Pro všechny příznivce folku a country je poslední červnový víkend velkým svátkem.V Lesním divadle v Řevnicích se 28. až 30. června 2013 koná už 47. ročník českého národního finále festivalu Porta. Jedním z tradičních hostů bude i písničkář Wabi Daněk.
Poslední roky, kdy se Porta koná v Řevnicích, sem jezdíte pokaždé, pokud se nepletu. Jak to bylo předtím?
Velmi podobně. Je opravdu málo ročníků Porty, na nichž bych se alespoň nemihl.
Význam festivalu se ale trošku změnil. Co pro vás dnes Porta znamená?
Totéž, co před lety. Portě jsem za mnohé vděčen, a i když se okolo ní hodně změnilo, je to pořád festival mému srdci nejbližší.
A jak se vám líbí zdejší prostředí v řevnickém Lesním divadle?
Porta, stejně jako jí podobné festivaly, je hlavně o lidech. Ne že by na prostředí vůbec nezáleželo, ale podle mne je místo konání až druhé v pořadí. Musím ale uznat, že Lesní divadlo v Řevnicích je velmi okouzlující a celou atmosféru umocňuje.
Vím, že jste první Portu – interpretační – získal v roce 1971. To bylo vaše první setkání s tímto festivalem, nebo jste se ho účastnil už předtím?
V podstatě ano. Jako divák jsem se zúčastnil hned druhého ročníku v Ústí nad Labem a na tom třetím, v Karviné, jsem už soutěžil se sokolovskými Plížáky. Stihl bych i ten první ročník, ale armáda, jíž jsem tehdy velmi nedobrovolně patřil, byla zásadně proti.
Port jste pak získal ještě pět, v roce 1974 také interpretační, v roce 1979 Zlatou a v letech 1981 až 1983 autorskou. Při těch prvních jste zpíval s kapelami Plížáci a Rosa. Odkdy vystupujete sám?
Vlastně to spískali organizátoři Porty. V devětasedmdesátém jsem se jel podívat do Olomouce na Portu, organizátorům pravděpodobně zbyla jedna zlatá, a tak mi ji dali, protože jsem se podle nich zasloužil o rozvoj trampské písně. Součástí předávacího ceremoniálu bylo také mé vystoupení. Vzpomněl jsem si na soutěže v sólovém zpěvu na potlaších, zahrál jsem sám čtyři písničky, posluchači nepískali, a navíc se mi začaly scházet nabídky na koncerty.
První deska vám vyšla v roce 1983. Od té doby jste jich vydal deset. Mně se vaše písničky moc líbí, není škoda, že alb nemáte víc?
A co bych na nich asi tak hrál? Píšu pomalu a bolestně. A navíc, ne každá z mých písní má na to, aby byla zaznamenána.
Vaší nejznámější písní je asi Rosa na kolejích, jakási trampská hymna. Kdy vznikla? A můžete nám popsat, jak jste ji psal? Byla první melodie, nebo slova?
Termín vzniku Rosy se dá snadno odvodit, protože to měla být znělka už zmíněné kapely Rosa. Tipl bych to na konec dvaasedmdesátého roku. A jedním dechem se musím ohradit proti spojování mé písně s označením trampská hymna. Tou byla, je a bude Vlajka bratří Kordů. A co se týče zbytku otázky, většinou píšu písničky tak, že mi s textem naskakuje i melodie.
Vyrůstal jste v hudební a trampské rodině. To vás asi muselo hodně ovlivnit. Hrál jste jako dítě na hudební nástroj?
Oprava! V hudební a skautské rodině. Nežít v tak podělané době, byl bych asi zasloužilý činovník Junáka. To je samozřejmě žert. Na skauta jsem dost neukázněný. Ale s tou muzikou máte naprostou pravdu. Tatínek byl výtečný kytarista. Na jeho „Mařenku“, což byla gibsona vyrobená na zakázku, jsme pochopitelně nesměli sáhnout. Zato ty další dvě španělky nám byly k dispozici a my jsme je s bráchou bohatě využívali.
A jaké písničky se vám v dětství líbily?
S výjimkou budovatelských častušek, a že jich tehdy bylo, všechny. Vím, mladší posluchači předpokládají, že jsme tehdy zpívali dobové hity jako Dřěvo sě listem odievá nebo Hospodine, pomiluj ny, ale to už za našich mladých let byla klasika. Ale vážně. Trampské, lidové, některé populární, v podstatě všechno.
Pocházíte z Moravy, ale teď žijete v Praze. Znáte náš kraj u Berounky, třeba Řevnice, Dobřichovice a další místa?
Znám. Ne sice tak důvěrně jako třeba Ota Pavel, ale párkrát jsem sem zabloudil.
Chodíte tady třeba někdy na ryby? Nebo rybaříte někde jinde?
Snadná odpověď. Už nerybařím.
Vraťme se ale k Portě. Letos vystoupíte v neděli. Co pro diváky chystáte? Máte předem připraveno, co budete hrát, nebo záleží na náladě a posluchačích? Bude nějaká novinka?
Jít na pódium a hrát, co slina na jazyk přinese, je sice dobrodružné, ale taky poněkud hazardní. Takže písničky budu mít zhruba připravené, bude mezi nimi i některá málo známá a samozřejmě se pokusím vytáhnout z posluchačů, co chtějí slyšet.
(lp)