..vykradou mi auto, nevykradou mi auto, vykradou… Nové číslo DOBNET zpravodaje vychází již tento pátek.Tak nějak může přemýšlet každý, kdo nechává auto každé ráno stát na parkovišti u nádraží – ať už v Dobřichovicích, nebo ve Třebáni – před odjezdem vlakem do práce. A večer při vystupování z vlaku se potichu modlí, aby tam to auto stálo.
Jestli ho z dálky vidí, trochu si oddechne, ale pak ho rychle zkontroluje, jestli nemá rozbité okénko, napíchnutou nádrž či nechybí kola… a pak s radostí odjíždí. Tedy v případě, pokud patří mezi ty šťastné. Pokud ne, má zkažený večer a spoustu starostí okolo. Je asi zřejmé, na jaké téma budeme tento měsíc psát.
Hned několik z vás, našich čtenářů, se na redakci obrátilo převážně po negativním prožitku (ať z parkoviště u nádraží, nebo u školky, či před vykradenou kůlnou), a to s příběhy a názory na opatření, která by mohla přispět k větší bezpečnosti a ochraně před poberty a nenechavci. Nebo případně i odradit organizované skupiny před nájezdy na území našich obcí, po kterých zůstávají vykradená auta v ulicích, ukradené okapové svody z domů nebo vybavení staveb ještě nedokončených.
Přinášíme také vyjádření na toto téma z úst zástupců Městské policie Černošice, Policie ČR Řevnice, oslovili jsme starosty okolních obcí, jaká opatření jsou obce schopny zajistit pro bezpečnost majetku a posléze i životů. Napadlo vás, co by se stalo, kdybyste takového pobertu chytili při tom, jak vám „bílí“ byt v přízemí, když vy v patře spíte? Co uděláte, když dopadnete pachatele krádeže věcí ve vašem autě a on není sám?
Také by nás zajímalo, jaký názor na toto téma máte vy, naši čtenáři, jaké máte zkušenosti, co soudíte o diskutovaných řešeních. S těmi, se kterými jsme si povídali, jsme se shodli na následujícím: Samozřejmě – krade se a krást se bude. Ale všechno má svou únosnou hranici. A ta byla v našem nejbližším okolí překročená. Co s tím uděláme?
Ptá se Barbora Tesařová