DOBŘICHOVICE – Dobřichovický farář a křižovník Josef Hradec napsal kolem roku 1930 knihu, kterou nazval Dějiny Dobřichovic. Jeho rukopis se pak na dlouhá desetiletí ztratil z dohledu, než byl na začátku 21. století nalezen na zdejším úřadě. Pak ovšem trvalo dalších dvacet let, než spatřila světlo nedávno vydaná kniha Dějiny Dobřichovic.
Páter Josef Hradec z rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou působil v Dobřichovicích v letech 1919 až 1933. Bydlel na zdejším zámku, faře, kde také sepsal podrobnou historii Dobřichovic. „Každý, kdo se dějinami naší obce zabývá, nemůže bez Hradce začít,“ napsali o něm Jana Váňová a Václav Kratochvíl v Informačním listě Dobřichovic v červenci 2006. A je to pravda. Kniha je cenným a spolehlivým zdrojem informací o Dobřichovicích a celém tehdejším panství křižovníků. Jsou tam údaje o vesnicích i složení obyvatelstva. Páter Hradec měl totiž jako člen řádu přístup do všech knihoven a archivů. Věděl, kde a co hledat. Křižovníci měli vše velmi dobře zmapované.
Knihu Dějiny Dobřichovic jazykově upravil Václav Kratochvíl a vydal ji Jan Neubert díky grantu města Dobřichovice. Doslov a poděkování sepsal Jan Syblík a vzpomínky Zdeněk Havlík a Marie Lauschmannová.
Kdo byl Josef Hradec?
Farář Hradec se do Dobřichovic nastěhoval v roce 1919 a záhy se stal velkou zdejší osobností. Byl to vzdělaný a pilný člověk, výborný hudebník, zpěvák a společník. Často chodil mezi lidi i na pivo, například do restaurace Na Staré poště. Stal se velmi oblíbeným. V předmluvě k jeho Dějinám Dobřichovic se mimo jiné píše: „Pro svou srdečnou povahu byl ctěn a vážen všemi svými farníky, pro každého měl milý úsměv a dobré slovo. Zasedal ve stolové a hudební společnosti Chumáč, rád se pobavil a zasmál, měl rád děti a ony jeho.“
Podle vyprávění pana Františka Běhounka, jehož prarodiče počátkem třicátých let také na faře bydleli, měl však o zdejší faru zájem arcibiskupský vikář Strnad. Jelikož byl hodnostně vyšší, dostal ji, i když většina dobřichovických farníků stála za farářem Hradcem. A tak Hradec musel v roce 1933 odejít. Byl přeložen na faru v Tursku, kde v roce 1938 zemřel. Podle pamětníků se mu po Dobřichovicích hodně stýskalo.
„Vždy když o páteru Hradcovi slyším, všichni ho chválí a mluví o něm moc hezky. Podle jeho současníků to byla skutečně zajímavá postava, úžasný, laskavý a chytrý člověk, muzikant. Učil i ve škole náboženství. Dozvěděl jsem se, že psal o kytičkách. Začal studovat přírodovědeckou fakultu, ale prý mu to po roce nadřízení zakázali, protože farář a vysoká škola se neslučují. Kléru se zřejmě celkově nelíbil, asi byl příliš volnomyšlenkářský a chytrý, církev nikdy nedovolila dělat někomu to, co se jí nelíbilo,“ vzpomíná na faráře jeden z „otců knihy“ Jan Neubert.
Kniha vydaná díky kolu
Zajímavý je také příběh, který se k vydání knihy váže. Jan Neubert se k ní totiž dostal velkou oklikou. „Corpus delicti mám ve sklepě v dílně: kolo, které mě dovedlo k páteru Hradcovi. Našel jsem ho na skládce při sběru železného šrotu někdy kolem roku 1990. Je to speciální kolo, monotrubka, vyrábělo se jen v roce 1913, bylo bez blatníku, bez sedla… Tušil jsem, že je to něco zvláštního. Když mě z okna viděl pan Jungmann, vzal mě na dvůr, kde měl schované všechny komponenty. Řekl mi, že kolo patřilo páteru Hradcovi, který tady na faře sloužil. V roce 1933 odešel bez něj,“ říká Jan Neubert.
Kolo pak Jana Neuberta dovedlo k přemýšlení o ztracené knize. Štos papírů s krásným rukopisem se nakonec našel na úřadě a pan učitel Jan Syblík na hodinách informatiky s 57 žáky zdejší školy přepsal historii do elektronické podoby. „Později jsem knihu odnesl kamarádovi Davidu Pohribnému, geniálnímu grafikovi. Seznámil jsem ho s Vaškem Kratochvílem, ten ji upravil po stránce češtiny. A město Dobřichovice nám na ni dalo grant. Trvalo skoro rok, než jsme ji dali dohromady. A tady je výsledek,“ dodává Jan Neubert.
