Není mnoho lidí, kteří by se mohli pochlubit tím, že kreslili legendární Rychlé šípy. Marko Čermák se nechlubí, jen tak mimochodem vypráví, jak si ho Jaroslav Foglar vybral, když hledal nového kreslíře pro své příběhy.
A stejně zajímavě umí povídat o obrazech, o muzice a svých kapelách Greenhorns, White Stars a Paběrky i o pětistrunném bendžu.
S Marko Čermákem jsme se sešli v hospůdce v Hatích, v malé vísce pod brdskými lesy, kde by asi málokdo čekal nějaké umění. Přesto je tu sál plný obrazů, které určitě stojí za to si prohlédnout.
Nevím, kde mám začít, protože je toho tolik, o čem se dá mluvit… Tady v sále v hospodě visí vaše obrazy. Tak začnu tím, co je nejblíž. Kdo přišel s nápadem udělat tady výstavu obrazů? Jak vše vzniklo?
Vzniklo to asi před patnácti, možná i více lety, a byl to můj nápad, protože tady nebylo nic. Byly tu holé stěny, já měl doma těch obrazů dost a neměly uplatnění. Dohodl jsem se tedy s hostinským i se starostou a oni řekli, proč ne? Tak jsme sem ty obrazy navěsili a od té doby tady jsou. Je dobré sál využívat, když je k dispozici.
Slyšela jsem, že se tu často konají různé akce a zábavy.
To je pravda. Jsou tady lidé, kteří mají zájem, hlavně vstřícný pan hostinský Petr, takže díky nim se sem hosté stahují a hodně to tady ožilo.
Kupují vaše obrazy?
Občas nějaký koupí, ale už tu jsou prázdná místa, nemám je čím doplňovat.
A místní hospůdku jste si vybral, protože jste sem chodil?
Já tady mám už spoustu let chatu z roku 1926, kterou jsem koupil v roce 1969. Takže to tady znám dobře už skoro padesát let. Ale jezdil jsem sem už předtím.
Chatu máte někde blízko v lese?
Ano, je to sroubek v lese nahoře u potoka.
Máte v Brdech nějaké oblíbené místo, jestli se to dá říct?
Oblíbené místo je tam, kde mám chatu. Ale jinak odtud chodím na trampy křížem krážem přes celé Brdy. Pokaždé někam jinam, takže je mám docela zmapované.
Kromě obrazů jste nakreslil také mapy Brd. To vás napadlo, když jste se tady procházel?
To mě napadlo už dřív v souvislosti s Berounkou, protože před dvaceti pětadvaceti lety žádná její aktuální mapa nebyla. Vždycky se mi líbilo, když má řeka celý svůj tok, nikoli jako vodácké mapy po listech, tak jsem si řekl že, udělám takovou mapu, aby si člověk mohl prstem ukazovat, ve kterém úseku řeky zrovna je. Proto moje mapa vypadá spíš jako plakát, kolem ní jsou symbolické stylové kresby, které se k místům vážou, vzadu jsem napsal doprovod. Prodává se dodnes. Ale sám ji musím rozvážet. Buď jedu autem, nebo ji mám v lodi, a protože jsem na Berounce několikrát do roka, zvládám to. Berounky jsem udělal tři, horní, dolní a střední. Kromě ní také Karlštejnsko, Kačák a pak ještě několik podobných map kolem dokola. Nakonec jsem nakreslil i Vltavu, Lužnici a Českou Kanadu. Ale to už bylo z popudu, protože chtěli, abych je nakreslil. Mapy okolí jsem kreslil sám od sebe.
Nedá mi nezeptat se na Rychlé šípy, i když se vás na ně ptá asi každý. Jak jste se k nim dostal? Bylo to těžké, nebo spíš náhoda?
Tak za prvé jsem Rychlé šípy znal v původní podobě z let 1947 a 1948, kdy je kreslil Fischer. Ten zemřel a Rychlé šípy se nesměly vydávat. Až v roce 1968 hledal Foglar nového kreslíře a časopis Junák tehdy udělal konkurz. A Foglar si mě vybral.
Poslal jste nějaké své návrhy?
Ano, podle předepsaného scénáře od Foglara jsem nakreslil okénka.
Kolik jich celkem bylo?
Myslím, že Rychlých šípů bylo 103. Ale po nich jsem kreslil ještě další stovky komiksů. Ilustroval jsem také většinu Foglarových knížek. Kolik jich je, neodhadnu, ale většina těch, co napsal. Mimo foglarovky asi dalších pětadvacet třicet knížek.
Zajímalo by mě, jestli vám pan Foglar mluvil do toho, jak mají obrázky vypadat, nebo jste si je mohl dělat po svém.
Chtěli po nás, abychom seriály chrlili, byl to takový fofr, že na velkou přípravu nebyl čas. Většinou byl ale spokojený, jen výjimečně měl nějakou připomínku. Já jsem mu komiks odnesl, on ho zkoukl a dal mi další scénář.
Připadá mi hezké, že po vás zůstanou takové pěkné obrázky. Myslíte, že dneska děti ještě čtou foglarovky?
Podle mě je čtou děti, které k tomu vedou rodiče. A když jsou rodiče z jiné branže, tak se k Šípům těžko dostanou.
I když ve škole mají Foglara v povinné literatuře.
Vím, ale děti tyto knihy již nevnímají jako současný život, nevnímají je ani jako predátory, protože dnešní komiksy jsou světem moderních komiksů a Rychlé šípy jsou trošku mimo. Kolik dnes zaujmou dětí, neodhadnu. Ale řekl bych, že málo.
Bavilo vás kreslení už v dětském věku?
Bavilo mě víc než teď. Teď už kreslím, jenom když to po mně někdo chce.
Když se přesuneme k hudbě, také vás bavila už v dětství?
Od takových deseti let jsem poslouchal na staré osadě na Kačáku písničkáře, kteří tam ve čtyřicátých letech hráli. Moc se mi líbili. Později na výtvarné škole hráli kamarádi na kytary a já je taky poslouchal, víceméně zbožně, a jednomu jsem řekl, aby mi nakreslil základní akordy na kytaru. Tak jsem se je sám naučil a od té doby hraji.
První kapela, kde jste hrál, byli Greenhorns?
Ještě předtím jsme měli amatérskou kapelu, skoro bezejmennou, jen takovou partu. Hráli jsme už před Greenhorns, protože jsme spolu jezdili na tramp. Zakládající členové Greenhorns byli Šimek, Vyčítal a Čermák. V roce 1965 jsme si řekli, že budeme hrát jako kapela, sehnali jsme basu a od té doby hráli Greenhorns nepřetržitě. Ta značka existuje dodnes, i když jsou za ní jiní lidé, mimo Jeníka Vyčítala. Činnost jde ale již mimo nás, původní členy, kteří ještě přežívají.
Pak jste založil White Stars a odešel?
Ne, v roce 1965 jsme založili Greenhorns a hráli jsme. V roce 1967 jsem si říkal, že bych to chtěl dělat trošku po svém. Takže jsem sehnal kluky, kteří zpívali tří- až čtyřhlasý vokál, což Greenhorns moc nedělali, a s kapelou White Stars jsme se chtěli víc přiblížit stylu bluegrass, což se nám povedlo. A hráli jsme spolu do roku 1970 souběžně s Greenhorns. V roce 1970 jsem White Stars ukončil, protože jsem začal kreslit, komiksů bylo moc a nestíhal jsem. Kapela Greenhorns a kreslení mi stačily. Navíc Linka šel ke Greenhorns, byli jsme tedy oslabení, takže jsme se dohodli, že to nemá cenu, a White Stars jsme v roce 1970 rozpustili.
Kdy vznikla další skupina Paběrky?
Paběrky jsou vlastně osada, která se „zpaběrkovala“ z lidí, jimž se třeba rozpadly původní osady. Chtěli jsme ještě jezdit ven, tím starým romantickým způsobem, tak se nás pár dalo dohromady. Začali jsme si říkat paběrky, že jsme takové zbytky rozpadlých part. A jezdili jsme na tramp. Také od roku 1965, čili v podstatě ve stejnou dobu, jako vznikla kapela Greenhorns. A protože jsme v osadě hráli i na nástroje, a docela slušně, řekli jsme si, co kdybychom jako Paběrky zkusili vystoupit. Sehnali jsme dvě holky, které nám zpívaly vokály, k tomu se přidali čtyři kluci z původních Paběrek. Bylo náš šest a je nás šest dodnes. Letos v dubnu jsme oslavili 31 let.
S Paběrky jsem vás slyšela vloni na Portě v Řevnicích. Budete na ní i letos?
Letos nebudeme v Řevnicích, ale v Ústí.
Zajímalo by mě, kdy jste začal hrát na pětistrunné bendžo?
Že bendžo má i pět strun, jsem zjistil od Peta Seegera v roce 1964. Předtím jsem hrál na tenora. Když jsem slyšel jeho nahrávky v rozhlasu, myslel jsem si, že hraje na čtyřstrunné bendžo. Ale když přijel sem a poprvé vylezl na pódium, lidé v Česku viděli, že jeho bendžo má pět strun. Ihned jsem si nechal udělat pětistrunný krk a od 64. roku hraji na pětistrunné bendžo.
To asi laici nemají šanci poznat?
Jasně, kdo nerozumí muzice, to nepozná. Ale ten, kdo o hudbě něco ví, tak ano, protože je to úplně jiné než tenorové bendžo. Na něj se hraje trsátkem, tady prsty. Sled tónů je jiný.
Hraje na něj u nás hodně lidí?
Tisíce bendžistů a hrají skvěle. Já jsem napsal dvě školy bendža, jedna se prodává dodnes. Tehdy kluci chodili a koukali na mě, začali si stavět svoje bendža, a dokonce jsou i firmy, které bendža stavějí a vyvážejí do Ameriky. Naši muzikanti hrají i v cizině.
Cenu International Bluegrass Music Association jste dostal i za to banjo?
Ano, v roce 2007. Dostal jsem ji za propagaci pětistrunného bendža a stylu bluegrass. V Americe jako jediný Čech.
Stíháte v životě ještě něco jiného kromě kreslení a hudby?
Ještě ježdění na tramp, v létě vodu a v zimě lyže.
A pořád chodíte pěšky po Brdech?
Jasně.
I když je všude už tolik lidí…?
Ne, není. My nevyhledáváme úseky, kde je hodně lidí, my známe místa, kde lidé nejsou. Takže chodíme lesem napříč a kolem potůčků, ne po těch vykřičených cestách.
Tak přejeme, ať chodíte ještě hodně dlouho!
KDO JE Marko Čermák?
- Narodil se v roce 1940 v Praze.
- Nakreslil mnoho obrazů a map, ilustroval Foglarovy Rychlé šípy a další desítky knih.
- Působil v kapelách Greenhorns, White Stars a Paběrky.
- V Čechách je průkopníkem hry na pětistrunné bendžo, napsal dvě školy hry na bendžo.
- Kromě muziky a kreslení rád trampuje, jezdí na vodu a lyžuje.
Lucie Hochmalová
