DOLNÍ BEROUNKA – Trombonista a skladatel Filip Jelínek o sobě říká, že je typická „černošická naplavenina“. Za život u Berounky je rád. Rozpovídal o své práci i rodinném životě sevřeném pandemií.
Kde žiješ, jak dlouho, a co se Ti u nás v regionu líbí/nelíbí? Je nějaké místo, které zde rád/a navštěvuješ?
Když jsem v roce 2000 pobýval několik dní během natáčení první desky Illustratosphere v někdejším studiu Jana Nedvěda, vzpomínám, že byl nádherný květen (i červen), obloha bez mráčku, a rozvoněná příroda všude kolem se ukazovala ve své plné kráse. Okouzlený všemi okolnostmi a klidným tempem tohoto místa jsem bezmezně zatoužil se sem někdy jednou přestěhovat. Když nás pak s partnerkou naši známí upozornili na možnost bydlení v nových zástavbách, neváhali jsme, a jak se říká, chytli jsme příležitost za pačesy. Od roku 2006 tak bydlíme v bytovém komplexu nedaleko kostela Nanebevzetí Panny Marie v Komenského ulici. Zde se nám narodili dva synové, a ti si to místo také postupně zamilovali.
Skutečnost, že se všichni můžeme třeba pohodlně dopravovat na kole podél okouzlujících chatových osad při březích Berounky od Radotína až po Zadní Třebaň kde všude máme známé a kamarády , obohacuje nejen naše tělesné schránky, ale i naši mysl. Pro mě osobně je to absolutní zdroj relaxace. A to stále ještě nejsem držitelem rybářského lístku! (smích)
Na čem právě pracuješ, co chystáš?
Díky vládním omezením během pandemie jsem byl nucený pracovat zejména z domova. Moje pole působnosti se omezilo na komponování, aranžování a také postprodukci. Přispěl jsem ke vzniku několika podcastů, například Bártových Nevinností světa, které vznikaly pod hlavičkou Českého rozhlasu, nebo podcasty v režii SkiBi Radotín. Podařilo se mi doma natočit i trombonové vícehlasy do dvou písní mému příteli Romanu Holému. V listopadu loňského roku jsem natočil a produkoval desku Ra kapely Behind The Door.
Chystám se na spolupráci na krátkém filmu věnovaném sportovci Davidu Venclovi. A do budoucna se vší pokorou pochopitelně netrpělivě vyhlížím podzimní turné Illustratosphere a JAR. Pevně věřím, že se nebude opakovat scénář z podzimu loňského roku.
Co Ti poslední rok dal a vzal?
Myslím, že nejchoulostivější a nejcitlivější věc na lockdownech je právě ta absence potkávání se s ostatními. Tím, že jsme byli všichni doma pohromadě na „distančce“, nás jako rodinu hodně sblížilo. Moc dobře jsem si vědom toho, že to mohlo dopadnout i obráceně, ale naše rodina to zvládla. Jsem za to hluboce vděčný.
Během letošního lockdownu jsem měl zároveň štěstí poznat pár místních profi i nadšených partyzánských muzikantů, se kterými dodnes chodíme jamovat do místní požární zbrojnice. Cítím, že nám to tehdy hodně vybarvilo naše zašlé hudebnické i sociální vnímání . A hlavně přineslo dostatek radosti všem zúčastněným, aniž bychom se navzájem nakazili něčím jiným. (smích)
Rád bys ještě něco dodal?
Všem čtenářům přeji pevné sociální připojení a hlavně pevné zdraví!
Z pracovního života Filipa Jelínka
Po sedmiletém studiu hry na klavír v ZUŠ se stal absolventem Pražské konzervatoře a AMU v Praze v oboru trombon. Během posledních let na konzervatoři přijal spolupráci s J.A.R. jako hráč a leader dechové sekce Splash horns, se kterou na poli české hudební produkce natočil řadu dalších CD jiných interpretů. Zde dokázal uplatnit své vědomosti a zájem o aranžování i skladbu. Vedle J.A.R. působil ve formaci Sexy Dancers a mimo jiné ve skupině doprovázející Jarka Nohavicu a Neřež. Prošel symfonickými orchestry i orchestry v pražských muzikálech (Dracula, Hair, Mise). S hudebním přispěním ILLUSTRATOSPHERE zkomponoval hudbu k divadelním představením Terasa a Příběhy obyčejného šílenství v režii Petra Svojtky, a hudbu ke krátkometrážnímu filmu Frikasé pod režijní taktovkou Martina Krejčího.
Je autorem hudby k celovečernímu filmu režiséra T.Mašína „Tři sezony v pekle“.
(kuku)