BRDY – Do světových médií se letos v březnu dostali bobři, kteří na Padrťských rybnících vytvořili svou hrází mokřad, a ušetřili tak státu zhruba třicet milionů korun za připravovaný projekt. Turisticky velmi oblíbeným rybníkům ve středních Brdech dala název dnes již zaniklá obec Padrť. Ještě na konci 19. století v ní žilo na šest set obyvatel!
Podle historiků byla tato oblast Brd osídlena již ve 14. století. Přímý záznam o vzniku rybníků sice neexistuje, ale zmiňuje je urbář z roku 1565. Podle spisovatele a znalce Brd Jana Čáky je založil bohatý úředník Florian Gryspek z Gryspeku, majitel mirošovského a rožmitálského panství.
Nová víska u vody
Ve druhé polovině 16. století vznikla u hráze Dolejšího Padrťského rybníka vesnice Padrť. Její název zřejmě vychází ze slova drtit či podrtit. Podle odborníka na toponomastiku Antonína Profouse mohl být název odvozen podle hojně se tu vyskytujícího polámaného dříví. Jiná verze hovoří o zpracování železné rudy, která se před vsazením do pece k vytavení rozmělňovala na padrť. V roce 1753 stála v obci vysoká pec a pět hamrů. Hořejší i Dolejší Padrťský rybník sloužily jako zásobárna vody pro jejich pohánění.
Výroba železa přilákala do Brd mnoho dělníků s rodinami. V roce 1838 stály v Padrti kromě hamrů i škola, hostinec, mlýn, hájovna, 45 domů se 425 obyvateli. Roku 1874 jejich počet dosahoval již šesti set. Kromě Padrti existovaly v okolí rybníků další vísky: Zaběhlá, Kolvín, Velcí a Hrachoviště.
Lokalita vyhledávaná celebritami
Ještě v 18. století představovalo Podbrdsko hlavní železářskou oblast v Čechách. Ne však na dlouho. Padrťské pece vyhasly na počátku dalšího století kvůli nedostatku dřeva a nástupu uhlí. Malebné okolí Padrti se na přelomu 19. a 20. století stalo vyhledávaným cílem turistů a skautských táborů. Mířily sem i slavné osobnosti: spisovatelka Růžena Jesenská, básníci Karel Toman, Vladimír Holan či divadelní herec Eduard Vojan. Přímo v Padrti vznikla stanice Klubu českých turistů i letní kuchyně pro sezonní turisty.
Návštěvníky vystřídali vojáci
Do hledáčku armády se tato oblast poprvé dostala již po skončení první světové války. Bylo zapotřebí vycvičit vojáky. Když se v první polovině 20. století rozhodovalo o vybudování dělostřelecké střelnice v Čechách, byl pro výcvikové účely zvolen právě prostor málo osídlených středních Brd. Dne 19. 5. 1930 dopadly na tamní cílové plochy první dělostřelecké granáty a byl vyhlášen absolutní zákaz vstupu. Obcí bezprostředně kolem rybníků se omezení netýkalo. Zatím. Vše se změnilo se začátkem druhé světové války a s příchodem německé armády. Němci se rozhodli původní střelnici rozšířit. Roku 1940 se obyvatelé Padrti, Kolvína, Zaběhlé a několika dalších míst dozvěděli, že do konce roku 1941 musí svá obydlí opustit. Zůstat mohlo jen několik lesních zaměstnanců a povozníků. Do konce roku 1942 bylo vystěhováno 2 429 lidí.
Smutný návrat a finální stěhování
Po osvobození se lidé do svých domovů mohli vrátit. Někteří je ale nalezli zničené a zpustošené. A jen co se jim je podařilo opravit, přišla další rána. V roce 1949 byl vydán zákon, který zmiňované obce včlenil do nově vzniklého vojenského újezdu Brdy. A o dva roky později se rozhodlo o jeho rozšíření. To byl pro Padrť, Zaběhlou, Kolvín a Hrachoviště definitivní konec. Přibližně 1 250 obyvatel je muselo opustit. Za své nemovitosti a pozemky dostali velmi nízké částky, jež navíc brzy znehodnotila měnová reforma. S těmi, kdo protestovali, se komunisté vypořádali po svém.
