Sean Barry: Do studia jsme se vždycky těšili

Sean Barry úplně vpravo. Foto: archiv S. Barryho

Muzikant Sean Barry, který často vystupuje u Berounky se svou harfou, spolupracuje také se zpěvačkou Lenkou Filipovou. Nedávno získali zlatou desku za CD Oppidum.

V našem kraji jste už dost známý. Jak jste se sem z Anglie dostal?
V roce 1998 jsem byl na hudebním turné s britskou kapelou Ushna. Poslední koncert jsme měli v Drážďanech a jeli jsme přes Prahu. Neměli jsme čas na zastávku, ale viděl jsem krásné město a chtěl jsem se do něj podívat. To se mi podařilo o rok později. Bylo úžasné vidět jinou kulturu, architekturu, historii. Zajímala mě muzika a čeští hudebníci, a tak jsem se jel podívat do Karlových Varů, kde hrál houslista Honza Hrubý, pro mě neuvěřitelný hráč. Po koncertě jsme se seznámili a po pár letech začali spolupracovat. Přes něj jsem se dostal do kapely Dickobrass, Vláďa Merta trio, potkal jsem Honzovu dceru Andreu, která hrála na flétnu, tak jsme se dali dohromady a začali vystupovat jako duo. Bylo to fantastické.

Nedávno jste získal zlatou desku. Jak začala vaše spolupráce s Lenkou Filipovou?
Potkali jsme se v roce 2004. Ptala se mě, jestli mluví správně anglicky. Měli jsme stejné názory na hodně věcí, začali jsme zkoušet a pak i koncertovat. Do jejího repertoáru jsem přivezl některé keltské balady. Lenka je zpívala, jako by je už dávno znala. Pro mě to bylo super.

Kdo vybíral písně na desku a jak dlouho nahrávání trvalo?
Asi čtyři měsíce, následovalo velmi úspěšné turné. Byla to příjemná práce, vždycky jsme se do studia těšili. Písničky jsem vybral a aranžoval já.

Je těžké naučit se hrát na keltskou harfu, kterou ovládáte?
Keltskou harfu jsem dostal v devíti letech. Viděl jsem ji tehdy poprvé v životě. Byl to pro mě atraktivní nástroj, moc se mi líbil. Nejdřív jsem hrál jen jednoduché melodie. Neumím noty, tak jsem zkoušel všechno, co jsem slyšel. Pak mě oslovila velká agentura v Newcastlu a domluvila mi koncerty s kapelami. Můj první koncert v deseti letech sledovalo přes 800 lidí, ale já jsem neměl trému ani nervy. Na pódiu jsem se cítil jako doma. Byl to krásný pocit.

Můžeme se na vás někdy těšit v Dobřichovicích nebo v okolí?
Určitě ano, ale nevím kdy. S Andreou Hrubou hrajeme už sedm let a moc se mi to líbí.

(lh)