Vychovatel domova v Letech Jan Kubát se obává budoucích kroků vedení.Vychovatel a velký kritik stávajícího vedení ústavu Jan Kubát tvrdí, že nad zdravým rozumem vyhrál klientelismus.
V tisku se objevila zpráva o astronomických výdělcích pracovníků Dětského domova a diagnostického ústavu v Dobřichovicích – konkrétně se jednalo o částku asi 70.000 měsíčně. Co je na tom pravdy?
Neznám nikoho z kolegů, který by měl takovou výplatu. Můj čistý plat po čtvrtstoletí ve školství nepřesahuje 25.000 čistého. A to pracujeme v nepřetržitém provozu, ve dvanáctihodinových směnách – sloužíme v noci, o víkendech, svátcích, 365 dní v roce. Staráme se o děti, neděláme u strojů, které lze vypnout, ani v kanceláři. Často věnujeme více pozornosti dětem nám svěřeným, než vlastním. Je mně až líto, kolik investuji energie do rozvoje dětí mně svěřených a svojí dceři nestihnu večer dát pusu, protože musím napsat zprávu. Současné vedení nám znemožnilo pracovat po internetu, tudíž se nám zkomplikovala administrativa. Přiznávám, že zvýšení platu by mě opravdu potěšilo. Pokud vím, naši noví kolegové se naopak mají lépe a dostávají nadstardantní odměny. Vzhledem ke krátké době jejich působení je to s podivem.
Mezi lidmi se povídá, že je v plánu dětský domov zrušit kvůli prodeji lukrativních pozemků, které k němu patří. Víš o tom něco?
Považuji to za nepodloženou spekulaci, ale naprosto chápu, že to může někoho napadnout. Současný stav ústavu i atmosféra k tomu směřuje, trend rušení ústavní výchovy tomu nasvědčuje. Nikdo moc nemluví o tom, že není dostatečná alternativa. Média citují pouze tzv. odborníky, kteří z toho mají dojnou krávu. Například bývalý náměstek ministra práce a sociálních věcí Macela, který prosadil změnu zákona a pak z toho finančně profitoval, je dokonce zapsán ve firmě, která se zabývá podporou pěstounů. Další lidé, kteří neustále chtějí něco reformovat, přitom sami neprošli praxí a neumí pracovat s dětmi, likvidují stávající systém péče o ohrožené děti. Stačí se podívat, kolik je nutné umístit dětí a kolik se nabízí možností. Většina lidí ze staré sestavy domova nevydržela tlak a odešla.
Proč vlastně zůstáváš ty?
Z Dětského domova v Letech odešlo 9 pracovníků, zůstalo zatím 10, ale ani ti nemůžou dlouho vydržet. Vedoucí DD Lety Mgr. Řezníček byl odvolán, poté dostal výpověď. Odešel vedoucí vychovatel Mgr. Hrubý, po něm i jeho nástupkyně. Ti, co odešli, udělali dobře, my zbylí jsme neustále pod tlakem. Nový personalista nám řekl, že nás tu nikdo násilně držet nebude a můžeme jít. Mám pocit, že jsme se dostali do špatného filmu. Podotýkám, že máme hned dva personalisty! Ministerstvu školství je zřejmě jedno, že se v našem zařízení neustále mění personál a že tato fluktuace navyšuje náklady a snižuje prestiž zařízení. Nepracuje zde už žádná z původních sociálních pracovnic. Jedna z nich, Mgr. Veselá, byla propuštěna pro nedostatečnou kvalifikaci, přitom se účastnila všech podstatných kurzů i školení a byla uznávanou odbornicí v rámci celých středních Čech. Naproti tomu byl přijat zaměstnanec na místo etopeda, který nemá řádnou kvalifikaci. Další odborníky v Diagnostickém ústavu nahrazují čerství absolventi a tým, který by je mohl uvést do praxe, je složen z nováčků v oboru. Já v ústavu zůstal, protože jsem o to byl požádán, ale radši bych se věnoval práci v normální atmosféře. Zeptej se dětí, koho chtějí za své průvodce a ochránce a zda jsou spokojení s atmosférou, v jaké se ocitly.
Jak si vysvětluješ to, co se v dětském domově děje?
Ministerstvo školství je zvláštní, složitý organismus. Ministr v podstatě o takových věcech, jako je naše situace, nerozhoduje. V našem případě je evidentní, že klientelismus vyhrál nad zdravým rozumem. Kdo uvěří vychovatelům a učitelům? Ředitel je posvátná funkce a musí mít vždy pravdu. Kdyby byla ředitelka odvolána, museli by pánové na ministerstvu uznat vlastní chybu. Mocní lidé mohou snadno manipulovat s veřejným míněním. Ministerstvo školství vydá tiskou zprávu, ČTK ji rozešle novinám. Připojí se k tomu vyjádření ředitelky ústavu o nesmyslné výši platů a aniž by si to někdo ověřil, vše se pustí do éteru.
Jak to podle tebe s ústavem dopadne?
Časem bude zrušen, děti budou umístěny jinam. Z domova by se mohl stát hotel nebo sídlo nějaké firmy. Pozemky se – lidově řečeno – střelí…
To snad ne…!?
Možná by to bylo lepší, než kdyby měla současná konstelace pokračovat. Asi by se mně každý den, pokud bych šel kolem, udělalo trochu špatně. Tento areál věnovala rodina Beránkova státu jen a právě pro ohrožené děti.
Helena Pelikánová, převzato z Našich novin