O historii Řevnic a okolí toho ví Jindřich König mnoho. Původní profesí lékař zmapoval dějiny zdejšího tenisového klubu, Okrašlovacího spolku i Lesního divadla.
Vlastní rovněž unikátní sbírku dobových pohlednic.
Před několika týdny vyšla v pořadí jeho šestá kniha Rok 1918 v Řevnicích. Současně je v Modrém domečku k vidění i stejnojmenná výstava.
Jak dlouho jste na knize pracoval?
Vše jsem začal připravovat na počátku roku, ale období první světové války se věnuji déle. Historie mě vždy zajímala. Obtížné bylo shánění informací. Naštěstí existuje spousta literatury, mnoho knih vyšlo právě letos. Fakt také je, že každá rodina má nějakého předka, který první světovou válkou prošel nebo se jej nějak dotkla. S jejich potomky jsem se setkal. Navíc již dlouho sbírám staré pohlednice. Jako lékaře na penzi mě vždy zajímaly především polní nemocnice.
Bylo něco, co vás při psaní zaujalo?
Součástí publikace jsou záznamy řevnických spolků z roku 1918. K mému podivu s výjimkou Dělnické besedy Havlíček jejich kronikáři ani moc říjnové události nepopisovali. To mě upoutalo. Většinou zmínili první schůzi v samostatném Československu. U Havlíčka jsem našel v pamětní knize zápis z 28. října 1918, kde oslavují nabytou svobodu.
Jak si to vysvětlujete?
Je to dáno tím, že mnoho členů spolků bylo na vojně. Navíc byla složitá doba. Na Slovensku to vřelo, neexistovaly státní hranice mezi Maďarskem a Slovenskem. Maďaři se nechtěli smířit s novým poválečným rozhodnutím mezinárodní komise o stanovení hranic a začali obsazovat slovenské území vojensky. Československá armáda dosud doma neexistovala, rakouská se rozpadla, legionáři byli daleko, a tak pomáhaly spolky. Hlavními byli sokolové, kterých se pro jejich odhodlanost a disciplínu všechny totalitní režimy bály.
Takže se v dolním Poberouní v říjnu 1918 neslavilo?
V Řevnicích se konaly slavnostní bohoslužby v kostele a o rok později velká sláva ve škole. Našel jsem v kronikách, že to bylo 16. září 1919. Poprvé na oslavě zazněly oba díly československé hymny. Učitelé vzpomněli zejména Komenského a mistra Jana Husa. V roce 1918 totiž začínal školní rok ještě za Rakouska-Uherska.
Kromě knihy jste k výročí připravil také výstavu dokumentů a pohlednic, které jsou k vidění v Modrém domečku. Jak jste je získával?
Dlouhá léta sbírám dobové pohlednice. Před mnoha lety mě k tomu přiměl pan Štefánek, další řevnický občan, který měl velkou kolekci dobových obrázků, zejména Řevnic. Já jsem pojal sbírku šířeji. Jednak jsem shromažďoval již zmiňované vojenské polní nemocnice, pohledy z dolního Poberouní, ale i jiné pro mě zajímavé exponáty.
Vybavíte si váš první?
Přesně nevím, ale asi nějaká pohlednice od rodičů. Můj dědeček byl totiž také ve válce. Pak přišly obrázky Řevnic a okolních měst. Sbíral jsem pohledy ze Skalky. Když o tom přemýšlím, s ní jsem začínal nejdřív. Tehdy byl poutní areál v žalostném stavu a vypadalo to, že poddolovaná Skalka snad zcela zanikne.
Kolik pohlednic čítá vaše sbírka?
Mám je sice roztříděné, ale přesné číslo nemám. Bude jich kolem tisíce. Dnes se dají pořídit v antikvariátech nebo na internetu. Já ale rád pohlednici vidím osobně. Navíc už sbírku moc nerozšiřuji. Musím teď vše zpracovat.
Který exponát je pro vás nejcennější?
Mám jednu nej pohlednici, i když nespadá do tématu Řevnic. Je z roku 1891 a je na ní obrázek Sněžky s vytištěným německým popisem a česky psaným textem odesílatele.
Z mnoha set exponátů jste do své knihy Řevnice na starých pohlednicích vybral asi 130 kusů. Podle čeho?
Vybíral jsem ty nejzajímavější a zachovalé, ty nejatraktivnější jsem publikoval i s adresní stranou.Také jsem se radil s pamětníky. Mám rovněž osobní pohlednice spisovatele Ignáta Herrmanna, na nichž je nejen jeho domek, ale u vrátek stojí i on sám. Hojně je při své korespondenci používal. Velmi povedené jsou třeba pohledy Řevnic od malíře Otakara Štáfla, který do Řevnic jezdil s manželkou na letní byt, ale koncem války zde žil trvale. Maloval i Dobřichovice a Všenory. Jeho život skončil tragicky při náletu spojeneckých letadel 14. února 1945 v Praze, kam jel pro penzi.
Je neskutečné, jak data sypete z rukávu…
Zatím mi paměť ještě slouží.
Předloni jste oslavil 80. narozeniny. Přesto jste stále ve skvělé kondici. Je to tím, že jste byl vášnivý sportovec?
Ano, hrál jsem hlavně tenis. Hrávala ho i moje maminka. Dokonce se traduje, že když byla na kurtu a střídaly se strany, odbíhala, aby mě nakojila. Asi proto mám k tenisu krásný vztah. Před lety se mi podařilo zachránit i archiv řevnického tenisového klubu. Právě o historii řevnického tenisu jsem v roce 2002 napsal svou první knihu.
Zaujalo mě, že jste tenis hrál na vysoké úrovni. Dokonce jste měl za Československo hrát Galeův pohár juniorů…
Byl jsem vybrán a ještě s jedním hráčem jsem měl hrát kvalifikaci. Dopadlo to ale nešťastně, protože na stejný termín byla vypsána zkouška z anatomie. Šel jsem kvůli tomu za profesorem a ten mi řekl: Musíte si, kolego, rozmyslet, jestli chcete dělat medicínu, nebo tenis.
Nelitoval jste někdy rozhodnutí?
Hrál jsem tenis za Spartu. Přemlouvali mě, abych studium přerušil. Ale tehdy to bylo prakticky nemožné, pokud jsem nechtěl se medicínou skončit. Přesto jsem rozhodnutí nikdy nelitoval.
Stal jste se tedy lékařem…
… jako tatínek a sestra.
A také jako vaše budoucí paní.
Ano, oba jsme lékaři. Směji se, když vzpomínám, jak dcery byly malé, něco jim bylo a my jsme se s manželkou nemohli dohodnout, co. Tak jsem říkával: Zavoláme lékaře.
Jako lékař jste dokonce stál u zrodu dopingového testování. Je to tak?
Pracoval jsem v toxikologickém ústavu a byl jsem členem první lékařské komise, která prováděla antidopingové testy na cyklistickém Závodě míru. Tehdy byly všechny přístroje jen v Praze. Byl jsem vyslán dělat odběry na etapu, která končila v Liberci. Prováděl jsem klinickou část, tedy odběry biologického materiálu od vítězů etap.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Zvažuji, že bych napsal něco autobiografického. Alespoň mě k tomu přemlouvá rodina. Něco ze studií, z praxe v Jablonci, kam jsem šel po škole na umístěnku… Tak uvidíme.
A co vaše sbírky?
Kdysi se uvažovalo o nějakém muzeu. To by se mi líbilo. Ale zatím jsem blíž nepátral. Možná by se něco našlo v budově staré řevnické školy, která se má rekonstruovat.
MUDr. Jindřich König
- Narodil se v roce 1936.
- Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy.
- Je předsedou letopisecké komise v Řevnicích.
- Je autorem knih o řevnickém tenisovém klubu, Okrašlovacím spolku. Podílel se na vydání almanachu k 750. výročí Řevnic i publikace ke 100. výročí Lesního divadla aj.
Pavla Nováčková
