DOBŘICHOVICE – Velmi zajímavá výstava s názvem Four bude probíhat od 14. srpna v galerii Bím bar & Lounge v Dobřichovicích. Své autorské šperky tu bude vystavovat pražská Resonance Gallery. Vernisáž výstavy se uskuteční v neděli 13. srpna v 18 hodin. Jedním z autorů šperků je Petr Vogel, který nám prozradil, co je vlastně autorský šperk. A nejen to.
Pane Vogele, jaká výstava se chystá v Dobřichovicích? Co tam lidé uvidí?
Tvorbu čtyř výtvarníků současného šperku pod záštitou Resonance Gallery. Jedním z těchto autorů je i Anežka Váňová, která výstavu iniciovala a domluvila prostor v Bím galerii. Návštěvníci tak mohou navštívit výběrovou instalaci výtvarného média, které svým charakterem bilancuje na pomezí sochy a užitého umění. Konkrétně vystavujeme spolu s dlouholetým přítelem Karolem Weisslechnerem, s kolegyní Pavlínou Urbanovou, s kterou spolupracujeme na náplni a organizaci galerie, a s již zmiňovanou Anežkou Váňovou.
Anežka Váňová: Já jsem studovala u Petra Vogela autorský šperk v Plzni. Jednou jsme seděli s tátou Petrem u Bíma a z povídání vyplynulo, že by bylo zajímavé udělat u nás v údolí autorskou výstavu šperků, která tady nikdy nebyla. Petr má v Praze úžasnou galerii Resonance, takže jsem ho oslovila, a s ním také Pavlínu Urbanovou a Karola Weisslechnera.
Na výstavě budou šperky, nebo ještě něco jiného?
Ano, šperky a fotografie. Výstavní prostor je poměrně malý. Lidé budou moci vidět instalaci čtyř autorů, ve čtyřech kompozičně spojených vitrínách. Nakonec je to o čtyřech názorech a čtyřech přístupech tvorby.
Co je to vlastně autorský šperk? Jaký je rozdíl mezi ním a šperkem?
Většinou lidé vnímají šperk jako ozdobu v podobě snubních prstenů, náušnic, řetízků v rámci běžné komerční nabídky. Přirozeně si tak neuvědomují, že nás šperk provází již od nepaměti. Např. když se poprvé ozdobili Adam s Evou fíkovými listy. Karol rád používá příměr náramku s označením jména v porodnici.
Rozdíl mezi tzv. autorským a komerčním šperkem? Za každou prací je nějaký autor. Ten rozdíl se týká především v možnosti umu, názoru, technologické rozmanitosti či materiálové nabídky. Autorský šperk má pro mne tu krásnou vzácnost solitérních originálů, které si je každý autor v rámci umělecko-řemeslných výstupů a hledání vlastní autenticity sám schopen vytvořit.
Co je pro vás šperk?
Vždy jsem říkal jedním slovem Radost. A jsem rád, že je tomu tak doposud.
Vy ale neděláte jen šperky?
Nedělám, poslední větší realizací byly ozdoby na Tóru Velké synagogy v Plzni, také hejtmanské řetězy Karlovarského a Plzeňského kraje, proděkanské řetězy FDU-LS… A téměř 30 let jsem působil jako vysokoškolský pedagog. Nejprve na VŠUP v Praze a poté na ZČU v Plzni.
V rámci diplomové práce jsem zpracovával projekt v Krušných horách, kde jsem chtěl upozornit na to, v jak v dezolátním stavu jsou malé kapličky, křížky a sošky. Na každé torzo jsem vyrobil atypicky rozměrnou vitrínu. Apeloval jsem tím na alarmující stav kulturního dědictví a hodnot. S tímto projektem větších krajinných objektů začaly současně vznikat i malé tzv. vitrínové šperky. Začal jsem díky tomu používat plexisklo, na tehdejší dobu ve šperkařství velmi netradiční materiál.
Jaký materiál nejraději používáte?
Bakelit, epoxid, plexisklo, lukoprén, zlato, stříbro, drahé kameny, ocel, papír, i použitá mýdla…
Vždycky v tom je myšlenka a nějaký příběh?
Ano. Například v období, kdy jsem zpracovával různá přísloví a pořekadla, jsem vytvořil náramek „Svině zůstane sviní, by na sobě zlaté sedlo měla”. V uzavřeném prostoru se pohybuje červené prasátko na kolečkách se zlatým sedlem.
Vaše šperky mají velmi originální názvy…
Inspirace je téměř všude. Další náramek byl inspirovaný zlatou rybkou. Při nasazení náramku se nositelka stává zlatou rybkou a desítky malých rybářů se ji snaží ulovit.
Vy jste studoval v Turnově šperkařskou školu, že?
Studoval jsem obor Zlatnictví a stříbrnictví.
Kdy jste zjistil, že se chcete vydat cestou šperku?
Jsem kluk z vesnice u Chomutova. Od dětství mě bavilo pracovat rukama, a možná že to začalo stavěním modelů ABC, kreslením, malováním… A později jsem měl to štěstí, že se mě ujal sochař a medailér Vlastislav Housa, který mi doporučil turnovskou školu a pomohl mi připravit se na talentové zkoušky.
A pak jste studoval dál?
Ze střední školy jsem se na poprvé na VŠUP v Praze nedostal. Pracoval jsem tedy jako restaurátor a konzervátor v muzeu v Chomutově, a to byl zároveň i rok intenzivních příprav kresby a modelování na druhý pokus přijímacích talentových zkoušek. Tentokrát jsem se dostal a měl jsem to štěstí studovat u Lubomíra Růžičky a později Vratislava Karla Nováka.
Dlouhá léta jste učil v atelieru Kov a Šperk na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Ještě pořád učíte?
Už rok v Plzni nepůsobím, a o to více času mám na své projekty.
Co máte tedy ještě v plánu?
Rádi bychom spolu s Pavlínou Urbanovou otevřeli výtvarné kurzy pro širokou veřejnost. Spolu s galerií bychom rádi přinesli komplexní služby od specializovaných kurzů až po přípravné konzultace na přijímací řízení výtvarných škol.
Osobně jsem rád, že se mohu více věnovat sám sobě, své autorské tvorbě, práci v milované přírodě Krušných hor a v neposlední řadě především galerii Resonance.
Proč se vaše pražská galerie šperku jmenuje Resonance?
Protože si myslíme, že právě resonance je tou emocí mezi uměním a pozorovatelem. Každý v sobě prožíváme jiné zážitky a dojmy, ale pokaždé dojde k určitému rozechvění, souznění, ale i nesouznění. Resonance je zkrátka v každém z nás.
