Městečko leží pod kopcem, na jehož temeni se nedá přehlédnout typická věž zdejšího zámku a jenž je z geologického hlediska skutečný unikát – tato buližníková kupa je totiž prorostlá krystaly jaspisu. Mají zvláštní vlastnost – perfektně odrážejí rádiové vlny, což je objev čtyřicátých let dvacátého století. Tušili něco o tomto mimořádně zvláštním podloží budovatelé prvního manského zámku v českém království? Možná, nebo určitě?
Tajemná událost
Vodítkem jim mohla být podivná událost. Je zachycena v nejstarší zdejší pověsti o nálezu desítek jeleních parohů, které zbloudilá skupina urozených lovců na vrcholu bezejmenného kopce sesbírala někdy před tisícem let. Údajně dala jméno jak místu, později vybranému ke stavbě ojedinělého hradu, tak osadě, která pod ním vznikla. Nepochází snad tato legenda z ještě starších dob? Má totiž jisté pohanské prvky. Jeleni, pro své parohy odpradávna uctívaná zvířata, si přece z nějakého neznámého důvodu právě tento kopec vybrali…
A tehdejší pohané předpokládali, že zvířata vědí víc než lidé, a možná více než i my dodnes tušíme. A jako by tuto zvláštnost z nejstarších geologických dob převzaly i časy historické. Zbiroh byl od
12. století, kdy se o něm poprvé zmiňují kroniky, vyhlášeným a mimořádně slavným hradem na významné trase z Prahy na západ, sídlem nejurozenějších rodů.
Existují záznamy, že již v roce 1195 zde žil rod Sulislavců, později mezi majitele patřili císařové Karel IV., Zikmund Lucemburský i Rudolf II. Kralevic Karel, když se prý vracel z Francie se svojí první ženou Blankou z Valois, získal tento hrad na dobu několika let. Další vlastníci, Rožmberkové, Lobkovicové, Habsburkové či Coloredo-Mansfeldové, později postupně hrad přestavěli na zámek, zvelebeno bylo i bezprostřední okolí sídla i městečka.
Slavní umělci
K nejslavnějším i nejtěžším obdobím Zbirohu patřila léta posledních století. Nejen osobnosti bohaté a mocné, ale i slavní umělci vyhledávali tuto tajemnou stavbu – například geniální Alfons Mucha zde strávil s rodinou více než 18 let, dokonce prý měl lůžko v pokoji přímo nad hlubokou studnou. Ve zdejším sále s proskleným stropem vznikla většina jeho olejomaleb, a především kompletní obrovská kolekce 20 pláten Slovanské epopeje.
Také Fráňa Šrámek zde napsal svůj známý Stříbrný vítr. Za Muchou sem jezdili zednáři z celého světa, neboť proslulý umělec byl členem české zednářské lóže. Pak ovšem přišel jiný tajemný řád – za druhé světové války zde sídlil hlavní štáb jednotek SS. Zbirožsko od té doby až prakticky do roku 2004, kdy odsud odešla česká armáda, jako by neexistovalo, byla to přísně střežená zóna. A ještě nepřístupnější bylo jedno místo přímo na zámku, v podzemí pod prvním nádvořím. Takzvaná ermitáž údajně sloužila jako mystické místo pro SS majitele zámku. Možná přišel na to, co sem mimo jiné lákalo zednáře. Zde se vyvolení „nadlidé“ scházeli na obřadech černé magie.
Dodnes je připomíná hexagram v podlaze. Kdo si na něj stoupne, měl by údajně ucítit mohutnou energii, stoupající trhlinou v podloží z nitra země. Vedle tohoto magického místa byl Zbiroh pro Němce důležitý jako ideální objekt pro zkoušky radarů, jak již bylo řečeno, zdejší „jaspisová skála“ výtečně odrážela radarové vlny.
Z podobných důvodů Zbiroh využívaly i české jednotky, které zde sídlily od konce války, u mnohem pokročilejších přístrojů, např. systému Tamara. Ten tu byl jen demonstrován, neboť zámek sloužil pouze jako středisko sběru informací ze zkoušek systémů z dalších míst v Čechách.
Templářský příběh
K dalším tajemstvím, ukrytým v podzemí, patří i pravděpodobně nejhlubší studna v Čechách. Podle výzkumu, který stále ještě probíhá, by měla být po celkovém vyčištění hluboká až 180 metrů – traduje se, že od ní vede systém spletitých chodeb. Dosud zde byly nalezeny jak písemnosti ukryté Němci za druhé světové války, tak i zbytky zbraní a další zajímavé předměty. Patří k nim i několik artefaktů, náležejících řádu templářů.
Možná i to bylo popudem pro nynějšího majitele zámku Jaroslava Páchu, aby ve spolupráci se zkušeným organizátorem historických výstav Bohumilem Vurmem připravil u nás dosud ojedinělý projekt, nazvaný Templářský příběh. V několika sálech je vedle unikátních předmětů, vypůjčených z Francie a Itálie a zachycujících dobu slávy i pádu řádu, ještě jedno významné umělecké dílo – údajně originální portrét Leonarda da Vinciho… Dřevěná deska s jeho podobiznou představuje zlatý hřeb celé expozice.
Za návštěvu však stojí i dvě prohlídkové trasy, kde můžete vidět jednu z nejstarších hradních kaplí u nás, monumentální Muchův sál, expozici nálezů z tajemné hradní studny nebo zednářský salonek… Dobrý oběd v krčmě nebo zámecké restauraci vás posilní na cestu zpět rozsáhlým upraveným parkem. Ale mnohem více si odnesete z pocitu dotyku tajemné energie, jíž je tento zámek dodnes naplněn až po okraj.
Text a foto: Marie Holečková