ČERNOŠICE – Ženská hokejová „šestnáctka“ po finálovém triumfu 4:0 nad domácím Maďarskem vůbec poprvé vyhrála Evropský pohár v Budapešti! V reprezentačním výběru byla i Barbora Prošková. Od svých čtyř let hraje za SK Černošice. Slavila také Karolína Skořepová, jež v loňském roce nastupovala za starší žáky. Patnáctiletá Bára nás nechala nahlédnout pod pokličku ženského hokeje a prozradila své plány do budoucna.
Báro, jaké byly první dojmy po tom obrovské úspěchu? Slavily jste?
Nejdříve nám vůbec nedocházelo, co jsme zvládly. S holkami jsme prožívaly obrovskou radost z toho, že jsme si splnily cíl, který jsme na začátku turnaje měly. Jednou z našich velkých motivací bylo vítězné rozloučení s naším trenérem Rudolfem Vallou, který s reprezentací U16 příští rok bohužel nepokračuje.
A slavily jsme mohutně až do ranních hodin. Dokonce se k nám přidaly i holky z Francie, které bydlely ve stejném hotelu. Hokej je týmový sport a nám se sešla skvělá parta, a tak to byla pořádná jízda. Z šatny jsme udělaly bazén, tancovaly jsme a zpívaly na zimním stadionu, hudba, a hlavně náš zpěv zněly z autobusu celou Budapeští cestou do hotelu. jehož personál nakonec uznal, že po takovém úspěchu na ledě nás není možné zastavit.
Které momenty v turnaji stály za to – ať už byly s úsměvem na tváři či jste je musely překonat?
Tým se pro tenhle turnaj sešel v trošku jiném složení než na posledních kempech. Před ním jsme měly ještě pár dní soustředění ve Zlíně a tam jsme s realizačním týmem ladili nejen hru a souhru na hřišti, ale také v kabině. Přece jen je nás 22 holek. Podařilo se nám vyladit skvělou partu, která držela pohromadě a zvládla i krizové chvíle. Například naše kapitánka Ziki skončila v zápase s Norskem po nepříjemném zákroku v nemocnici. Ale hned druhý den se opět vrhla na led. Dokonce svým nájezdem rozhodla nejvyrovnanější zápas proti Švýcarsku.
Turnaj se hrál na dvě skupiny, finále hrály týmy postupující z prvních míst. Stačila jedna prohra ve skupině a s největší pravděpodobností bychom nehrály o první místo. To na nás také vytvářelo tlak. Celkově jsme musely odehrát čtyři zápasy ve čtyřech dnech, což je také hodně náročné.
Upřímně, když jsme nastupovaly do prvního zápasu, vůbec jsme nevěděly, do čeho jdeme. V letošní sezoně jsme odehrály málo mezinárodních utkání. V kabině vládla dobrá nálada, ale na ledě se projevila nervozita. Měly jsme velký problém zklidnit puk na hokejkách, přesně přihrávat, neodhazovat ho. Hra nám nešla, hodně jsme faulovaly. Ale vše se v dobré obrátilo. Hodně nám pomohla vyšší kvalita naší hry, výrazně jsme porazily Francii. Když máte skvělý tým, zvládnete překonat všechno.
Ženský hokej se teprve dostává na výsluní. Jak se mu u nás daří?
Díky úspěchům ženského národního týmu v posledním roce veřejnost zaznamenala, že i dívky v naší zemi hrají skvělý hokej. To mu pomáhá na reprezentační úrovni a doufám, že časem se tato podpora výrazněji projeví i na úrovni klubové. Už teď je v náborech vidět čím dál víc holčiček.
Zatím platí, že pokud chce dívka z České republiky hrát hokej na vrcholové úrovni, musí zhruba během střední školy odejít do zahraničí. Nejčastěji do severských zemí, jako jsou Finsko a Švédsko, nebo pak zámoří, USA a Kanady.
Dá se porovnat ženský a mužský hokej?
Je nesrovnatelné měřit ženský hokej s mužským v silové části. Fyzické možnosti muže či ženy mají vliv na rychlost a agresivitu hry. My nehrajeme tak kontaktně, ale o to více kombinujeme. Pokud se divák nekouká na hokej kvůli agresivní hře, ženský hokej je pro něj velmi atraktivní.
Dokdy hrají děvčata na ledě společně s kluky? A je to dobrá příprava?
Holky hrají v klučičích týmech až do kategorie juniorů. Na klubové úrovni jsou kromě dospělých týmů jen smíšené. Mezi dospělými se u nás pořádají tři úrovně ženské ligy.
Hrát s kluky má své výhody. Ženou nás k lepším výsledkům, nutí nás na ledě více přemýšlet, jsme rychlejší. Kdyby nám ale z helmy nekoukaly vlasy, nejspíš byste nepoznali, kdo je kluk a kdo holka.
Na jaké pozici hrajete a co je vaší vysněnou metou?
Byla jsem na všech postech včetně brankáře. Dlouho jsem hrála v obraně, poslední dvě sezony jsem na pozici útočníka, nejčastěji levé křídlo. Baví mě tvořit hru a připravovat gólové šance. Mám stejnou radost, když góly dávám nebo na nějaký pěkný nahraju. Snažím se mít přehled o hře a často využívám svoji rychlost bruslení, při samostatném úniku i pomoci v obraně.
V hráčské části je vrcholem olympiáda. V té profesní podpora ženského hokeje u nás i v zahraničí. Ráda bych v budoucnosti byla součástí nějakého realizačního týmu, trénovala a stala se i rozhodčí.
Kdy jste s hokejem začala? Máte svůj vzor?
Vyzkoušela jsem spoustu sportů. Hokej hraju od čtyř let. Ve Všenorech jsem chodila bruslit na zamrzlé sádky s babičkou a dědou. Mamka mě brala na veřejné bruslení do Černošic, prý abych se to trochu naučila. Jenže já jsem uviděla hokejisty, a bylo jasno. K tomu jsem hrála tenis, golf, volejbal, fotbal a zkoušela atletiku. Taky ráda lyžuju.
Vzory nemám. Vždycky jsem se bavila hrou a to mi zůstalo. Třeba se mi podaří k hokeji přivést nějaké další holky a stanu se pro ně vzorem.
Co vás na hokeji nejvíce bere?
Hokej není pro dívku jednoduchá cesta, a kdyby mě nebavil sám o sobě, už bych ho nejspíš nehrála. Je skvělé, že jde o týmový sport. Miluji na něm vše. Ráda trénuju, učím se nové věci, zlepšuju fyzičku a prožívám hru se spoluhráči.
Potkaly vás na ledě nějaké úrazy?
Když hrajete hokej, občas to bolí. Ale až na pár modřin a naraženin jsem žádné zranění neměla. Hra mě vždy pohltí, a i když se něco takového stane, chci znovu co nejrychleji na led.
Bez koho byste celý sportovní koloběh nedala?
Jednoznačně bez podpory celé rodiny, organizačně i finančně jde o poměrně náročný sport. A také bez podpory klubu a všech trenérů, kteří mě vedli. V naší zemi není vždy pravidlem, že se v rozvoji a v přípravě podporují hráčky.
Barbora Prošková (15 let)
– Česká reprezentantka v ženském hokeji, hráčka SK Černošice (v dorostu) a HC PZ Kladno (ženská extraliga).
– Navštěvuje ZŠ Všenory, od září 2022 bude studentkou střední ekonomické školy se zaměřením na sportovní management.
– Ráda jakkoliv sportuje, vaří a peče, poslouchá hudbu, a když je chvilka, lenoší.
