Zatímco samotnou rodinnou tragédii pojali filmaři velmi přesně, téměř jako dokumentární rekonstrukci, motivy činu a pozadí silně poznamenaly doba vzniku a ideologické překrucování.
Při porovnávání materiálu z kriminalistického sborníku a natočeného dílu vyniknou tři drobnosti: Vražednou zbraní nebyla sekera, ale tupý předmět, pravděpodobně tyč, která v ložnici zcela shořela. Syn nic nevěděl o otcově neklidu. Celý večer totiž pracoval ve svém pokoji, nikoli v kuchyni. Strašidelné kývání vraždícího otce vymyslel herec Jaromír Crha až při natáčení. Režisér tento nápad akceptoval.
Motivy a pozadí případu scenáristé v rámci politické objednávky nerespektovali vůbec. Příčinou tedy nebyly spory v rodině o peníze a o spojitosti s pražským jarem také nelze v únoru 1968 vůbec hovořit. V rámci úpravy skutečného příběhu se ale tvůrci dopustili několika nesmyslů.
Těžko lze například věřit tomu, že údajný pachatel opakovaně prohledával místo činu s baterkou. Vysvětlení, jak mohl neduživý doktor filozofie ohrožovat místního pomocníka Veřejné bezpečnosti, nám scenáristé rovněž zůstali dlužní.
I tak je Studna jedním z nejpůsobivějších hororových děl a dodnes má i přes ideologickou pachuť mnoho nadšených fanoušků.
(jm)
