ta nejmilovanější, no a za pár dní to nedopadne úplně dle vašich představ a už ji zas tak rádi nemáte. Jsou role malé a velmi vděčné, ale i rozsáhlé, které vám dají strašně zabrat, a pak potkáte diváky a ti vás pochválí právě za tu roličku a o té nepoměrně náročnější řeknou: „Hmm, pěkné, ale minulý týden, to jsme se nasmáli.“ Mám rád role, které mě vzrušují, i když je hraju i několik let. Mám rád role, kterým rozumím a kterým rozumějí a mají je rádi diváci.
