Spisovatel a scenárista Otomar Dvořák patří k nejznámějším záhadologům u nás.Jako rodák ze středočeského Žebráku je samozřejmě přitahován géniem loci Berounky i jejího bezprostředního okolí bohatého na skály, jeskyně, studánky, lesy, menhiry… Pro přípravu svých knih navštěvuje společně s fotografkou Marií Holečkovou všechna místa osobně i několikrát, aby se seznámil nejen s dostupnými faktografickými informacemi, ale i s mýty a pověstmi zapsanými v kronikách a jiných historických dokumentech.
Jako znalec středočeských záhad pátral například po původu příběhu o německém vrahovi Hagenovi, který se údajně ukrýval ve štolách lomů Amerika. V současné době píše Otomar Dvořák literaturu faktu, historické knihy, sci-fi a fantasy. A také místopisy, do nichž promítá své umění poutavě a plasticky popsat místa, která bychom třeba jen přešli bez povšimnutí.
Co vás vedlo k napsání knihy Dolní Berounka?
Při přípravě výpravné publikace o Mži – Berounce s názvem Řeka sedmi jmen jsme se zaměřili zejména na méně známou oblast Mže a horní Berounky pod Plzní. Z dolního úseku řeky jsme vybrali, vzhledem k omezenému rozsahu knihy, jen ta nejdůležitější místa.
Byli jsme si vědomi, že i tady se skrývá mnoho atraktivních přírodních zákoutí, památných staveb a obcí s dávnými tradicemi, a doufali jsme, že se k nim někdy příště vrátíme. Možnost se vyskytla dříve, než jsme čekali. Při besedách se starosty obcí sdružených v mikroregionu Dolní Berounka se objevil návrh, že bychom měli vydat knihu zaměřenou speciálně na tuto oblast.
Jak probíhá příprava knihy?
Napřed se obklopím mapami vytipované oblasti, pročítám sice také turistické průvodce, ale především místní regionální publikace, kronikářské záznamy, dokumenty. V dnešní době se dá mnoho materiálů získat i na internetu. Samozřejmě navštěvujeme i muzea, obecní knihovny, galerie, místní informační střediska a obecní úřady. Velmi zajímavé jsou nové archeologické nálezy, které mnohdy zásadně proměňují naše dosavadní představy o historii určitého území.
Nezajímá mě však pouhá faktografie, ale stejnou měrou i pověsti, mýty, báje a rodové kroniky, v nichž lze objevit důležitější informace než ve strohých archivních výčtech. Úplně nejdůležitější je nepochybně osobní návštěva všech popisovaných míst, procítění jejich atmosféry, rozhovory s náhodně potkanými místními lidmi. Dojmy a pocity poutníka procházejícího po cestách jsou konfrontovány s příběhy lidí, které zůstaly vepsány do zdejší krajiny – to je asi to hlavní, co naše knihy odlišuje od množství jiných vlastivědných a turistických publikací.
Kde hledáte náměty?
Vždy se snažíme, aby kniha měla nějakou hlavní linii, takovou cestu, po níž čtenář spolu s námi putuje a stejně jako nás ho zmáhá zvědavost, co nového se objeví za nejbližším kopcem. Tou linií může být hledání odpovědi na určitou otázku (třeba co se skrývá na Podžbánsku za symbolikou draka, proč je erbovním zvířetem Kralupska býk a proč je Český kras územím posvátného koně).
Zajímavou možnost jsme objevili v putování po řekách od jejich pramene až k ústí. Už samo hledání pramene bývá často malou detektivkou. Ale navíc zjišťujeme, že řeka svým tokem nejen spojuje všechny obce ležící kolem ní, ale dává jim zcela zvláštní ráz a vytváří mezi nimi skryté souvislosti. Právě jejich odhalování bývá velmi vzrušující. Řeky a hory tvořívaly přirozené hranice mezi jednotlivými oblastmi, jejichž překročení nebývalo v minulosti tak snadné jako dnes.
Také jsme zjistili, že každá z řek má svoji mytickou ochrannou bytost: u Mže a Berounky je to jezdec či jezdkyně na bílém koni. Koňské zasvěcení začíná hned u Tachova kaplí s „koňským kamenem“ a vrcholí chuchelským dostihovým závodištěm. Putování přináší i řadu nečekaných dobrodružství a objevů, ale i bloudění po neznámých cestách, bouře, mlhy a lijáky. To všechno jsou kamínky zážitků, z nichž se skládá výsledná mozaika našeho obrazu určitého kraje.
Zabýváte se literaturou faktu, beletrií, píšete sci-fi povídky, ale i scénáře k pohádkám a hrám. V cestopisu Dolní Berounka: Putování mikroregionem Dolní Berounka snoubíte všechny tyto vyjmenované žánry dohromady. Je to náhoda, nebo úmysl?
Samozřejmě, že to není náhoda. Snažím se, aby mé knížky literatury faktu nebyly suchopárnými výčty zajímavostí, ale abych v nich zachoval příběh a sdílel se čtenáři své zážitky a užil si spolu s nimi radost z vyprávění. Někdy záměrně přecházím od beletristicky vyprávěné povídky k odhalení reálné skutečnosti, stavím do kontrastu pověst a dochované dokumenty. Pokouším se luštit různé záhady.
V beletristické části své tvorby postupuji podobnou metodou, ale v opačném pořadí. Týká se to zejména historických románů, kdy musím prostudovat spoustu údajů, od politické situace v určité době přes počasí po jídelníčky, oblékání a každodenní život. I tady si rád vybírám příběhy obestřené nějakým tajemstvím. Například jakou úlohu sehrála Žofie Bavorská v počátcích českého husitství (v knize Past na královnu), kdo spáchal největší teroristický útok na Prahu (Hořící lilie) nebo čí dcerou byla Božena Němcová (Lásky princezen kuronských).
Na čem v současné době pracujete?
Společně s paní Holečkovou dokončujeme další bohatě ilustrovanou knihu, tentokrát pod názvem Skryté krásy Berounska. Ta možná bude pro mnohé čtenáře překvapením, neboť v ní vyprávím o věcech, které zůstávají širší veřejnosti utajeny, v turistických průvodcích se o nich nepíše a mnohdy je znají jen místní starousedlíci nebo úzké skupiny odborníků.
Víte, kolik máme v okrese léčivých minerálních pramenů, pravěkých menhirů, staletých stromů, zaniklých hradišť a zcela zapomenutých opevněných tvrzí či hrádků nebo vesnic, které zmizely téměř beze stopy a zůstalo po nich jen jméno? Stavby dálnic, obchodních center a čističek odhalují základy dalších netušeně rozsáhlých starověkých sídlišť. Možná budeme muset přepsat historii, o níž jsme se doposud domnívali, že ji dobře známe.
Kromě toho chystám publikaci o středních Brdech a v květnu by mi měl vyjít další historický román Smrt ve stříbrné zbroji, jenž vypráví o beznadějné situaci, v níž musel mladičký král Ludvík Jagellonský čelit ve zkorumpované Evropě muslimskému nebezpečí. Tedy téma historické, ale přesto velmi aktuální!
Děkuji za rozhovor.
Barbora Tesařová