Zhruba čtyři desítky let celoročně patří k dolní Berounce labutě. I když se v zimě stěhují podle toho, kde jim řeka a také lidé nabízejí nejvíce potravy, pokaždé některé páry při vycházce kolem vody potkáte. Za labutěmi i dalšími ptáky, kteří v zimě naši řeku potřebují, jsme se vydali s ornitologem Františkem Pojerem z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Labuť bývala ještě v polovině minulého století poměrně vzácný pták, ve volné přírodě byste na něj nenarazili. Zato dělala parádu v zámeckých parcích. Postupně se jí zalíbilo i ve volné přírodě, v 70. letech už je lidé běžně chodili krmit třeba v Praze mezi mosty Železniční a Františka Palackého, kam se slétaly v dobách, kdy jejich oblíbené rybníky v zimě častěji zamrzaly. Dolní tok Berounky, kde je řeka pomalejší, si tito krásní vodní ptáci zamilovali někdy v 80. letech minulého století a dnes by byla spíš smůla, kdybyste na nějaký pár při své chůzi kolem řeky nenarazili vůbec. Pokud se tvoří led, stahují se k soutokům. Například v Berouně, kde se vlévá Litavka do Berounky, k jezům, jichž je třeba jen mezi Mokropsy a Berounem hned pět. V zimě se rády drží také tam, kam je lidé chodí přikrmovat, například u černošicko-mokropeské pláže. Letos v prosinci jich lidé pozorovali nejvíce pod řevnickým jezem. Samce od samice rozeznáte podle většího hrbolu nad zobákem a celkově mohutnější stavby těla. Loňská mláďata jsou zbarvena do hněda.
Odborník krátce po setkání upozorňuje: „Labutě ani další vodní ptáci naše přikrmování v zimě vůbec nepotřebují, i když zvláště v silných mrazech nepohrdnou, což si lidé často vykládají jako vděk.“ Pokud jim chcete přilepšit, pak rozhodně nenoste zbytky jídla, nic kořeněného, slaného, sladkého ani mastného, plesnivého či zkaženého nebo ostrého, co by ptákům mohlo poranit jícen. „Pečivo je vhodné maximálně jako doplněk k jiné potravě, protože je pouze snadným, ale z hlediska výživy nijak hodnotným zdrojem energie,“ upřesňuje ornitolog.
Pokud si myslíte, že v zimě plavou po Berounce maximálně jen kachny a nějaká ta labuť, můžete být mile překvapeni. „Běžně spatříte lysku černou s typicky bílou skvrnou nad zobákem, potápku malou, výjimečně také slípku zelenonohou, jež má brčálově zelené nohy. Na řece se až v posledním desetiletí natrvalo usídlila rybožravá kachna morčák velký. Samce poznáte podle bílých per na křídlech, samice je hnědá, oproti běžné kachně divoké nemají tak placaté zobáky. Občas v zimě k Berounce ze severu zaletí hvízdák euroasijský nebo černobílý hohol severní. Ze západní Evropy se k nám dostala také invazivní husice nilská. Je větší než kachna, bývá v páru a kolem očí je zbarvena do červena. A protože je podobně jako labutě nesnášenlivá, vytlačuje ze svých lokalit naše kachny,“ popisuje František Pojer.
U břehů Berounky nelze přehlédnout volavku popelavou, číhající na svou kořist. „Vzácně sem může zaletět na návštěvu z Rakouska nebo Maďarska, kde hnízdí, také volavka bílá,“ pokračuje ornitolog a ukazuje na stromy obalené houfy černých kormoránů. „Kormorán velký se živí rybami, ale u nás na Berounce nehnízdí, přilétá sem na zimu ze severní a západní Evropy.“
S dalekohledem na drobné ptactvo
Pokračujeme z Hlásné Třebaně neoznačenou pěšinou podél levého břehu Berounky až ke karlštejnskému jezu a konečně se hodí, že jsme poslechli doporučení a vzali s sebou dalekohled. Můžeme mít štěstí na drobné ptactvo poletující po stromech v okolí řeky.
Kromě běžných sýkorek koňader, modřinek a nejmenší z nich babky tu podle Františka Pojera můžeme v zimním období spatřit brhlíka šplhajícího po stromech hlavou dolů, pěnkavu, vzácně také zvonka, stehlíka a dlaska, hejna malých čížků nebo mlynaříka dlouhoocasého, výjimečně i konipasa horského, hejno barevných brkoslavů s chocholkami, kteří si rádi pochutnají na jablkách opomenutých na stromech. K zastižení bývá i strakapoud či příbuzná žluna zelená, jak buší zobáky do stromů. A samozřejmě krásně barevný ledňáček říční. „Vysoko nad řekou a přilehlými skalami může kroužit i káně lesní, při velkém štěstí sokol stěhovavý, dokonce také orel mořský, pokud sem zaletí chytat ryby,“ vyjmenovává náš průvodce a dodává, že kdybychom se vypravili proti proudu řeky až ke skalám mezi Srbskem a Berounem, máme pátrat po vzácném zedníčku skalním. „Vypadá trochu jako štíhlý vrabec, ale když letí, svítí fialově-červenými křídly. Tradičně do Česka přilétá na zimu z Alp na Pálavu, ale objevil se už i u Berounky. Leze po skalách a vybírá ze škvír pavouky a jinou drobnou potravu.“
Pokud se vám při procházce setmí, možná vás pozdraví sovy: vysokým trylkem puštík obecný a hlubokým basem výr velký.
Dříve než vyrazíte sami, udělejte si čas na komentovanou procházku s ornitologem Františkem Pojerem. Povede ze Zadní Třebaně ke Klučickému mlýnu v Karlštejně. Koná se 7. února. Sraz je u vlakového nádraží v 9 hodin po příjezdu vlaků.