Výtvarnice a grafická designerka Andrea Borovská miluje místo, kde bydlí se svojí rodinou. V době lockdownů bylo pro všechny hezkým útočištěm. Čas trávili pospolu, ale také rozvíjeli vlastní různorodé projekty, které je spojily prakticky s celým světem.
Kde žiješ a co se ti u nás v regionu líbí? Je nějaké místo, které zde ráda navštěvuješ?
Letos je to 25 let, od chvíle, kdy jsme našli to nejkrásnější místo k životu, které si umím představit. Původně to byl čelední domek, který patřil k Fürstenberské hájovně v Křivoklátských lesích. V něm s rodinou spokojeně žijeme a tvoříme, ale je to samozřejmě spousta práce a pokud člověk na chvíli poleví, příroda se mu rychle stěhuje do domu. Popínavé rostliny prostrkují šlahouny do oken a pod prahem, ptáčci, vosy a sršni chtějí bydlet s námi pod jednou střechou a o divočácích, kteří si dělají nárok na naši zahradu, ani nemluvím.
Většinu svých pracovních dní pobývám v Berouně, kde učím výtvarný obor na Základní umělecké škole a s mužem zde máme i výtvarné studio. Beroun je příjemný svým lidským měřítkem, pěšky dojdete všude za chvilku, cestou potkáte spoustu známých tváří, takže se tu cítím jako ve svém teritoriu. Díky mému muži, který je v berounském zastupitelstvu, sleduji situaci a dění na radnici a ve vedení města. Mám takový pocit, že občan, kterému na „jeho“ městě záleží, musí být stále ve střehu a sledovat, co je ve městě plánováno. Leckdy jsou to velmi zásadní zásahy do života a funkce města, změny územního plánu, výstavba bydlení nebo škol. Zásadní projekty, které mají vliv na život v Berouně, jsou většinou občanům předkládány jako hotová věc a často za nimi stojí touha po zisku nebo vlastní prospěch, nikoli blaho obyvatel města. Jako takový aktivní „hlídací pes“ pracuje nově ve městě spolek Berounská zeleň, za kterým stojí mnoho mladých lidí, kterým není lhostejné, co naše město v budoucnosti čeká a jak se v něm bude žít.
Na čem právě pracuješ, co chystáš?
Po téměř roce distanční výuky výtvarného oboru na ZUŠ jsem si alespoň na čas užila své žáky a studenty „na živo“. Teď během prázdnin chystám výtvarné téma pro příští školní rok a především letní malířský plenér, na který již pravidelně vyrážíme se staršími žáky koncem prázdnin. Letos nás čeká týden v divočině u Skryj, věnovat se budeme krajinomalbě. Před časem jsem dokončila omalovánky pro Králův Dvůr, nové logo pro místní firmu, se kterou spolupracuji již řadu let a nyní pracuji na návrhu loga pro muzeum do výběrového řízení. Když mne popadne tvůrčí nálada, postavím se k malířskému stojanu nebo zkouším vyrobit třeba ruční papír nebo grafické tisky.
Co ti poslední rok dal a vzal?
Naštěstí mi vůbec nic nevzal. Kvůli protiepidemickým opatřením jsme celá rodina (táta, máma a tři děti) pracovali a studovali z domova. Každý se ponořil do svých aktivit a když to vypadalo, že by měl někdo mít špatnou náladu, vyrukovala jsem s předem připraveným plánem pro každého. Na jaře jsme vyklízeli okolní les od zbytků po kůrovcové těžbě a připravovali dřevo do krbu, pak jsme stavěli skleník a šlo nám to společně skvěle. Každé z dětí se vrhlo do svých projektů. Starší syn napsal diplomovou práci a pak ještě i tu doktorandskou. Mladší syn se pustil do středoškolské odborné činnosti, naprogramoval a sestrojil robota, se kterým vyhrál krajské a uspěl i v národním kole. Online komunikace a výuka mu umožnila soustředit se na jeho studijní priority, programování a cizí jazyky. Dcera připravovala v rámci studia na gymnáziu rozhovory a podcasty s osobnostmi z oblasti médií např. Martinem Řezníčkem a Erikem Taberym. V rámci práce pro Erasmian european youth parliament komunikovala od nás z lesa se studenty z celé Evropy. Jsem na děti velmi hrdá, s nastalou situací se vypořádaly velmi aktivně a dokázaly využít „jinou“ dobu pro své vzdělání. Moje stmelovací a plánovací úloha snad zafungovala a každodenní vaření a pečení jsem si užívala s audioknihou v uších. Díky online výuce se ze mě stal tak trochu youtuber, natočila jsem mnoho videí s výtvarnými technikami a úkoly pro své žáky a studenty. Z obrazů a výtvorů, které mi posílali elektronicky, jsem sestavovala videoknihy, které sledovali na sociálních sítích žáci i rodiče. Při běžné výuce vidí jen práce svých dětí, ale takto měli rodiče možnost porovnání a mnohokrát poslali své obrazy i mladší sourozenci, kteří nejsou mými žáky, nebo dokonce babičky a maminky. Výuka na dálku přinesla několik „zlepšováků“, které si rozhodně ponechám i do následují práce s dětmi.
Velkým dárkem byl letošní úspěch devíti studentů, které jsem připravovala na talentové přijímací zkoušky na střední umělecké školy a kteří byli přijati, někteří dokonce na dvě školy.
Na co bych se tě ještě měla zeptat?
Co mi v poslední době udělalo největší radost a přineslo mi spoustu energie a tvůrčího nadšení. (smích)
Delší dobu jsem nosila v hlavě myšlenku na uspořádání výtvarné soutěže pro děti, ale také pro jejich učitele a amatérské výtvarníky. Své plány a nápady většinou promýšlím při vyjížďce na koni, a tak jsem se jednou vrátila z lesa a rovnou jsme se s mužem pustili do realizace, založili spolek výtvarníků Čímtačára a uspořádali výtvarnou online soutěž. Kompletní online průběh, a také inspirativní téma soutěže „bludiště“ vyvstalo jako reakce na aktuální kovidovou situaci. V našem studiu jsme naprogramovali webovou galerii pro nahrávání soutěžních obrázků, pozvala jsem k účasti obrovské množství škol, výtvarných kroužků a organizací, ze svých spolužáků z uměleckých škol sestavila odbornou porotu. Do soutěžní online galerie bylo nahráno během tří měsíců úžasných 2706 obrazů od žáků různých typů škol, učitelů i amatérských výtvarníků z České republiky, ale i Slovenska, Indie, Brazílie a Německa. Odborná porota pracovala rovněž výhradně online a také ceny, diplomy a pamětní listy putovaly k oceněným online. Díky kulturnímu grantu od města Beroun a osvíceným sponzorům z řad prodejců a výrobců uměleckých potřeb se podařilo zajistit ceny ve formě dárkových kuponů na nákup výtvarných potřeb. Velkou radost nám udělal také zájem psychologické poradny Terapie Beroun, která si vybrala některé ze soutěžních prací pro výzdobu své ordinace v Berouně, práce dětí ve formě velkoformátových tisků, tak dostaly i rozměr užitého umění. Reakce od učitelů a rodičů nás těšily a posilovaly ještě dlouho po vyhlášení vítězů. Soutěž se stala pro učitele, žáky a studenty motivací k tvorbě v podivné, odloučené době a přinesla i mnoho inspirace do dalšího tvoření. Příští rok se pustíme do druhého ročníku také online, ale doufáme, že výtvarné práce již nebudou vznikat v distanční výuce, ale v tvůrčí atmosféře školních ateliérů a dílen.
Kdo je Andrea Borovská
výtvarnice, grafická designerka, učitelka výtvarky na ZUŠ, narozená v Praze
- střední odborná škola výtvarná Hollarka Praha
- vysoká škola umělecko-průmyslová Praha obor grafický design a plakát
- studijní stáž na Accademia delle belle Arti Florencie, Itálie
- grafik na „volné noze“ v reklamních agenturách a studiích v Praze
- od roku 2000 rodinné výtvarné studio MachArt v Berouně
- od roku 2011 učitelka a vedoucí výtvarného oboru ZUŠ Beroun (2014-2020 zástupkyně ředitelky)
- lektorka kurzů přípravy na střední umělecké školy
(kuku)