Nejzajímavější pohlednice

MUDr. Jindřich König je dlouhá léta aktivní v řevnickém dění. Vedle mnohaleté činnosti v LTC Řevnice napsal knihu o historii řevnického tenisu (2002), je editorem Almanachu Řevnic (2003), autorem publikací o řevnické plovárně (2011) a řevnickém náměstí (2012). Jako místní historik a patriot dlouhodobě spolupracuje s městem Řevnice jako předseda místní Letopisecké komise a svými články o historii Řevnic a zdejších významných osobnostech pravidelně obohacuje obsah městského časopisu.  V a době seznamuje s historií Řevnic i řevnické děti, pro které pořádá vlastivědné procházky. Je ovšem také filatelistou a sběratelem pohlednic.

Jak jste se dostal ke sbírání pohlednic?

Řekl bych, že k tomu byly asi dva důvody. Za prvé naše staré rodinné pohlednice a fotografie, a pak mě přesvědčil známý řevnický sběratel pan Jiří Štefánek, abych se šel podívat na sběratelské burzy, které se v Praze konaly. Dalším důvodem byl i můj zájem o poutní místo Skalka – a to ještě v době, kdy nebyla rekonstruovaná a hrozilo její zničení. Byla to potenciálně neexistující lokalita. Říkal jsem si, že tu nádheru zachovám alespoň v pohlednicích. Mám na Skalku i osobní vzpomínky, protože jsem tam jako malý kluk několikrát o Velikonocích bydlel s babičkou v lesním hotelu Skalka.

Jak dlouho sbíráte pohlednice?

Nesbírám je nijak zvlášť intenzivně, ale zabývám se jimi pětadvacet až třicet let.

Změnilo se sbírání pohlednic za uvedenou dobu?

Dříve se o ně zajímal málokdo a staré pohlednice byly běžně k dostání. Byly to korunové záležitosti, dnes je to někdy i stokrát víc. Je pravda, že pohlednice jsou zajímavým dokladem života i staveb v minulosti.

Specializujete se na nějaké téma?

Sbírám Řevnice, protože zde bydlím. Zajímám se o Skalku. Mám také tenisové pohlednice a fotografie, sbírku vánočních pohlednic a ještě kolekci s tematikou naší nejvyšší hory Sněžky. Na Sněžce je už léta poštovní úřad (dokonce tam byly úřady dva – jeden rakouský a jeden pruský, Sněžka byla totiž vedena také jako nejvyšší hora Pruska).

Myslíte si, že se zájem o sbírání pohlednic snížil, podobně jako se to stalo ve filatelii?

To je těžká otázka. Podle různých nabídek na internetu lze snad říci, že se zájem zvýšil. Ale je to už bohužel otázka obchodu.

Publikujete informace a zajímavosti z vaší sbírky?

Do řevnického časopisu Ruch připravuji seriál Řevnice na starých pohlednicích, letos v prosinci vyjde už jubilejní, sté pokračování. Popud k tomu mi dal pan Barták, malíř, který v Řevnicích bydlí. Kromě toho jsem měl několik výstav, v posledním období například expozici vánočních pohlednic v Modrém domečku. Ze své sbírky jsem rovněž zveřejnil pohlednice v publikacích týkajících se řevnické plovárny a náměstí Krále Jiřího z Poděbrad (tu si mohou zájemci ještě koupit v Modrém domečku).

Jak vzpomínáte na pana Jiřího Štefánka?

Pan Štefánek byl bezesporu největším sběratelem pohlednic v našem regionu. Jeho sbírka čítala několik tisíc kusů. Je jen škoda, že zůstala badatelsky nevyužita.

Jste pyšný na nějakou zajímavost ze své sbírky?

To si netroufám odhadnout. Nic mě nenapadá, možná bych jen dodal, že pro mě jsou asi nejzajímavější ty pohlednice, které jsem zdědil po svém otci a dědečkovi. Jsou to rodinné památky.

Co byste poradil začínajícím sběratelům?

Snad jen to, že v začátku sbírání by se zájemce vždy měl zaměřit na nějaké téma. Pravda je, že řada pohledů je běžná, pak jsou však skupiny, které obvyklé nejsou – a to stojí peníze. Důležitá je vytrvalost a také pečlivé pořádání sbírky. Sběratel by měl podle mě pohlednice nejen sbírat, ale současně se zajímat i o problematiku s pohlednicemi související (o to, co je na nich zobrazeno) a o zajímavosti se podělit  s ostatními.

Děkuji za rozhovor.

Tomáš Hromádka