Stačí pár vteřin a máte úsměv na tváři, nebo mrazení v zádech, když se ponoří do dramatické role. Herečka pocházející ze Slovenska, která dnes žije v Letech, miluje především divadlo. A naštěstí ji objevila i kamera. Za hlavní roli v satirickém seriálu Dobré ráno, Brno! si totiž odnesla Českého lva.
Někteří herci říkají, že když jdou na plac, odhazují své pravé já. A pak si ho berou zpět. Jak to máte vy?
Já odhazuji v divadle i před kamerou stud, autocenzuru, ego a svoje aktuální rozpoložení všeho druhu. Myslím, že se v ničem nikdy nedá odhodit mé pravé já. Vědomý kalkul, podvádění, přirozená společenská maska a podobně jsou zase jen projev našeho pravého já. I během hraní jsem to pořád já, jen mám přiznanou masku. Nikdy se mi nestalo, že bych se potřebovala po hereckém výkonu dávat psychicky dohromady. Ale taky jsem ještě nehrála žádného delikventa či traumatizovanou oběť a podobně. Zatím jsem jenom více či méně unavená fyzicky.
Máte svého top hereckého partnera?
Až budu někdy vzpomínat na herecké kolegy, pak možná řeknu, který z nich byl nebo byli „top“. Nejvíc herců jsem zažila u divadla, před kamerou se teď objevuji častěji jen díky Honzovi Prušinovskému, respektive Dobrému ránu, Brno!, ve kterém hráli top divadelní herci zejména z Husy na provázku. Aktuálně mám štěstí na skvělé kolegy s křestním jménem Roman. I můj muž je Roman a je nejlepší. Ale i Zach a Štabrňák jsou fajn kluci. Nejenom že mě vždy rozesmějí, ale jsou i drzí gentlemani. Krásná kombinace pro tvořivé blbnutí.
Svého prvního Českého lva jste dostala loni právě za roli televizní moderátorky Radky v seriálu Dobré ráno, Brno!, který se mimochodem nyní opět reprízuje na ČT1. Mnozí z nás už při premiéře hltali každý díl a pukali smíchy. Měla jste to stejně už při čtení scénáře?
Ano, a právě proto jsem do toho šla. I proto, že si mě vybral pan režisér, o jehož profesních a lidských kvalitách jsem nepochybovala. I proto, že jsem mu chtěla dokázat, že „neolituje“. Bůhví, jestli mu někdo kecal do obsazení. Honza se prostě neřídil počtem sledujících, kterých mám nula, ale mými divadelními zkušenostmi a hereckým umem, jak se říká. A samozřejmě jsem byla po x letech na mateřské a po dvou letech covidové frašky lačná po herecké práci, i když jsem měla a pořád mám před kamerou respekt.
Jste s Radkou v něčem stejné? A v čem se lišíte? Asi se vás ptá každý…
Ano, takže se budu opakovat. Mám s Radkou hodně společného a taky vůbec nic. S oblibou vždy vypíchnu zejména žárlivost na mladší kolegyně a zvadlou náladu kvůli nedostatku herecké práce. To jsou pro mě neznámé veličiny. Jinak celá Radka byla pro mě zábava. V ničem jsem se nemusela překonávat. Umím si ze sebe dělat legraci. Mě jen tak něco neurazí. A taky se mám ráda i s tím mým skvělým já a i s mým já na facku. Aspoň je vždy na čem pracovat. Prostě se ze sebe nehroutím. V dobrém ani ve zlém. A jak sebe, tak i lidi, tak i svoje herecké postavy mám jednoduše ráda a snažím se nevidět u nikoho primárně jen to „na facku“.
Měla jste někdy touhu být televizní hvězdou?
Nikdy! A jak se znám, i kdybych toužila odmala hrát v divadle či v televizi, tak ne proto, abych byla hvězdou, ale pro to nadšení. Kdysi pradávno jsem toužila vyhrát Wimbledon. (smích)
Byla byste pro pokračování seriálu a měla v hlavě další děj? Ne že bych vás nutila fušovat do řemesla scenáristům, ale vnímám vás jako kreativní osobnost…
Ale i kreativní člověk musí vycítit, kdy přestat. (smích) Podle mě už bychom se vykrádali. Mám u herecké práce vždy dost nápadů, ale dát dohromady celek s hlavou a patou, napsat scénář nebo režírovat, to bych si bez pomoci mistrů svého oboru netroufla.
Máte na place prostor na prosazení vlastního nápadu?
Jak jsem již zmiňovala, nemám tolik zkušeností před kamerou. Ale co jsem doposud postřehla, je rozdíl, jestli se točí nekonečný seriál nebo minisérie či film. V těch xdílných počinech není bohužel prostor takřka na nic a jste hodně limitovaní pohybem kvůli třem statickým kamerám. Také máte k dispozici malé množství neměnících se rekvizit a více se řeší takzvaná korektnost, která podle mě nemá mít v žádném uměleckém směru místo. I v životě je nekorektnost tím nejlepším kořením srandy, pakliže disponujete citem a soucitem, a tudíž víte, kdy a kde si to můžete dovolit, abyste nezraňoval bližního svého.
Měla jste idoly? Co musí mít dobrý herec či herečka?
Já vždy vzhlížela a vzhlížím k těm, kteří se k lidem a ke všemu živému chovají lidsky. Co se týče herců, do karet hraje charisma, to se nedá koupit ani zařídit chirurgicky. Talent na předstírání máme všichni. Dětství je plné hereckých výkonů. Jednou jste dinosaurus, jindy doktor či mluvící auto. Po celý život hrajeme občas divadlo, a jestliže v tom není záměr ublížit, jsou tyto hry mezi lidmi podle mě přirozené. Zda je někdo dobrý herec, ať posoudí divák. Nevím už, jestli to byl Diderot, kdo řekl: Miluj umění v sobě, ne sebe v umění. To mluví za všechno. Kdyby byla řeč o politice, Trump miluje sebe v politice a vůbec miluje jen sebe na celém světě. Tahle protivnost srazí na kolena dříve nebo později každého umělce. Co všechno musí mít dobrý herec či herečka, netuším. Spíš tuším, co by neměl či neměla u tvorby řešit. Kdyby byli dva kuchaři, měli stejné ingredience i zadání, vsadím se, že každý pokrm by chutnal jinak. To je kouzlo osobnosti, osobního srdečního vkladu.
Jste raději před kamerou, nebo na divadelních prknech?
Asi na prknech, která, jak David Matásek říká, neznamenají vůbec nic. Divadlo miluji a chybělo by mi nejspíš více než kamera. Dovolím si tvrdit, že odehrát reprízu je těžší než natočit takzvanou ostrou neboli klapku. Když u natáčení něco pokazíte, hned to opravíte. Můžete opravovat několikrát. Pokud jakkoliv narušíte průběh představení nebo něco pokazíte, zruší se iluze a divák se z říše fantazie rázem ocitá na sedadle 11 v páté řadě… Vytrhne ho to z děje, uvědomí si, kdo je, kde je, a možná se v tu chvíli i podívá na hodinky. A to je škoda. Není to ono. Na druhou stranu hrát na kameru tak, že jakoby nehrajete, ale zároveň to není nudné odříkávání textu se statickou nic nevypovídající mimikou, je pro mě kumšt. Mně jakékoliv omezování odmala vadí, nu a kamera mě trošku omezuje. (smích) Ale důvěřuji režisérům, že si mě pohlídají.
Omezovala vás nějak televize, a proto jste ji dlouho neměli?
Nebavila mě už jako malou. Já byla vždy radši venku. Byla jsem netrpělivá, když se zastavil svět a já měla prožívat cizí, většinou fiktivní a navrch černobílé příběhy. Chtěla jsem žít svoje vlastní dobrodružství. Dodnes jsem spíše závislá na luftu. Ale miluji kino. A doma si radši zpívám a tančím. Nikdy si nezapnu televizi, kterou koupil švagr dětem, jako kulisu.
Máte spoustu energie a pozitivní nálady. Přišlo to s věkem?
Naopak, věkem si člověk uvědomuje křehkost bytí a hledá způsob, jak o optimismus, pozitivismus a bezstarostnost, čili o ty atributy ideálního dětství, nepřijít. Já byla ještě divočejší, rychlejší, nespoutanější, drzejší a neunavitelnější. Věkem se asi bude zpomalovat rychlost, ale chtíč žít mi určitě zůstane. Proto jsem přece chtěla na Zem. Abych si to užila. A „jaký si to udělám, takový to mám“.
Která věta vás nejvíce vystihuje?
Co můžeš pro systém udělat zítra, odlož klidně i na pozítří nebo až se ti ozvou. To mě teď napadlo jako první.
A když řeknu relax?
Wellness! Relax zadarmo je meditace, dýchání podle Hofa, čtení knížky, válení a mazlení se s rodinou na jednom gauči.
Kde všude vás můžeme vidět?
Ve Švandově divadle v inscenaci Šoa, ve Vile Štvanice hraji Rusalku, v ústeckém Činoherním studiu drama Červotoč a jako alternaci po Čechách nebo občas v divadle Palace Cry, baby, cry. V životě jsem netočila dvě věci naráz, když už jsem vůbec točila, tak teď otravuji diváky pro jistotu se dvěma seriály, Zoo a Ordinace v růžové zahradě, a třetí úplně nový seriál Sestry a bratři poběží od září na Nově.
Zuzana Zlatohlávková (roz. Onufráková)
- Slovensko-česká herečka. Narodila se v Prešově v roce 1981.
- Vystudovala gymnázium v Bratislavě a poté herectví na katedře činoherního divadla pražské DAMU.
- Lidé ji znají hlavně z divadelních prken. Na televizní obrazovce ji proslavila role moderátorky Radky ve druhé sérii seriálu Dobré ráno, Brno! Účinkovala např. v Divadle v Celetné, ve Studiu Ypsilon, byla v angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde nyní hostuje.
- Žije s rodinou v Letech.
