Záhada keltské svatyně u Skřiple

Vyjeďte si třeba od Řevnic přes hradiště dlouhého kopce Housiny k obci Lážovice s podivuhodnou kapličkou na kamenném suku, pokračujte k tajemnému Šemíkovu kameni a mohyle v Neumětelích, navštivte pravděpodobně nejvyšší sypanou mohylu u nás, v Libomyšli. Při výstupu na vrchol objevíte také staletou památnou lípu.

Od ní se při pohledu k jihozápadu vyloupne na obzoru jedinečná kaštanová alej z Osova k obci Skřipel a na jejím konci objevíte i zvláštní, obrovský, stromy obrostlý čtverec, jakoby pozůstatek opevnění. Dojedete-li až k obci Skřipel, nevynechejte ani upravenou náves, kterou kolem krásně opraveného kostelíka teče Chlumecký potok.

Kudy jít

Když půjdete jihovýchodním směrem po proudu tohoto potoka, jenž protéká skřipelským rybníčkem, dorazíte asi po jednom kilometru (nedaleko skřipelské železniční zastávky) k listnatému hájku uprostřed polí. Není to však ledajaký lesíček, ale nejzachovalejší objekt čtyřúhelníkových valů v Čechách! Až tři metry vysoké, mohutnými stromy porostlé náspy uzavírají obdélník o rozměrech 125 na 100 metrů. To je klasická míra, stejná jako u nově objevených podobných objektů tajemného pohoří Housiny. Valy jsou hliněné, nezdají se něčím zpevněné, ale místy se z nich vydroluje kamení. Na jejich vnější straně zahlédneme zbytky zaneseného příkopu. Po vrcholu valů vede vyšlapaná pěšinka, takže celý útvar se dá obejít po obvodu. Připadá vám, jako byste kráčeli alejí po rybniční hrázi. Jenže místo vodní hladiny se uvnitř plochy zelená travnatá louka, která ze všeho nejvíc připomíná fotbalové hřiště.

Je zajímavé, že celá vnitřní plocha se nachází o metr výš než okolí. Blíže k severní stěně byla zaznamenána prohlubeň, snad zbytek zasypané šachty, možná obětního místa nebo posvátné studny. Archeologickým průzkumem, který tu proběhl koncem 19. století, se nepodařilo získat žádné nálezy. Ani nedávné letecké snímkování, kromě důkazu o fascinující pravidelnosti útvaru, nepřineslo nové poznatky. Skřipelské valy nadále zůstávají záhadným otazníkem.

Zastřená historie

Ohrazení je známé jako Šance nebo Švédské šance, a někteří historikové dokonce věří, že jde o pozůstatek opevněného tábořiště Švédů z třicetileté války. Připadá mi ovšem nesmyslné, aby vojáci budovali tak nákladnou stavbu pro ochranu dočasného tábořiště. Přemístění potřebného množství zeminy by vyžadovalo usilovnou práci po dobu několika týdnů, ne-li měsíců, dodržení správného tvaru předpokládá dokonalé vyměření v terénu, nemluvě o orientaci vůči světovým stranám, která je z hlediska vojenského tábora zcela zbytečná. Tím ovšem nepopírám, že se tady Švédové na nějaký čas usadili, když drancovali okolní kraj. Proč by nevyužili valů, jež se samy nabízely? Ve skřipelských šancích mohli tábořit i husité během svého tažení do západních Čech.

Původ této stavby je však nejspíš starověký a může souviset i s dávnými hradišti a pohřebišti v okolí. Soudí se, že by mohlo jít o keltskou svatyni, takzvaný „nemeton“, posvátné pole, na němž byly slaveny návraty životodárného slunce. Amatérští badatelé trpělivým pozorováním zjistili, že v době mezi 26. říjnem a 2. listopadem, kdy Keltové slavili svátky zemřelých předků a také smrt starého a zrození nového roku, zapadá slunce při sledování západním vchodem ohrady přímo za vrcholem posvátné brdské hory Plešivce. Tento stav mohl být kalendářním znamením, určujícím počátek obřadů.

Další varianta zahraničních výzkumů nabízí velmi podivuhodné řešení této hádanky. V Německu nalezli podobných objektů několik tisíc (mimochodem i u nás se našly desítky „šancí“, především v západní části Středočeského kraje) a posunují jejich stáří až do
neolitu. Dlouhodobým zkoumáním došli badatelé k závěru, že tyto objekty, jejichž budování bezpochyby vyžadovalo hodně času a velké úsilí, mohly, pokud byly správně nastaveny, měnit nebo alespoň ovlivňovat počasí! Jejich stavby proto nalézáme v místech převládajícího proudění. Nezbytné studny a zdroje vody v nich umístěné zásobovaly vysoký a hustý špalír stromů na vysokých valech: proudění v kmenech vytvářelo jakousi vodní „Faradayovu klec“ a pohyb vlhkosti nad obrovským čtvercem prý mohl „rozpouštět“ hrozící mračna. Skutečně, statistické údaje v některých německých krajích, kde bylo měření prováděno v okolí těchto „šancí“, prokazatelně svědčí o malém procentu krupobití, větrných smrští a dalších katastrofálních atmosférických jevů. Ale kdo ví, co bylo skutečným smyslem těchto dosud záhadných staveb. Jistě stojí za to, zamyslet se v těchto místech nad schopnostmi našich předků, kteří možná dokázali snad jinými cestami a myšlenkovými přístupy „poručit větru a dešti“…

Podle knihy Otomara Dvořáka Litavka, řeka skrytých pokladů volně zpracovala a pro Dobnet i exkluzivně nafotografovala Marie Holečková. Knihu můžete zakoupit v prodejně Dobnet v Dobřichovicích. Zároveň se omlouváme, že došlo ke zpoždění vydání novinky Otomara Dvořáka Tajemná místa Podbrdska, k dispozici bude počátkem září.