ČERNOŠICE – Absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK začínala ve státním školství. „Měla jsem v sobě spousty energie a nápadů a čím dál tím víc jsem cítila, že potřebuji změnu,“ vzpomíná na důvody, proč se rozhodla založit si soukromou školku v Černošicích.
„Chtěla jsem si vyzkoušet, jestli dokážu zaplnit zařízení, které není pro děti povinné, když nabídnu zajímavý program,“ vysvětluje Vladimíra Ottomanská, zakladatelka a ředitelka MŠ Ottománek.
Vím, že s dětmi pracujete formou projektů a že jeden, Rok stromů, jste vydala i knižně. Prozradíte, o co se jedná?
Rok stromů se nám moc povedl, proto jsem se rozhodla vydat ho v nakladatelství Portál v knižní podobě. Knížka vyšla loni v září a k mé radosti byla rychle rozebraná. Na pultech by už měl být dotisk. Každý měsíc školního roku symbolizuje konkrétní strom. V září to byl dub, strom přátelský, vytrvalý a spolehlivý. Vycházela jsem z toho, že v září si děti, které leckdy nově přicházejí do kolektivu, budují sociální vztahy, takže který jiný strom by to měl být než právě dub. Pokračovali jsme kaštanem, symbolem odolnosti, takže v říjnu jsme si povídali o tom, co je to zdraví a nemoc, s tím souvisí jídelníček, hygiena. A takhle to běželo celý rok, který jsme na jeho konci uzavřeli venkovním posezením pod lípou.
Rok stromů se opakuje každý rok?
Ne, pokaždé máme jiný projekt, ale Rok stromů považuji za mimořádně vyvedený. Letos si povídáme o tajemství starých hradů, ale měli jsme i projekt Z pohádky do pohádky. Ty jsem vymýšlela sama, každý měsíc byla nějaká nosná pohádka, která zase přinesla další témata, jako přírodu, hygienu, sporty, Vánoce, Velikonoce… Skvělý projekt byl také třeba Svět objevů a vynálezů.
To vám musí dát strašně práce …
Dá hodně práce, než se všechno připraví, protože celý plán musí mít hlavu a patu. Musíte mít jasnou představu, odkud kam jdete, co děti chcete naučit, co jim chcete předat, kam je vést. Ale v průběhu roku už ušetříte čas, protože přesně víte, čemu se budete věnovat v listopadu, čemu na jaře. Už nemusíte nic vymýšlet, jen ladíte.
A jaký projekt plánujete na příští rok?
To ještě nevím. Na projektu pracuji přes léto i s ohledem na to, jaké děti se přihlásí. Jestli budeme mít menší, nebo větší děti, protože to samozřejmě hraje roli. Pro tříleté děti nemá smysl vymýšlet složité projekty.
A o čem je Mensa pro školky, další projekt Ottománku?
Společnost Mensa učitelkám mateřských škol přináší metodu NTC Learning, která představuje unikátní systém učení dětského mozku za pomoci cvičení (práce s abstraktními symboly, motorická cvičení, hudba), kterými je dítě vedeno k maximálnímu využití mozkové kapacity. Rodiče dětí, se kterými ve školce touto metodou pracujeme, nám pak říkají, že děti mají větší přehled, jsou všímavější. Navíc vám z toho krásně vyplavou nadané děti.
Změnily se děti za těch dvanáct let, co školku vedete?
Je tam velikánský rozdíl. Mění se styl výchovy, společenské prostředí, pokud bych to měla říct ve zkratce, děti jsou dnes určitě neklidnější, méně pozorné, vyžadují hodně aktivit a připraveného programu, protože jsou zvyklé, že se pořád něco děje.
Čím to je?
Jednak doba je rychlá, všechno je uspěchané, roli hrají mobily, tablety. Děti dnes mají těžší logopedické vady, omezenou slovní zásobu, hůře komunikují, nevím, jestli se doma méně povídá, možná jim rodiče i méně čtou. Přijde mi, že se trochu vytrácí normální přirozený život, jehož by děti měly být součástí, a že si někdy na něj jen hrají. Děti by se podle mého měly doma účastnit úplně všeho, od vaření, uklízení, praní, aby viděly, jak život vypadá. Možná mají velký servis a pak naprosto vyplněný volný čas. Rodiče jsou unavení tím, jak se snaží, aby všechno bylo perfektní. A já si myslím, že by měli někdy nechat děti být, ať se zabaví samy.
Vy jste vystudovala i rozdílové studium speciální pedagogiky, obor logopedie. Od jakého věku by rodiče měli začít řešit vady řeči?
Klinický logoped vám řekne, že do čtyř let se mluva nechává tzv. vyčistit samovolně a po čtvrtém roce se začínají trénovat problematické hlásky – sykavky, r, ř nebo l, což jsou nejčastější vady řeči. Na druhé straně, když dítě do tří let nemluví vůbec, je dobré logopeda navštívit, aby se vyloučily vývojové vady. Do školkových činností pravidelně v rámci preventivní péče zařazujeme nejrůznější cvičení na trénink motoriky mluvidel, rytmizace slabik a slov, práci s hlasem. Prevence je vždycky lepší a jednodušší než náprava, která v případě nácviku správné výslovnosti bývá často zdlouhavá. Pokud se řečová vada neodstraní před nástupem do školy, může to ve škole dítě limitovat při čtení nebo psaní. Nejde jen o kosmetickou vadu.
Jaký je váš názor na odklad školní docházky?
To je hodně individuální. Myslím si, že jsou děti, kterým odklad školní docházky pomůže, ale nejsem zastáncem toho, když rodiče chtějí dopřát dětem ještě rok hry. S tím já nesouhlasím, pokud je dítě na školu zralé, dobře mluví, je fyzicky dobře vyvinuté, má normálně běžící sociální vztahy, není důvod, aby do školy nešlo. Naopak se podle mého může promeškat správné nastartování. Ale pak jsou děti, které mají nějaký problém, ještě je potřeba něco docvičit – logopedie, grafomotorika, nebo jsou hodně neklidné, pak je odklad na místě. S tím rodičům poradí odborníci v pedagogicko-psychologické poradně.
Aktuálně byly na měsíc školky zavřené. Jak získaný čas využijete?
Přerušení provozu ve školce mě vůbec nepotěšilo. Ale řekla jsem si, že takto získaný čas v maximální míře věnuji přípravě dalších projektů. Kromě vedení školky jsem v minulosti organizovala i akreditované semináře pro pedagogy. Doba je, jaká je, a přináší spoustu nových výzev, takže v současné době pracuji na přípravě webinářů. Kromě projektových témat, např. právě Rok stromů, Z pohádky do pohádky, Cesta kolem světa, plánuji i další – logopedické rozcvičky, aromaterapii ve vztahu k neklidným dětem, psychomotorický vývoj, školní zralost. Stále je co dělat.
Co byste řekla závěrem?
Možná jen to, že i když mám za sebou už pětadvacet let praxe, práce mě pořád baví a naplňuje, což považuji za velké štěstí. Mám radost i z toho, že se mi podařilo své zkušenosti sepsat, předat dál v mých dvou knihách.
Myslíte Rok stromů a Rozcvička?
Ano. Jsem vystudovaná tělocvikářka, takže my ve školce rozvoji motoriky věnujeme velkou pozornost. Jednak při pravidelných pohybových chvilkách, jednak při pobytu venku. Mám velkou radost z toho, že moje spolupráce s Portálem bude pokračovat i nadále, a sice připravovanou knížkou Jak se cvičí pohádka. Tentokrát to bude o dětské józe, se kterou mám díky dlouholetému praktikování ve školce bohaté zkušenosti. Pak možná dojde i na projekt Svět objevů. Na to se moc těším.
Mirka Paloncy