„Nehrajeme totiž jenom písně nové, ale i ty legendární, jež každý zná…“Tomáš Berka bude koncertovat společně s Petrem Kocmanem a Jiřím Vondráčkem v řevnickém kině poslední květnové pondělí. Tři výrazné hudební osobnosti, tři rozdílné přístupy k tvorbě, tři mužské hlasy, které do sebe pasují, a k tomu báječné písničky. To, jak se dala tato trojka dohromady a jaká hudba v jejich podání vzniká, bylo námětem našeho rozhovoru.
Máte řadu zájmů, které souvisejí s hudbou a kytarou, kromě hry samotné, v níž jste kytarový mistr, je vaší vášní i restaurování starých drnkacích hudebních nástrojů, kam kytara patří. Věnoval jste se též filmové hudbě, pedagogické činnosti v oboru klasická kytara, hudební a zvukové režii, navrhování architektury audiosystémů, dokonce moderování v soukromém rádiu nebo umělecké fotografii. Který směr v současné době převažuje? Nebo přibyl další?
Ve chvíli, kdy má člověk takhle pestrou paletu činností, nelze příliš upřednostňovat jednu konkrétní. Vzhledem k tomu, že je jaro a já se zamiloval do zvuku nových strun, které pro mě objevil jeden kamarád, tak v poslední době asi nejvíc hraju. Rád se procházím jarní Prahou a samozřejmě jsem „zavrtán v kytarách“ od rána do večera. Pokud někde něco netočím nebo nefotím nebo nerežíruju, někde nehraju. Zkrátka, můj život je takový veselý kolotoč.
V Řevnicích vás společně s Petrem Kocmanem a Jiřím Vondráčkem uvítáme na koncertu už 30. května. Jak se zrodila myšlenka společného koncertování?
Jestli mě paměť neklame, tak právě v Řevnicích na Portě někdy před dvěma lety. Po skončení koncertního programu se rozpoutal nádherný jam session přímo v lesním divadle pod pódiem. A jak už to tak bývá, každý hrál na to, co mu právě přišlo do ruky. Seděli jsme s Jirkou Vondráčkem naproti sobě, on měl před sebou buben a já v ruce kytaru. Hrálo se, zpívalo a najednou došlo na staré písně od skupiny Marsyas. V tu chvíli, jak se říká, přeskočila jiskra a rozpoutalo se něco, co nás spolu drží dodnes.
Já se s Jirkou znal dávno předtím, ale tady jsme se poprvé potkali „se zbraní v ruce“. Jirka mi další týden zavolal, že to bylo moc prima a jestli by nebylo možné nějak to rozvinout. A já jsem rád souhlasil. Potom jednou přivedl i Petra Kocmana s tím, že mají společný projekt, takové trio, ale že zbyli jenom dva. A co z toho všeho vzešlo, budete mít šanci posoudit mimo jiné právě na koncertu v Řevnicích.
Pro organizátory jste vymysleli vtipný název uskupení, a to „VOKOBERe“. Jak se domlouváte na repertoáru? Každý z vás má přece jen trochu jiné nasměrování – vy asi spíše k folkrocku, Jiří Vondráček k folkpopu, Petr Kocman tak trochu šalamounsky tvrdí, že vše, co má rád, je country…
Co se týče nasměrování, tak to je právě to, co dělá tohle uskupení svým způsobem jedinečným. Tři výrazné hudební osobnosti, tři rozdílné přístupy k tvorbě, tři mužské hlasy, které do sebe pasují, a k tomu báječné písničky. Základ pro dobrý koncert, dobrou partu a dobrou muziku. S repertoárem nemáme sebemenší problém.
Hlavním motorem je Jirka, který vždy něco objeví nebo složí, přinese na zkoušku a potom už to jde zkrátka samo. Neznamená to, že s Petrem nejsme schopni přinést nebo složit kvalitní písničku. Ale Jirka je vždy o krok napřed. Mám pocit, že nikdy nespí a pořád něco skládá a vymýšlí, bez ohledu na počasí, denní a noční dobu. Potom se s Petrem zavřou do studia, a to už vážně netuším, kde na to berou čas, a jako by nic přinesou rozpracovanou nádhernou písničku, kterou já Jirkovi v kytarách překopu, takže se opět sejdou ve studiu a tak pořád dokola. Miluju hotové písničky, které Petr Kocman nahrál už dřív. Tam je vše jasné a jenom se rozdají hlasy. Mimochodem, z Petra vyrostl pan zpěvák, a to je potom radost hrát.
Na co se můžeme těšit v Řevnicích v květnu a co připravujete na léto?
Do Řevnic s sebou přivezeme svoje kytary, a především krásné zpívání a pohodu. Vždy, když slyším refrén, který si s námi diváci zpívají, mám husí kůži. Nehrajeme totiž jenom písně nové, ale i ty legendární, jež každý zná, ale nemá tušení, že je složil třeba právě Jiří Vondráček, jako třeba Máš chuť majoránky nebo Týden, kterou hráli Marsyas. Je jich hodně a přijďte si je zazpívat i vy.
Celý ten večer bude o písničkách a na to se moc těším. Uprostřed léta připravujeme koncert na zámku Štiřín. A je sezona letních hudebních festivalů. Neméně důležité je, že v Řevnicích je Porta, na níž bychom se měli sejít všichni, kdo máme rádi dobrou muziku. Osobně se těším na kytarového mága jménem Peppino D´Agostino.
Moc se na diváky v Řevnicích těším a přeji hezký den.
A já děkuji za rozhovor!
Barbora Tesařová