Míří-li našinec do Chorvatska, většinou jede k moři. Počátkem července se do země tisíce ostrovů vydala i dvacetičlenná delegace z dolního Poberouní. Členové kapely Třehusk a hlásnotřebaňského Art Clubu Ferdinand ale zamířili do vnitrozemí, ke krajanům v Dolanech a Daruvaru. Právě zde žije nejpočetnější skupina chorvatských Čechů.
Kde se tam vzali? Počátky naší komunity jsou spojeny s vyhnáním Turků a vytvořením nové hranice podél Sávy a Dunaje. Na jih císařství se Češi začali ve větší míře stěhovat od poloviny 18. století za vlády Marie Terezie. Ta se snažila osídlit pusté oblasti ve Slavonii, jíž procházela takzvaná Vojenská hranice a po bojích proti Turkům byla poměrně málo obydlená a zpustlá. Po roce 1750 byli vítáni přistěhovalci z Čech, Rakouska, Německa, Itálie a Maďarska, kteří měli napomoci hospodářskému rozvoji.
Čechy lákaly pobídky
Zhruba od poloviny 19. století nabylo vystěhovalectví z českých zemí masovější podoby. Stěhovaly se sem stovky českých rodin. Tuto vlnu vyvolala rozsáhlá kampaň v tehdejším tisku, který Slavonii vykresloval jako zemi zaslíbenou. Kolonisty lákala různými výhodami i chorvatská šlechta. Na Daruvarsko přicházeli Češi především na pozvání hraběte a majitele daruvarského a pakrackého panství Isidora Jankoviče (1789–1857) a později jeho syna Julia.
Češi území postupně osidlovali. Nejprve jako strážci, později zejména kvůli půdě, kterou postupně zúrodňovali. Tak v Chorvatsku vznikla v roce 1825 i první česká obec Ivanovo Selo. Další ryze českou vesnicí, kde Češi převažovali nad místními, je Končenice. „Přistěhovalci před rokem 1867, tedy před rakousko-uherským vyrovnáním, získali po přistěhování automaticky nový domovský list. Přistěhovalci po tomto roce zůstali příslušnými do země, odkud se vystěhovali. Po roce 1918 se pak čeští přistěhovalci dělili na dvě velké skupiny podle občanství, které jim bylo uděleno: jihoslovanští a českoslovenští státní občané,“ uvádí se v knize Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě.
Při sčítání roku 1880 žilo v Chorvatsku 14 584 Čechů, k letopočtu 1900 bylo na území dnešního Chorvatska 31 588 obyvatel hlásících se k české národnosti. Nejvíce se jich usadilo v západní Slavonii, kde vytvořili asi třicetikilometrový pás mezi řekami Sávou a Drávou a zabydleli se v obcích Daruvar, Dolany, Lipovec, Velké a Malé Zdence a dalších. Některé obce osídlené Čechy byly označovány v pramenech jako Boemische Colonie a starousedlíci je nazývali Pemie, Ivanovu Selu se tak říká dodnes.
V Chorvatsku jako doma
Během druhé poloviny 19. století Češi začali v nyní velmi populární turistické destinaci rozvíjet spolkový život. Postupně zakládali organizace, které měly za úkol sdružovat českou menšinu. Tak vznikaly České besedy. Jedna z prvních byla po Záhřebu a Dubrovníku ustavena roku 1907 právě v Daruvaru. Cílem bylo setkávání krajanů, udržování tradic, čtení českých knih, hraní divadla. Začaly fungovat i české školy, v době největšího rozkvětu jich v Chorvatsku působilo dvacet dva. Od roku 1922 mají v Daruvaru základní školu J. A. Komenského, která spolu se ZŠ J. Růžičky v Končenicích funguje dodnes. Česky se ovšem mohou děti učit i v dalších místních školách. Na většině míst se tu stále domluvíte naším rodným jazykem.
Zlatavý mok nechybí
V Daruvaru sídlí i Svaz Čechů v Chorvatské republice, česká mateřská škola Ferdy Mravence. V sousedních Dolanech Češi vytvořili úspěšný divadelní soubor, na mnoha soutěžích získává nejvyšší ocenění. Funguje tu taneční skupina Dolanka, pěvecký sbor Berušky i dechovka, jež právě v červenci oslavila padesát let svého trvání. Stovky krajanů se sem pravidelně sjíždějí na vyhlášené dožínky nebo Dny české kultury spojené s tzv. Kuchařskou vitráží.
Kromě toho tu Češi zanechali i výraznou pivní stopu: v Daruvaru založili pivovar Staročeško, a to již roku 1840. Je tak nejen starší než vyhlášený plzeňský Prazdroj, ale jde dokonce o vůbec nejstarší pivovar v Chorvatsku.