Několik let před povodní jsem pracoval na Okresním úřadě Praha – západ a byl jsem předsedou povodňové komise okresu.A také zpracovatelem povodňového plánu nejen okresu, ale i Řevnic, Let, Dobřichovic, Všenor, Černošic – a asi deseti dalších povodňových plánů. Založili jsme asociaci zpracovatelů těchto plánů, sestudovali mnoho materiálů, prošli několika semináři, školeními a instruktážemi, ale přesto jsme dokonalosti nedosáhli. Podle zákonů a vyhlášek se plány běžně zpracovávají na stoletou vodu (Q100), jen výjimečně např. pro přehrady na Q1000.
A k nám 12.–13. srpna 2002 dorazila voda vyšší než Q500. Jestliže je u nás Q10 (tedy průtok s desetiletou pravděpodobností) jen 775 m3/sec a Q100 1466 m3/sec, tak v roce 2002 teklo Berounkou 2200 m3/sec (a to je pro srovnání o 200 m3/ sec více, než je průměrný průtok Dunaje v Bratislavě). Přesto si považuji, že v povodňovém plánu pro okres Praha–západ jsem navrhl dílčí řízení povodňových situací, tedy neřešit vše z budovy v Podskalské ulici v Praze, ale pro Berounku ze stanoviště hasičů v Řevnicích, pro Vltavu nad Prahou a pro Sázavu od hasičů v Jílovém, pro Vltavu pod Prahou od hasičů v Roztokách. S velkými námitkami to nakonec schváleno bylo a ukázalo se to být správné: Podskalská ulice byla v srpnu 2002 uzavřena, na Sázavě velká povodeň nebyla, Vltavu – tj. zejména přehrady – řídila ústřední povodňová komise a v Řevnicích fungovala naše povodňová komise dobře. Průběh povodně je podrobně popsán v brožuře „Povodně v Dobřichovicích“ autorů V. Kratochvíl, P. Kyzlík, vydané naší obcí v roce 2003.
Ještě před povodní jsem navrhl a obec zrealizovala záchranný ostrůvek pro zvěř na levém břehu řeky, asi 500 metrů pod obcí u bývalé jahodárny směrem k Lavičkám. Na ploše 0,3 ha vyvýšené 6 metrů nad běžnou hladinu se tehdy zachránilo odhadem asi 20 – 30 kusů zvěře. V tomto místě byl rozliv Berounky největší na celém toku mezi Plzní a Radotínem, a to 1.400 metrů. Strom milénia javor babyka u žluté kapličky za Dobřichovicemi u silnice ve směru na Černošice je nejzazší místo, kam až voda došla.
Kdysi rozsáhlá skládka odpadu na levém břehu pod lávkou (dnes průmyslová zóna) převyšuje o trochu i původní protipovodňové hráze, stavěné po roce 1948 a projektované na padesátiletou vodu. Skládka zasahovala značně do širšího koryta Berounky a správa povodí trvala na odstranění její podstatné části. Výzkumný ústav vodohospodářský zpracoval studii, jejíž závěr tvrdil, že za mimořádných průtoků nastane v řečišti bystřinné proudění, které skládkový materiál neznámého složení – většinou tuhý komunální odpad za třicet let – může rozplavit do řečiště. Obec nechala tedy zarovnat návodní stranu a pak jsme s tehdejším starostou dr. Kratochvílem prosadili ozelenění celého svahu průmyslové zóny (a to levně, rychle a bez dotací). Svah byl osázen dřevinami tzv. tvrdého luhu – dubem, jasanem, jilmem a lípou. Menší sazenice dvou- až tříleté se lépe ujímají, vědělo se, že je nikdo nebude ožínat, ošetřovat proti okusu a že většina vydržet musí. Tyto proutky si povodeň sklonila, dva dny držela pod hladinou, a přesto většina z dvou tisíc vysazených úspěšně dále roste, zpevňuje břeh a ozeleňuje krajinu. Zvlášť mám radost z jilmů, široko daleko neroste 250 jilmů pohromadě.
Rozdělování pomoci postiženým v srpnu 2002 bylo rychlé a účinné, jen starosta Kratochvíl si tehdy posteskl, že někteří postižení se chtěli rozdělovat na zaplavené, zaplavenější a nejzaplavenější.
Dojemný byl dar pouze jménem spřízněné menší obce Dobřichov na Kolínsku, která nám vzhledem k jejich rozpočtu poslala docela velký povodňový příspěvek; přes tuto obec teče malý potůček a zřejmě povodně vůbec neznají. Naproti tomu obec Česká Ves v okrese Jeseník, kterou jsme při obrovských moravských povodních v červenci 1997 výrazně podpořili, se ani neozvala.
V Dobřichovicích na jednom z pilířů bývalé lávky byl samozapisující limnigraf nejvyššího řádu. Voda ho vzala a obnoven nebyl. Nejbližší pravidelně sledovaný vodočet je nyní v Berouně, pomocný vodočet je také v Srbsku. Na srbském vodočtu je vidět zakreslení výše historických povodní, kde povodeň z roku 1872 je vyšší než ta z roku 2002, což je dáno zastavěností v rozlivové zóně a odporem koryta. Ale na všech ostatních vodočtech na Berounce byla povodeň v roce 2002 vyšší.
Klimatické výkyvy celé naší planety jsou v posledních letech značné a statistická naděje, že po více než stoletých povodních v letech 1118, 1432, 1501, 1675, 1784 a 1845 budeme mít po delší dobu klid, je mylná. Například na Rýnu přišly dvě stoleté povodně za tři roky po sobě, nebo na Labi přišlo v letech 1940 a 1941 dvacetiletých povodní šest.
Příjemná lidská vlastnost je zapomínání špatných věcí – přesto bychom si dobrovolné proškolení občanů zopakovat měli.
Ing. Pavel Kyzlík
