„Dne 19. ledna 1132 dlel pan biskup Menhart ve vsi Chuchli a jednoho dne za soumraku stal se div neslýchaný a velmi hrozný.
Když totiž, zmožen jsa již dřímotou, vstoupil na lože a jeho sluhové stáli u něho, najednou zazněl jim v sluch strašný hřmot, jako by vycházel z jeskyně a blížil se k jeho domu. On, nevěda si rady, seskočil s lůžka a jako u vidění se přitiskl ke zdi u komína. A hle! Úžasně velký kus skály, valící se s hory, porazil dvě zdi i lůžko biskupovo a tam se zastavil. Tak vyvázl biskup bez úrazu. Amen.“
Zázrak, zaznamenaný v letopisech kanovníka vyšehradského z roku 1132 má již váhu historické události. Znal ji i básník Jaroslav Vrchlický. Na zázračná místa dnes vede žlutá turistická značka. Dodnes však tady vládnou tajemné a léčivé síly, které vytvářejí zvláštní romantickou a tajemnou atmosféru v tomto chuchelském zákoutí.
Od posvátného háje k prameni
Odpradávna zde bujel posvátný listnatý les, dnes přírodní rezervace Chuchelský háj. Rozkládal se na stráních a temeni geologicky unikátních skal, s dalekým rozhledem do celé údolní nivy, vytvořené pod soutokem Vltavy s Berounkou. V tomto rozsáhlém dubovém a habrovém háji se skrýval Mariánský pramen, takzvaná zázračná studánka, jejíž voda se o několik desítek metrů níže spojovala s potokem Čertova strouha. Přesně v tradici pohanské „spolupráce svatého s klatým“ protékají spojené vody Mariánské studánky a Čertovy strouhy svorně od západu k východu strmým údolíčkem nad výraznou geologickou poruchou. Tyto podzemní pukliny se projevovaly množstvím dalších pramenů, pronikajících do řečiště Čertovy strouhy. Právě její agresivní voda, prýštící z vápencových skal silurského a devonského stáří, má v sobě rozpuštěno velké množství uhličitanu vápenatého, který se v podobě dvou rozsáhlých travertinových lavic usazoval v dolní části koryta. Na nich pak byly později postaveny lázně. Jejich předchůdcem, zde pod hájem a skalnatým úbočím, bylo další mystické obřadní místo, kde byl počátkem křesťanství vybudován románský kostelík zasvěcený Narození Panny Marie, což byl obvyklý postup při pokřesťanšťování dávných pohanských svatyní.
Vznik lázní a hojivá voda
Chuchelský Mariánský pramen vytéká z kamenné jeskyňky, pietně upravené ve druhé polovině 18. století; vodu lze volně nabrat z trubky o desítky metrů níže. Odedávna lidé putovali k této proslavené studánce, u níž došlo k mnoha náhlým vyléčením: údajně tato zázračná voda vyplavuje z těla toxiny, jedy, těžké kovy a hojí oční záněty. Zřejmě měl pramen a jeho okolí na nemocné skutečně pozitivní vliv, vždyť podle zápisu ve zbraslavské kronice nechal v roce 1729 zázračnou mariánskou vodou vyléčený polský šlechtic vystavět na návrší nad Chuchlí, při bývalé cestě z Pražského hradu do zbraslavského kláštera, výstavný poutní kostel. Podle pověsti tudy chodíval i svatý Jan Nepomucký do Zbraslavi, proto byl kostelík zasvěcen tomuto světci. Zázračnou vodu si prý z Mariánského pramene nechala posílat i císařovna Marie Terezie. Jestli zdejší voda léčila, necháme stranou, v každém případě byla chutná. Dnes zde lidé hledají především léčení duše – tak, jak jasnozřivě ztvárnil nadčasovou myšlenku duchovní relaxace velký básník předminulého století Jaroslav Vrchlický v závěru své Legendy chuchelské:
Jatému divným kouzlem hned zarosil se zrak, a z duše mojí prchal zlý pochybnosti mrak, můj smutek bez příčiny jak mlha v slunci tál, když starou tuto pověst jsem v útěchu si psal…
Volně podle připravované knihy Otomara Dvořáka Tajemná a léčivá místa mezi Prahou a Plzní připravila Marie Holečková