Robert Bargel zve na filmový festival o výpravách za dobrodružstvím.Paradoxně to napadlo kamaráda z Prahy, Josefa Duška. Je to takový filmový nadšenec. Dalším kolegou je Michal Šára z Řevnic. S ním se znám delší dobu. Věděl, že jsem v kině v Řevnicích promítal od roku 2001 ještě u předchozích provozovatelů. Sice jsem pochyboval, zda to zvládneme, ale naštěstí zůstalo jen při pochybách. Zvládli jsme to.
Oficiálně jsme zahajovali
5. 6. 2007, ale to už jsme měli za sebou neoficiální promítání kamarádům, které jsme na naši premiéru pozvali. Rodiče udělali chlebíčky. Celkově se naše generálka moc vydařila.
Lákadlem pro diváky je program kina. Kdo ho sestavuje? A jak se vlastně do Řevnic filmy dostávají?
Program sestavuji já. V Čechách je asi deset distribučních firem, jako je Falcon nebo Bontonfilm. Ty mají k dispozici určitý počet filmových kopií. U těchto firem se dle zájmu a možností objednává. Kopie některých snímků je celkem problém sehnat, protože je jich málo. Ale i těch, u nichž se předpokládá komerční úspěch, bývá jenom kolem třiceti kopií, což je na 500 kin v ČR hodně málo.
Navíc filmy drží první dva měsíce multikina. A teprve potom můžeme objednávat my. Pořád je mnoho lidí, kteří jdou raději k nám než do multikin. Ti, kdo chtějí vidět film mezi prvními, volí samozřejmě multikino.
Pro nás je velmi důležité sehnat kopii co nejdříve po premiéře.
Asi sledujete, jakou návštěvnost jednotlivých filmů mají multikina a podle toho, ale nejen podle toho, se rozhodujete, jaké filmy objednáte. A v loňském roce vám přivedl nejvíce návštěvníků český snímek Ženy v pokušení. V průběhu léta jste ho uváděli několikrát. Po celou dobu jste mohli mít půjčenou kopii tohoto filmu?
To ne, hned po promítání jsou filmy posílány poštou nebo vlakem zase dál do dalšího kina. Distributoři jsou radši, když využíváme pro přepravu filmů vlak, protože je rychlejší. Máme s tím trochu problém, protože Řevnice z nějakého důvodu přestaly být kurýrní stanicí, což pro nás znamená v případě, že odvážíme či přivážíme filmy, pendlovat mezi Smíchovem a Řevnicemi.
Snímek Ženy v pokušení byl v loňském roce opravdu tahák. Přivedl nám celou jednu šestinu diváků. Loni k nám přišlo osm tisíc diváků, to bylo nejvíce za celou dobu našeho působení. Tohoto čísla jsme dosáhli také díky okolním školám, protože jak řevnická, tak i dobřichovická škola nás velmi podporují, za což moc děkujeme.
Sdružují se kina mezi sebou, aby dosáhla na některé dotační programy, podobně jako je tomu u obcí, které jsou sdruženy do mikroregionů?
Jsme členem sítě Europa Cinemas, což je prestižní grantová síť. Tato organizace sdružuje evropská kina splňu-jící určité procento, v tomto případě je to pětadvacet procent, odehraných evropských nedomácích filmů ročně, a navíc se musíme vejít i do tabulek divácké návštěvnosti. Proto jsme se spojili s kiny v Radotíně a v Modřanech, abychom dosáhli na kvótu dvaceti tisíc diváků za rok a 520 představení. O takových číslech bychom si mohli nechat jen zdát. My sami odehrajeme asi 210 představení ročně. Kino v Radotíně je na tom podobně.
Pokud splníme všechna tato kritéria, pak nám Europa Cinemas přidává jedno euro na diváka, který přijde zhlédnout zahraniční evropské filmy. Proto se snažíme upoutat zájem škol a vybírat takové evropské snímky, které jsou skutečně kvalitní, například Coco Chanel. Na tento víkend lze z této kategorie filmů jen doporučit švédsko-dánské thrillery z úspěšné románové trilogie Stiega Larssona Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda.
Jakou máte vlastně profesi?
Vzděláním jsem kulturní antropolog a o místním kině a jeho divácích jsem psal i diplomovou práci. Ukázalo se, že lidé, kteří chodí do místního kina, rozvíjejí vztah a zájem o své místo bydliště a mnozí z těch, kteří nás nějakým způsobem podporují adopcemi sedaček či jinak, se sami deklarují jako lokální patrioti. A to je ukázkový příklad lokální kultury. Jsme si plně vědomi, že kino, a nejenom to naše, je důležitou součástí kultury města. Teď bude hodně záležet na tom, jak zvládneme přechod na digitální projekci obrazu a zvuku.
Co jste připravili na první měsíc po zimní přestávce, během níž probíhala rekonstrukce kina?
Na sobotu 19. 3. od 17 hodin bych rád diváky pozval na festival outdoorových filmů s názvem Expediční kamera. Jde o celovečerní promítání filmů o dobrodružství, divoké přírodě, extrémních zážitcích i sportech.
Strhující vodácké expedice v Indii a Turecku, zimní výstupy v Himálaji a Karakoramu, sólo výstupy na skalní stěny, při kterých i zkušeným horolezcům naskakuje husí kůže, nádherné Barabášovo Mongolsko, to jsou jen některé z filmů letošní Expediční kamery.
Festival probíhá od února do dubna ve více než sto městech, jedná se o ty nejlepší české i zahraniční filmy uplynulé sezony a vítězné snímky z různých mezinárodních festivalů.
Barbora Tesařová