Záměr těžařů prozkoumat ložisko břidličného plynu pod našima nohama vyvolal vlnu odporu, podle mě místy zbytečně hysterického.Regionem se šíří petice proti povolení průzkumu i proti samotné těžbě. Houfně ale podepisujeme petici proti něčemu, o čem téměř nikdo z nás vůbec nic neví.
Kdo z nás dokáže říct, jaké újmy a jaké přínosy by průzkum přinesl? Kdykoliv se někoho na tuto otázku zeptám, odpovědí jsou mi obavy. Obavy, nikoliv informace.
Nechci tvrdit, že těžba břidličných plynů náš region obohatí a zkrášlí a měli bychom ji podporovat, nebudu ale podepisovat petici proti něčemu, o čem nic nevíme. Neměli bychom spíše podepsat petici za to, abychom se o záměru těžařů a o všech jeho důsledcích dozvěděli co nejvíce?
Není názor typu „oni mi tím pumpováním chemikálií do země znečistí studnu,“ až brutálně zjednodušený?
Těžba čehokoliv nemusí znamenat pohromu. Všichni máme před očima zdevastované severní Čechy, zničenou přírodu, zbouraná města a vesnice, obyvatele přestěhované do paneláků na krajích těžebních jam a výsypek.
Ale všichni máme před očima romantickou krajinu plnou vinic v okolí Hodonína. A víme všichni o tom, že se zde těží ropa a zemní plyn už více než sto let? Že se v současné době na Moravě vytěží 340 tisíc kubických metrů ropy a sto tisíc kubických metrů zemního plynu ročně? Že v jeden okamžik pracovalo v regionu více než 1200 vrtů najednou? Poznali byste to na krajině, kam tak rádi jezdíme za odpočinkem?
Nehoruji pro těžbu, ale nerad bych, abychom se za pár let, až se zase nedohodne ukrajinský monarcha s tím ruským, dočkali uprostřed zimy studených kohoutů. Potom bychom tu petici skutečně využili. Jen nevím, jestli by nás zahřála dostatečně.
Proto prosím, přestaňme hysterčit. Ptejme se. Jakýkoliv náš souhlas či nesouhlas by měl být podložen fakty. Mít zničenou krajinu nebo mít mezi poli sem tam malý vrt a z podílu na zisku pozvednout region. Kdo z nás dokáže říct, který scénář nás v případě těžby čeká? Já ne. Dokud to nebudeme vědět, je podepisování čehokoliv pošetilé a krátkozraké.
Jaroslav Mareš